Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Rakovina je nemoc, před kterou má lidstvo hrůzu. Za celé 20. století se na boj proti ní vynaložily obrovské prostředky a pokrok je - ač nám učenci tvrdí opak - minimální.

Abychom pochopili skutečnou příčinu rakoviny, musíme vyjít od buněk, které jsou základním stavebním kamenem lidského těla. Kromě jádra, protoplazmy a buněčného obalu obsahuje buňka i - lidskému oku neviditelné - drobné duchovní částečky, které jsou přímo napojeny na vyzařování lidského ducha, který „obývá" příslušné tělo. Vyzařování je v současné době u většiny lidí oslabeno a zkaleno, protože prakticky všichni lidé jsou více či méně zatíženi materialismem. Proto není vyzařování schopno plně oživit funkce buněk a orgánů, aby tak mohl vzniknout stav „zářícího zdraví".

Jestliže se k tomuto oslabení duchovního záření přidruží ještě nějaké tělesné poškození - např. vyvolané dlouhodobým drážděním buněk toxickými látkami - buňky posléze ztratí schopnost přijímat správné informace z řídícího centra. V buňkách vznikne kvas, vření, přestanou pracovat pro blaho celku a začnou se starat výhradně o svou výživu a rozmnožování. Vznikne tak vše prorůstající rakovinný nádor, jako poslední stupeň rozsáhlé poruchy nejen tělesné, ale i duchovní.

Orgánem, který je schopen pobloudilé buňky napravit - jsou játra, proto jejich stavu musí být v prevenci nádorového onemocnění věnována mimořádná pozornost. Zdravá játra zlikvidují každou rakovinu ihned v zárodku. Proto většina nádorových onemocnění probíhá u starších lidí, kteří mají játra již oslabená a opotřebovaná v důsledku dlouholetého nesprávného životního stylu.

Nesmíme však zapomenout na to, že každá nemoc má svoji původní prapříčinu mimo pozemské tělo. Rakovina tedy není jenom nemocí tělesnou, ale vždy více nebo méně participují i vady duše. Proto naprosto nemůže stačit jakákoliv léčba zaměřená pouze na tělo.

Rakoviny v moderní době neustále přibývá, čemuž se nelze divit, protože přibývá také sobectví. Celé lidské společenství se chová jako rakovinný nádor - žijeme dle hesla „teď my a po nás potopa", tedy máme přesně takový životní styl, jaký „vyznávají" rakovinné buňky.

Léčení rakoviny je zdlouhavé a svízelné. Má-li být úspěšné, bezpodmínečně musí vyjít od nemocné duše. Zamysleme se nad sebou, nad svými životními náhledy, nad svým cítěním, myšlením a konáním. Přehodnoťme svá stanoviska. Odpusťme bližním, kteří nám ublížili, ale odpusťme i sobě. Přestaňme se zlobit na kohokoli nebo na cokoli a především přestaňme žehrat na náš těžký osud. Pamatujme, že osudové dění nám přináší výhradně takovou sklizeň, jakou jsme založili setbu. Navíc, díky milosti Boží nám tato sklizeň přichází vždy v tom čase a v takové podobě, aby její prožití v dané situaci nám přineslo co nejvyšší duchovní prospěch. Proto i nemoc je v daném průsečíku času a naší životní situace tím nejcennějším, co nám Příroda mohla nabídnout, abychom se zdokonalili. Protože smyslem života je především duchovní vývoj!

Proberme tedy svou situaci, zamysleme se nad svými chybami a prosme Boha o pomoc a sílu k uzdravení. Protože Boží síla je jediným prostředkem života a tedy i uzdravení. Chceme-li se opravdu uzdravit a máme-li ozřejmené své chyby, měli bychom provést pokání.

Podstatou pokání by však neměly být neplodné výčitky probouzeného svědomí, sebeodsuzování nebo lítost nad minulostí. Kát se - znamená soustředit všechny síly na proměnu sebe sama - a snahu již nikdy neopakovat chyby, kterých jsme se dříve dopustili. Je to proces, který spočívá v tom, aby obrovský příliv energie, které se nám přitom dostává, působil tvořivě. Pokáním totiž přetrháváme dosud nekonečný řetěz příčin a následků. Mechanismus pokání musí být nerozlučně spojen s poznáním celkového obrazu světa. Abychom si např. uvědomili porušení zákona, musíme napřed zákon jako takový poznat.

Především si však musíme uvědomit jedno: Smiřme se se svou nemocí a pokorně ji přijměme jako očistný prostředek, kterým jsme momentálně očišťováni. Očišťováni jsme proto, že jsme nějakým způsobem porušili nebo dlouhodobě porušovali vesmírný řád. Očistný prostředek, momentálně ničící naše tělo, je tu proto, aby uchránil nesmrtelného ducha před pádem. Péče o ducha musí mít absolutní přednost před péčí o tělo - byť ani tu nesmíme zanedbávat. Pokud se se stavem, který právě prožíváme (toto platí obecně - nemusí to být právě rakovina) smíříme a pokorně jej přijmeme - ušetříme si obrovské množství energie, která je zbytečně spotřebovávána, jestliže svoji nemoc nepřijmeme, trápíme se jí, zlořečíme lidem i osudu atp.

Tedy: rakovina není zlo - ale je to (v daném okamžiku zřejmě jedině účinný) způsob, jak zastavit destrukční program duchovní zkázy, který jsme si sami takovými či onakými chybami - a houževnatým lpěním na nich - naordinovali.

Např. muži často trpívají rakovinou plic - zpravidla zjišťujeme, že nedávají svým ženám dostatečně „vydechnout". Druhou nejrozšířenější rakovinou je nádorové onemocnění prostaty. U těchto mužů zjišťujeme, že hříšný pohled na ženu jim nijak nepřipadá špatný. Ženy trpí stále více rakovinou prsů - pro pohlazení se utíkají k rozmazlovaným dětem, namísto ke svým mužům - a pohlavních orgánů - nedovedou odpustit mužům, jestliže jim ubližují. Rakovina žaludku napovídá, že postižený doslova hltal život a neuměl jej prožívat. A tak bychom mohli pokračovat dále. Přirozeně zde vyslovený náhled je pouze rámcový a rozhodně neznamená, že každý muž, který má rakovinu prostaty, byl a je nemrava.

Při léčení rakoviny je velmi důležité - přestat se bát o život. Všichni jsme v rukou Božích: nestane se nám nic, co bychom si nějak nezasloužili - a ať se stane cokoli, vždy to vede k našemu duchovnímu růstu, který je přirozeně nadřazen pozemskému životu v těle. Proto je vždy důležité, aby se nemocný člověk pokoušel o změnu myšlení a hlavně svého vztahu k Bohu, který by měl mít prioritu před vším ostatním, co prožíváme. Pokud je tělo ještě opravitelné, Boží síla nás uzdraví - ač lékaři budou „kroutit hlavami''. Pokud naše vnitřní proměna přijde už pozdě, kdy je tělo již ve stavu neopravitelném, odejdeme. To ale naprosto nevadí, protože život jako takový pokračuje dál. Mnohem důležitější než to, zdali přežijeme nebo zda zemřeme, je tedy to - jak si upravíme svůj vztah k Bohu a k všehomíru.

Mnohdy odcházejí lidé, kteří se jeví jako dobří. I to má své důvody v neměnných Božích zákonech. Buď tito lidští duchové již splnili svůj pozemský úkol a zbylo jim prožít už jen malé utrpení nemoci, aby se definitivně vymanili z koloběhu poutí přes toto slzavé údolí - nebo jsou sice převážně dobří, ale ve svém vývoji se nějakým způsobem takříkajíc zasekli - a nemoc je má probrat z letargie. Tak či onak - vždy se všechno děje v rámci přísné, ale laskavé spravedlnosti Boží.

Také si uvědomme, že rakovina se dostavuje tehdy, když člověk dlouhodobě odmítá situace, do kterých ho život postavil, jako křivdy, nespravedlnosti a podobně. Tím vlastně odmítá očistné prostředky, předkládané mu z Boží vůle. Kdo svůj život prožívá tak, že s pokorou přijímá dění, které přichází a ještě za ně Bohu děkuje - ten provádí nejlepší možnou protirakovinnou prevenci, jaká je vůbec myslitelná. Člověk chce mnohdy měnit svět, ale neumí změnit sebe a svůj přístup k tomuto světu. I zde už vznikají zárodky příštího těžkého onemocnění.

Nedokonalý filozofický pohled na svět vytváří nedokonalé chování a je obvykle doprovázen i nedokonalým životním a výživovým stylem. Vzniká celkově nedokonalý charakter jedince, který se Příroda bude snažit dříve či později nějak korigovat.

Velkou pomocí může být i to, když se člověk v průběhu nemoci probudí a přestane lpět na životě. Z historie onkologických nemocí je známa řada případů, kdy lidé, kteří až dosud žili všelijak - po sdělení ortelu smrti, např. v podobě již těžce rozeběhnutého nádorového onemocnění, se dokázali odpoutat od lpění na životě a začali se připravovat na odchod. Analyzovali svůj život a své chyby a uvědomili si malichernost a pomíjejícnost všeho lidského snažení. Na pomoc si vzali třeba Bibli a snažili se očišťovat svoji duši před blížícím se dnem D. A medle - jejich zdravotní stav se začal pomalu zlepšovat a po čase bylo odborně konstatováno, že došlo ke spontánní, tj. samovolné regresi nádorového onemocnění a člověk se uzdravil. Je to tím, že duše se naučí zbavit se všeho pozemského a kandidát smrti se náhle může začít cítit až neskutečně šťastným. „Návrat" zpět na Zemi pak může připadat i dosti těžký.

Častou příčinou rakoviny je - pýcha, protože pýcha znamená, že člověk sám sebe nadřazuje nad Boha, který mu dal vlastnosti nebo jiné atributy, na které je dotyčný pyšný. Ať jsme pyšní na cokoliv - vždy to máme darem od Boha. Proto je pýcha tak nebezpečná.

Člověk si v podstatě svou cestu vybírá sám. Buď se smíří s tím, že občas bude prožívat duševní trýzeň a smíří se s pozemskou nespravedlností - a přijme to jako program očisty své duše - nebo to ve svém nitru odmítne a pak nastoupí, i když obvykle později, fyzické onemocnění. Je třeba vědět, že duši neočistíme pobytem v rajských zahradách - proto do ráje mohou jen duše zcela čisté. Duši naopak očišťuje pozemská nedokonalost - prožívání tragédií, nespravedlností, nemocí, ba i prožití smrti!

Rakovina je tedy lékem na spásu duše a vzniká mimo jiné i tehdy, jestliže se v našem srdci nedostává lásky. Láska je totiž hybatelnou silou ve vesmíru a v důsledku lásky Boží vlastně žijeme. Vše, s čím se člověk setkává na Zemi - ať to je majetek, vztahy, vlastnosti atd. - vše je pomíjivé a člověk o to dříve či později přijde. Jen láska přetrvává věky. Proto je pokles hladiny lásky tak nebezpečný.

Rakovina je i onemocněním energetickým. Člověk má energie buď absolutně málo, nebo jí má relativně dost, ale ta chybí v postiženém orgánu. Proto je třeba se při hmotné léčbě zaměřit především na to, stabilizovat energetické hodnoty nemocného. Lze to dosáhnout léčebnou výživou, spánkem, přívodem minerálů a vitamínů, moxou - čili léčebným prohřevem nebo i přímým přívodem energie, např. prostřednictvím dobrého magnetizéra nebo jak se nyní moderněji říká - biotronika. Dobré působení mají i léčivé byliny a celý komplex dalších léčebných opatření, ale nade vším tím stojí nutná změna myšlení, cítění a konání. A obrácení se k Bohu, jako k jedinému zdroji léčivé síly. U nádorového onemocnění dvojnásob platí rovnice uzdravit se = učinit se lepším, která se dá ještě trochu poopravit: uzdravit se = učinit duchovní pokrok ! Není-li tato rovnice naplněna, bude případné uzdravení nedostatečné nebo jenom přechodné. Dá se to říci i jinak: Nakolik se naše duše bude umět soustředit na Boha - a jak bude v tomto úsilí vytrvalá, natolik hluboké a blahodárné budou změny, které se v ní odehrají. A právě tyto změny duše + všudypřítomná Boží síla budou hlavními úzdravnými prvky - při rakovině i při jakémkoli jiném těžkém onemocnění.