Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Moudrost, latinsky sapientia, řecky sophia - by podle encyklopedií měla být synonymem vědění, což je definice velmi se blížící pravdě, ovšem s tím jemným rozdílem, že pod pojmem vědění je většinou chápána pouze znalost vědeckých a filozofických postulátů.

Odtud se zrodilo běžné pojetí moudrosti jakožto obezřelosti a obratnosti v jednání a umírněnosti v přáních.

Správnější definice hovoří o moudrosti jako o hlubším poznání smyslu všech věcí a řádu všehomíra.

Pro mnohé filozofy, zvláště ve středověku, bylo dosažení moudrosti možné pouze formou mystického zření nebo vize, neboť jen tak lze překonat hranice možného rozumového poznání.

Jestliže člověk je schopen za určitých okolností dosáhnout jisté moudrosti, pak Boží moudrost přirozeně musí mít zcela jiné dimense a vhodnější bude, hovořit o vše-moudrosti.

My lidé však většinou chybujeme tím, že se Boží všemoudrost snažíme vtěsnat do úzkých hranic, vymezených člověku - a v nejlepším případě ji hodnotíme pouze jako vševědoucnost. Je to svým způsobem drzé, protože tak se člověk snaží Boha strhnout na svou úroveň, byť „milostivě" na vrchol své úrovně.

Pilně živeni změkčilými a blátivými církevními verzemi o Boží lásce si představujeme, že Bůh má bez omezení pronikat do nejosobnějšího a nejmenšího myšlení každého jednotlivce zde na Zemi a ve všech světech, jemu se přizpůsobovat, jemu rozumět a o něj se starat.

Takto pojatá vševědoucnost ovšem není moudrostí. Pravá moudrost je mnohem větší, stojí vysoko nad tímto pojetím.

V moudrosti spočívá prozřetelnost.

Leč i tu se mýlíme. Prozřetelnost není totéž, co předvídavé a prozíravé vedení - jak si dobromyslně představujeme. Prozřetelnost lze definovat jako přímé božské působení!

Prozřetelnost a tedy všemoudrost Boží nespočívá v tom, že Bůh zná všechny naše myšlenky a sleduje, kterak že se nám pozemsky vede. Skutečnost je daleko prostší, ale i daleko velkolepější: Bůh obepíná vše svou vůlí, všechno udržuje, všechno podporuje prostřednictvím živoucích zákonů, které každému jednotlivci přináší přesně to - a jen to - co si zaslouží, tedy přesně to, co si sám připravil!!!

Nikdo nemůže ani o píď uhnout následkům svého jednání, ať je zlé nebo dobré. V tom se projevuje Boží všemoudrost, která je pevně spojena se spravedlností a láskou.

V působení tohoto Stvoření je všechno pro člověka moudře připraveno - i to, že on sám se posléze musí soudit!

Co v Božím soudu nastává, je provedení rozsudků, které sami nad sebou vynášíme!!!

Již léta je mezi námi tušení o světovém obratu. Všichni, nejen hledající, ale i většina řadových občanů vidíme a víme, že takto, jak - jako lidstvo - hospodaříme na Zemi, to dál nejde.

Ekologové bijí na poplach, oceány zavalené splašky naříkají, vzduch řídne a slábnoucí ozónová vrstva začíná propouštět smrtonosné radiové záření z kosmu, z nebe padá zředěná kyselina sírová, půda je zavalena jedy a potrava je přeplněna škodlivými chemikáliemi. Lidská morálka klesá - a jediným symbolem úspěchu jsou peníze, leč nikoliv ty poctivě vydělané, ale ty získané chytrostí rozumu a pocházející z ošizení a někdy i z přímého oloupení bližního...

Z tohoto důvodu bude Stvoření nyní očištěno ode všeho tohoto zla. Uzavření kruhu bude přivoděno silou Světla - a na ní se musí všechno samo soudit - a zušlechtit se nebo zahynout!

Toto dění již započalo a z vůle Boží musí skončit dříve, než se lidstvu podaří Zemi totálně zdevastovat.

Je přirozené a přesně v souladu se zákony Stvoření, že všechny špatné vlastnosti vydají nyní na konci ty nejsilnější květy, ze kterých se vyvinou ty nejodpornější plody, aby se vzájemně mohly vyžít a jedna druhou zničit!!!

Silou Světla přijde vše do varu - a z tohoto vření může vzhůru vystoupit jenom dozrálé lidstvo, jehož příslušníky budou lidé již dozrálí a případně ještě ti, kteří jsou poctivě hledající - tedy ti, kteří jsou schopni a ochotni poznávat Boží zákony a podle nich i žít.