Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

„…jen v plnohodnotnosti zaznívají všechny struny v harmonickém akordu. Jestliže jedna strana učiní druhou stranu plnohodnotnou pak ve spojení, tedy ve společném životě, zazní ten harmonický akord. Takové je manželství které je uzavřeno v nebi..."

„...Zdravé manželství vyžaduje společnou práci a vysoké cíle, právě tak, jako je pro zdravé tělo nezbytný pohyb a čerstvý vzduch..."

„...Jestliže někdo z manželů pomýšlí na rozvod, dává tím nejlepší důkaz, že základem takového manželství není nevyhnutelná harmonie, a že toto manželství nebylo uzavřeno v nebi. V tomto případě by manželství mělo být bezpodmínečně rozvedeno, aby se pozvedlo mravní sebevědomí obou manželů, žijících dosud na tak nezdravém stupni...“

„Skutečného muže bude charakterisovat aktivita, činnost, chuť k dílu, tvůrčí zanícení a ochota sloužit Světlu, tedy vyšším cílům. Směr svých aktivit musí ovšem muž volit sám, svou svobodnou vůlí. Jen taková práce může přinášet a být radostným díkem Stvořiteli.

Běda muži, který v tomto směru podlehne diktátu ženy. Běda ženě, která se odváží jít proti vůli nejvyššího a muže v tomto směru omezovat.

Žena nepochopí a ani nemůže pochopit mnohá tajemství mužského racionálního uvažování. A nemá se o to ani snažit, ale svou tichou jsoucností mu má předávat svou intuici. Tak se stane zdrojem inspirace, pramenem síly a vyvolá v muži touhu po vzletu, touhu po Světle. Vzato čistě hmotně, bude to právě ona, kdo z této mužovy radostné touhy bude profitovat.

Jestliže žena chce být svému muži diktátorem, dláždí si cestu k vlastní osamělosti!

Muži slabší povahy začnou prolévat svou zatrpklost hrdlem v krčmě, jiní přehodí výhybku své cesty k jiné ženě, která jim poskytne více pravého ženství a ještě jiní se začnou utápět ve tmách duševní deprese. V každém případě však taková žena muže ztrácí. V „nejlepším" případě jí zůstane jeho unavené fyzické tělo, bez radosti a jiskry...

Proč se říká, že „manželství se uzavírají v nebi?" Výraz je zcela správný s tím drobným rozdílem proti zažité interpretaci, že tímto nejsou myšleny církevní sňatky. Každý člověk si při vstupu na Zemi přináší určité vlastnosti, jejichž harmonický rozvoj mohou zajistit jen lidé se zcela určitými vlastnostmi. Manželstvím uzavřeným v nebi je takový vztah dvou milujících se lidí, kteří jsou pro sebe takříkajíc „kosmicky vyhlédnuti". To znamená, že jsou si předurčeni tím, že mají vzájemně se doplňující vlastnosti, které do sebe zapadají jako ozuby soukolí a vytvářejí harmonický, plnohodnotný celek! Tito lidé potom spějí radostně, v dobrovolné službě jeden druhému k duchovnímu zušlechtění. A vůbec zde nehraje roli, zdali tito lidé jsou církevně sezdáni - přesněji: nehraje roli, zdali je jejich vztah nějak formálně uspořádán nebo není, protože hlavní roli zde hraje cit. Nebo ještě jinak: z duchovního hlediska je mnohem cennější volné soužití dvou milujících se a doplňujících se lidí, než manželství jakkoliv uzavřené, ve kterém jeden táhne „čehý" a druhý „hot."

Kde není souladu, mělo by se manželství bezpodmínečně rozvést, protože partneři jeden druhého v takovém svazku strhávají dolů. Mělo by se tak stát bez ohledu - nebo vlastně s maximálním ohledem - na děti. Děti totiž dokonale vyciťují panující disharmonii, i když se třeba rodiče „rozumně" dohodnou a před dětmi se nehádají, (což se obvykle nepodaří dodržet) Tato disharmonie se přenáší dětem do jejich vývoje a jejich postižení je větší,než bude tehdy, jestliže zůstanou s jedním - duchovně vyzrálejším rodičem.

Snad jedině v případě, kdy duchovně vyzrálejší rodič vidí, že při rozvodu by vlivem nedokonalosti pozemského práva připadly děti druhému partnerovi a byly by tudíž trvaleji pod jeho špatným vlivem, lze uvažovat o formálním neporušení manželství rozvodem až do doby, kdy děti dosáhnou plnoletosti.

Smysl slov „co Bůh spojil, to člověk nerozlučuj!" se tedy týká výhradně harmonických vztahů, kde manželství (partnerství) je „uzavřeno v nebi". Narušení takového spojení někým třetím je těžkým porušením Božích zákonů. Rovněž těžkým přestupkem je takový stav, kdy rodiče nutí své dítě do sňatku s partnerem, kterého dotyčný syn (dcera) opravdu nemiluje.