Nebeský kalendář
On-line výpočty
Něco ke čtení
Můj další web
Drobnosti
Najdete nás i na Facebooku
Mějte se krásně

Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

féerie a poučení z nedaleké budoucnosti
(V Kroměříži, Anno Domini MMVIII)
[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]

Poselství Grálu

Tímto pojmem označujeme knihu VE SVĚTLE PRAVDY od Abd-ru-shina. Jméno Abd-ru-shin pochází z arabštiny a znamená „služebník Světla". Jde o pseudonym německého spisovatele Oskara Ernsta Bernhardta. Kniha vznikla ve dvacátých a třicátých letech XX. století a autor ji psal v osadě Grálu, kterou sám založil v tyrolských Alpách, na Vomperbergu, což je překrásná náhorní rovina nad obcí Vomp, poblíže městečka Schwaz, asi 40 km východně od Innsbrucku.

Tuto knihu lze právem označit jako knihu knih a postavit ji vedle Bible svaté, protože přináší vědění, tolik potřebné pro tuto dobu. Rozšiřuje vědění, podané již dříve Ježíšem, doplňuje je tam, kde Ježíš nestačil nebo nemohl věci vysvětlit a opravuje je v místech, která lidé zlovolně a svévolně překroutili a zamlžili.

Pro hledajícího je naprosto nezbytné tuto Knihu prostudovat, pokud možno několikrát, a snažit se jednotlivá její podání skutečně prožít, protože jen tak se Slovo může stát živým přesvědčením. Optimální by bylo prostudovat knihu v německém originále, což je ale pro řadu hledajících nemožné. Jsou však k dispozici i kvalitní překlady do češtiny, slovenštiny a ruštiny, které jsou v knihkupectvích, zaměřených na duchovní literaturu, běžně dostupné (2008).

Občas zaslechneme dotaz, jak lze prokázat, že je tomu doopravdy tak, že hovoříme opravdu o Slovu od Boha. Nemůžeme očekávat, že odněkud dostaneme nějaké potvrzení s kulatým razítkem, že Poselství je onou studnicí Pravdy, po které člověk tak žízní, a kterou tak toužebně očekává. Bůh vyžaduje, aby se člověk sám namáhal a sám si utvářel svůj názor, který se po prožití může stát přesvědčením.

A tak lidé, kteří svůj cit ještě docela nezazdili, při čtení knihy brzy vycítí a poznají, že nemají v ruce obyčejnou lidskou knihu a budou schopni Pravdu tohoto Slova vnitřně přijmout. Jiní lidé, kteří jsou na tom poněkud hůře a mají už příliš rozvinutý rozum, ale současně mají i poctivou vůli k hledání, se mohou k výsledku dopracovat i rozumovou, poctivě srovnávací metodou. Srovnáním nejrůznějších učení, náboženských směrů a jiných duchovních informací lze - též poměrně rychle - dojít k poznání, že Poselství podává fakta logicky seřazená, lidskému rozumu pochopitelným způsobem uspořádaná, která do sebe bezpodmínečně zapadají, bez sebemenší mezery, jako přesné ozuby mechanického soukolí. Dříve nebo později takový badatel - hledající - vydechne v pokorném prozření a poznání, že toto je živá Pravda.

Člověk se musí smířit, že pravé vědění nemůže vymyslet sám, svým velmi omezeným rozumem, ale musí je přijmout „shora", přetlumočené ovšem osobou k tomu povolanou nebo vyvolenou. Člověku pak už zbývá pouze ten - ovšemže nelehký - úkol rozeznat růži mezi trním. Poslouchat Boží Vůli znamená totéž, jako rozumět Božím = přírodním zákonům a žít podle nich.

  • učení neprospívá duši, protože vše naučené zanechá člověk po smrti na Zemi, spolu s tělem. Na druhý břeh si sebou duše béře pouze to, co člověk prožil a procítil.
  • jen nemožnosti vyžadují slepou, ničím nepodloženou víru, protože, jakmile je něco možné, povzbuzuje to ihned k vlastnímu přemýšlení.
  • kde je pravda, tam přichází myšlení a cítění současně.
  • každý duchovně svobodný člověk hodnotí nové poznatky podle toho, co přinášejí, a ne podle toho, kdo je přináší. Zlato zůstane zlatem, ať je má v rukou král nebo žebrák.
  • spravedlnost je láska a láska spočívá především ve spravedlnosti.
  • jen otázkami lze dospět k pravému poznání - lhostejnost nebo násilné potlačování připomíná otroctví. Ale Bůh nechce mít otroky.
  • nauky a náboženské směry, které si vyžadují slepou víru, jsou mrtvé a proto i škodlivé
  • cítění a myšlení zanikají tam, kde už není nic přirozeného, kde tedy ani není pravdy.
  • smysl pro krásu je projevem dosud skrytého poznání o dokonalosti.
  • jen povznesení vlastní kultury je skutečným pokrokem pro každý národ. Vzestup se ovšem musí budovat na vlastním základě a ne přijímáním cizího.
  • pravá harmonie vzniká růzností národů a ne úsilím, aby se všechny národy staly stejnými
  • duch má být spojen s rozumem ve správném poměru, tedy tak, aby vládl duch a rozum mu k tomu vytvářel možnosti, které chce duch uskutečňovat. Jinými slovy: Duch má člověku říci - co bude dělat a rozum vyřeší problém - jak to udělat!!!
  • člověče, vždy udržuj krb svých myšlenek čistý!!!

[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]