Nebeský kalendář
On-line výpočty
Něco ke čtení
Můj další web
Drobnosti
Najdete nás i na Facebooku
Mějte se krásně
|
Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...(V Kroměříži, Anno Domini MMVIII) Je dvojí vědění - rozumové a duchovní. Skutečné vědění ducha nemá nic společného s věděním rozumovým - a tím méně pak s učeností rozumovou. Duchovní vědění nemůže být dost dobře rozumově pochopeno. Rozumové vědění totiž nemá a ani nemůže mít pevné základy, protože je vybudováno na nejisté půdě neustále se měnících, pomíjivých skutečností. Hledající by se měl vždy snažit jednat i v nejintimnějším soukromí tak, jako by se nacházel na veřejnosti a s tvrdou sebekázní vykonávat, co mu cit velí vykonávat jako správné. Bezvýhradnou vládu nad sebou, která se později stane samozřejmostí, však získáme tehdy a jen tehdy, provádíme-li trvale co nejsvědomitěji všechny - i sebenepatrnější - maličkosti všedního života. Představme si malý modelový případ: Bydlíme ve 4. poschodí, bez elektrozdviže. Kráčíme na nějakou schůzku a tu si při východu z domu uvědomíme, že jsme něco důležitého zapomněli doma. Vracíme se domů bez zlosti na svou zapomnětlivost, ale i bez zlosti na choť, „která nám to přece mohla připomenout!!!". Nespěcháme, protože si před odchodem vždy vytvoříme malou časovou rezervu. S úsměvem pak znovu vycházíme z příbytku, majíce radost, že venku svítí sluníčko... Ano, zní to tak trochu jako sci-fi. V běžném životě bude „pět lidí ze čtyřech" zuřit, spílat sobě i příbuzným do desátého kolena a proklínat okolnosti. Na to, že svítí sluníčko jaksi nezbude času. A to je právě ono. Nestačí být „hledajícím" pouze ve vážných filozofických problémech, ale hledat - co kde na sobě můžeme vylepšit - je třeba stále, a životními maličkostmi je třeba začít nejdříve... Kdo má skutečné duchovní vědění, snaží se i v maličkostech všedního dne zůstávat v harmonii, v ideálním případě takové, v jaké se nachází při upřímné modlitbě, kdy je napojen na pramen života a veškerého poznání. Kdo je nevědomý, často bývá nevěcný a nezdrženlivý - a snadno pak vědoucího označuje za fanatika - protože nechápe, jak se může vědoucí „tak chovat, když to přece nic nevynáší...". Mít pochybnosti - je normální. Nevědomý však nad problematikou, které není sto plně porozumět, mávne rukou, kdežto hledající, který usiluje stát se vědoucím, se má snažit ostře, svým citem a svým rozumem o rozšiřování svého poznání - bez používání informací „předžvýkaných poraděnkema všeho druhu", např. kněžími apod. Vše je třeba požadovat především od sebe - od druhého naopak málo nebo nic. Pamatujme, že co nevyrůstá ze svobodného přesvědčení, nemá v sobě pravou životní jiskru a je více nebo méně bezcenné. Hledající by se měl podobat stromu: čím výše vyrůstá, tím hlouběji zapouští kořeny. Hmotnost lze skutečně pochopit jen duchovním poznáním působení přírodních zákonů. Tyto zákony ovšem nestačí pouze poznávat, ale je zapotřebí podle nich i žít. |