Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Z Bible známe výrok: „Stíhám viny otců na synech do třetího a čtvrtého pokolení..,". Tento výrok je zhusta špatně chápán a mylně vykládán.

Stíhání viny se přirozeně nemůže týkat dědičnosti. To, co se dědí, je pouze čistě tělesné. Např. děti narkomanů, alkoholiků, ale také děti náruživých kuřaček mívají tělesné vady.

Duchovní dědičnost však neexistuje. Jde výhradně o uplatnění principu „setby a sklizně" - neboli zákona zvratného působení. Duše se znovu vtělují na Zemi, aby napravily a odčinily chyby, kterých se kdysi dopustily. Podle principu koloběhu totiž pozemský začátek nějakého děje nutně vyžaduje i jeho pozemské ukončení, takže kruh se musí uzavřít tam, kde kdysi započal.

Do tělesně postižené rodiny se proto vtělují takové duše, které právě toto tělesné poškození potřebují ke svému dalšímu vývoji. Navenek ovšem tento děj působí dojmem dědičnosti.

Nahoře citovaný biblický výrok - jako ostatně mnohé jiné výroky v Bibli - je nutno chápat duchovně. Stíhání se týká jedině karmických zpětných účinků. Představme si např. otce, který svým dětem vštěpuje ateistické a materialistické vidění světa. Po smrti nic není, všechno jsou smyšlené báchorky kněžourů atp. Tento názor si mohou jeho děti podržet celý život a dokonce pokračují ve stejné výchově i v další generaci. Přenos zločinně nesprávného názoru trvá tedy dál, ale postupně se otupuje, až v některé další generaci dojdou pra- či pra-pravnuci ke správnému poznání světa. Teprve potom se může původce falešného názoru začít pozvolna zprošťovat své viny. Pozvolna proto, že na něm ještě „visí" duše jeho dětí, resp. vnuků - pokud ovšem mezitím u nich nedošlo ke změně názorů.

Rovněž nesprávný je názor, který zastává poměrně velká řada hledajících - tápajících, spočívající v tom, že na karmu nahlížejí jako na děj, se kterým lze málem libovolně manipulovat. Takže tito lidé si myslí, že rodiče mohou „přejmout" karmu svých dětí nebo naopak, že karma rodičů může „přejít" na děti a podobně.

Vyskytují se dokonce zrůdné názory - zejména v kruzích tzv. psychotroniků - že karmu lze „vyčistit" - ješitnější psychotronici to jsou údajně schopni zařídit svou energií, ti poněkud méně ješitní doporučují k očištění meditaci nebo modlitbu.

Tyto náhledy jsou velmi zavádějící a někdy napáchají větší škody než přímý ateismus a materialismus. Lidé rádi svému Bohu přisuzují libovolnost jednání, nahodilost v rozhodování atp. - v bludném domnění, že mu tak prokazují úctu. Ve skutečnosti však tímto myšlením prokazují Bohu velkou neúctu, spočívající ve snaze strhnout ho na úroveň svého primitivního myšlení.

Velikost Boží nespočívá v tom, že Bůh může cokoli, tj. jednat jednou tak, podruhé onak - podle momentální nálady, ale právě v tom, že vtiskl Vesmíru a tím i Zemi a lidskému životu pevný řád, který platí pro všechna tělesa a pro všechny bytosti bez jediné výjimky, po všechny časy.

V jisté publikaci, zvané „Modlitba v jazycích" se praví, že Duch svatý vane, jak chce, a obdarovává, koho chce. To je totéž, jako když „jeden poctivý křesťan", který neumí něco pochopit nebo něčemu porozumět, si povzdechne „...ach, nevyzpytatelné jsou cesty Páně...", do kteréhož výroku se dají ukrýt všechna nevědění, ale i hloupost a lenost ducha.

Duch svatý ve skutečnosti nikam nevane. Duch svatý = Vůle Boží, a ta se projevuje právě nahoře zmíněným Řádem a neměnnými zákony.

Tím ovšem nechceme říci, že doporučovaná modlitba na „očištění" karmy je bezcenná. Pokud je tato modlitba upřímná a vychází z hlubiny srdce, může přispět k tomu, že valící se karma se vyčerpá ve zmírněné formě, případně i jen symbolicky, např. ve snu!

Vždy však může být karma uzavřena neboli smazána výhradně prožitím! Setba musí být vždy sklizena, leč - obrazně řečeno - jiná bude sklizeň za bouře a při dešti, a jiná za krásného slunného dne...