Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Výraz pochází z řečtiny a znamená příklad, resp. vzor, v metodologii vědy způsob uvažování. V Platónově filozofii idea jako neměnný, dokonalý vzor, na němž mají smysly vnímatelné věci jen nedokonalou účast.

Ve filozofické diskusi je termín paradigma často zobecňován a označuje určitý způsob myšlení, charakteristický pro určitou epochu. V tomto významu se přibližuje Foucaultovu termínu epistémé.

Epistemiologie je termín značící vědění o vědění. U Platóna stojí epistémé v protikladu k doxa, tedy k mínění.

Michel Paul Foucault /1926-1984/ kritizoval paradigma bezbřehého racionalismu a zejména v současnosti panující mocenský typ, který nazývá paradigmatem bio-moci. Tato moc ovládá člověka nikoliv vnějším útlakem, ale pomocí produkování, regulace a kontroly lidských potřeb a duševních sil. Dochází tak k pastorálnímu vedení mas - kdy vlády vedou moderní společnost za vidinou blaženostních stavů stejně, jako pastýř vede ovce - konce jsou stejné = na porážku. U ovcí jde o porážku fyzickou, u společnosti jde o úplné eliminování duchovnosti (pozor - nikoli spirituality ve smyslu kulturně-osvětovém), kdy v konzumní společnosti - ovšemže s výjimkou hledajících jedinců - dochází k úplné anihilaci duchovního náboje v člověku a ten se postupně přetváří v nemyslící a neprociťující, stádně se chovající oživenou hmotu. Foucault nabízí i paradigma postmoderního životního stylu, vedeného úsilím o estetizaci a etizaci /rozuměj: produchovnění/ lidské existence.