Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Pojem vedení potřebuje zcela naléhavě očistu, protože byl snížen a hanebně pošpiněn lidmi, kteří si usurpovali vedoucí úlohu, aniž by k tomu byli povoláni. Právě proto je pojem a slovo vůdce natolik zprofanováno, že má téměř pejorativní nádech, a je tak oloupeno o svůj pravý smysl a význam.

Bez správného vedení prakticky nemůže nic úspěšně existovat. Vedení potřebují zvířata, děti, učedníci, hudební tělesa, továrny - a třeba i skupina lidí, která chce něco vykonat a něčeho dosáhnout. Konečně ani národ a stát se neobejdou bez vůdčích osobností, které by měli udávat směr působení, ale zároveň být i nositeli zodpovědnosti.

V čele by vždy měli stát ti, kteří umějí vést. Vůdčí osobností se však nemohou stát troufalí samozvanci, kteří chtějí jen sobecky vládnout. Opravdový vůdce nechce vládnout, ale vládou sloužit!

Odkud ale pravý vůdce béře své znalosti, vůli, přehled, vytrvalost a sílu? To nejlepší - vlastní nadání - musí býti shůry dáno. Nelze je získat ani se naučit - vždy bylo, je a bude milostivým Božím darem. Boží požehnání dopadá tam, kde pohled není zastíněn vlastní domýšlivostí a kde ctižádost nesměřuje k malému „já" a jeho cílům. Kdo smí vést, musí postavit svůj cíl podstatně výše a jeho hlavními otázkami nechť jsou: „...jak prospěji svěřenému dílu a lidem které zastupuji?...". Z řečeného celkem jasně vyplývá, že pro pravé vedení je jedním z rozhodujících faktorů existence vědomí zodpovědnosti!

Z každého vedení se totiž vyvíjí budoucnost - protože každé rozhodnutí probouzí k životu něco, co se dává do pohybu a začíná se formovat. Každé vedení nese zodpovědnost před vlastním svědomím a především před Bohem. Zodpovědnost před Bohem nelze nijak setřást, ani se z ní nelze vykroutit, jak se to občas daří před světskou spravedlností...

Pravý vůdce si je stále vědom své zodpovědnosti a samo toto vědomí ho může dostatečně účinně ochránit před uklouznutím. Pokud ten, kdo smí vést, žije jako pokorný služebník, proudí k němu ze světlých úrovní síla, poznání a nápady - protože se otevřel vyššímu vedení. Vlastní ego ustoupilo, lidská vůle se sjednotila s vůli Boží, která zná jen tvoření a podporu veškerého života.

Všude, kde v našem světě vidíme řád a výstavbu, nacházíme také vůdčí osobnosti, které si umí sjednat pořádek, vytvářejí nové životní možnosti a v sobě živá díla, inspirující k další tvorbě...

Kdo smí vést, musí se vzdát sám sebe, protože jeho život patří svěřenému úkolu. Pak je i Boží síla a pomoc v každém čase s ním, protože jedná dle Boží vůle a ne dle omezeného lidského poznání.