TAO-TE-ŤING
Kniha o TAO a Cestě ke Ctnosti

Po prostudování prvního verše této kapitoly asi vyvstanou modernímu člověku vlasy hrůzou na hlavě, cože to Lao-c´ propaguje za hrůza. My přece máme demokracii, a to je panečku nějaká vymoženost. Zkusme se však poctivě zamyslet nad naší současností. Dnes a denně se přesvědčujeme, že demokracie je pouze takzvaná. Ve skutečnosti nevládne lid – který je ostatně pojmem velmi iracionálním, takže ani vládnout nemůže – ale skupinky jakýchsi oligarchů, jakýsi výběr truchlivých figurek, které se starají výhradně o vlastní prospěch – a blaho „lidu“ je to poslední, co tyto postavy zajímá. Ostatně to vyjádřil velmi frapantně svého času už soudruh Gottwald svým proslulým výrokem ...“a na konci našeho snažení stojí člověk, soudruzi“ ... Kdo se domníval, že „sociálkomunismus“ je to nejhorší, co může na světě existovat, záhy byl těžce zklamán přicházejícím, velmi drsným konzumním kapitalismem. Obě tyto vládnoucí formy se arciť pilně zaštiťují – nu, čím jiným, než „demokracií.“ Bolševíci měli dokonce demokracii na druhou, tedy demokracii lidovou. Všechny demokracie se však nutně záhy ukáží jako dosti nechutný paskvil – pokud tedy nejsou lidé ve vládnoucích funkcích na vyšší duchovní úrovni. A to v současnosti rozhodně nejsou. Duchovní úroveň je nahrazována „rádobyvzděláním“. „Rádoby“ proto, že vzdělání je jednoznačně zaměřeno na hmotné atributy našeho života – a to nejdůležitější = hledání Pravdy, tedy to, co Lao-c´ označuje jako „Cestu ku Ctnosti“ je zcela opomíjeno.

V době, kdy žil Lao-c´ to ovšem nebylo lepší – a proto je velmi logický požadavek, aby si vládnoucí postavení udržovala hrstka lidí, kteří žili podle poznaných zákonů TAO – a zbytek „lidu“ byl udržován spíše v prostotě, protože přepěstovaný rozum (by) škodil už tenkrát.

Do doby, než lidé pochopí nutnost duchovního hledání, by mnohem lepší formou vládnutí, než je současná „rádobydemokracie“ byla forma vlády osvíceného monarchy, který by měl vždy konečné slovo, což by ušetřilo mnohé rozpory a půtky, které sledujeme v „politických stranách“. Je ovšem jasné, že vládnoucí monarcha by musel být opravdu osvícený, Pravdu tedy hledající. Je opravdu těžko odpověditelnou otázkou, zda tohoto stavu bude vůbec dosaženo...