TAO-TE-ŤING
Kniha o TAO a Cestě ke Ctnosti

Pokud ještě někdo po prostudování této kapitoly bude zarytě tvrdit, že taoismus je „náboženstvím bez Boha,“ potom nezbývá, než tohoto „badatele“ upřímně politovat. Protože jen těžko lze nalézt, resp. vymyslet dokonalejší „definici“ Boha a jeho působení, než je právě text této kapitoly. Přitom je zajímavé, že ani jeden ze sinologů, kteří připravili - řekněme „oficielní“ překlady - s řadou komentářů - k tomuto jasnému poznání nepřišel – nebo možná přišel, ale netroufal to sdělit. Lze to ještě pochopit u překladů z doby totalitní, ale již méně to lze chápat u překladů svobodných. Vzniká tak opravdu jen a jen umělá přehrada mezi myšlením staročínským a myšlením evropským, potažmo současným. Přitom každému – o vědění a poznání usilujícímu člověku musí být jasné, že všechny informace o Bohu, jak během staletí přicházely – pocházejí ze stejného zdroje – neboť nemůže tomu být jinak. Bráno z tohoto hlediska, lze opravdu pochybovat o erudici příslušných badatelů .

Takové „bezbožné“ interpretace vyhovují jak různým církvím, zejména té největší, katolické – tak ovšem i ateistům, materialistům a jiným hlupákům; konzumisté doby nejnovější se o staré čínské myšlení nezajímají, protože kromě stálé péče o zvyšující se osobní konzum se nezajímají o nic. Tyto lidi asi nelze nazývat ateisty, protože oni netvrdí, že žádný Bůh neexistuje. Jim je to totiž srdečně jedno. Asi nejsprávnější označení těchto truchlivých postav tedy nejspíše bude – dysteisté. Žel, dysteisté jsou zřejmě i mezi sinologickými badateli – a je opravdu škoda, že tito lidé se raději nevěnovali třeba cukrování vánoček v pekárnách nebo nějaké jiné méně závažné činnosti…