TAO-TE-ŤING
Kniha o TAO a Cestě ke Ctnosti

Tato kapitola vysvětluje duchovní zákonitost „míry věcí“ a ukazuje na polárnost a relativnost životních dějů. Člověk si musí uvědomit, že žije ve hmotném světě, který je těmito vztahy provázán. Bez poznání zla by člověk nebyl schopen konat dobro.

Člověk byl stvořen, proto jeho bytí z nebytí se rodí; veškeré dění je řízeno přírodními a duchovními zákony, je víceméně samovolné a mnohdy jej lze nejvíce ovlivnit, když nekonáme a ponecháme věci samovolnému vývoji. Číňané pro to mají zvláštní výraz = wú-wei, konat nekonáním (nečinností). České mudrosloví praví, že „příklady táhnou“ – a nezbývá než konstatovat, že je to čirá pravda. Dobrým příkladem poučíme druhé více a lépe, než mnoha slovy. Vědoucí proto nemusí mnoho konat, ale svým chováním jde příkladem a tím je vzorem všem ostatním.

Vědoucí na ničem nelpí – ani na majetku, ani na ženě nebo dětech a už vůbec ne na moci, má-li jakou. Béře životní situace tak, jak přicházejí, protože si uvědomuje, že citlivé Boží vedení mu „nahrává“ právě takové životní situace, jaké nejvíce potřebuje ke svému vývoji. Tím, že na ničem nelpí, ani není na ničem závislý, je v situaci, kdy mu nemohou hrozit žádné ztráty...