Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Ježíš Kristus přísně požadoval, aby každý jedinec byl ve vědění duchovně pohyblivý, a tím by vlastně uctíval nejvyššího činem.

Člověk má znát všechno, co Stvoření skrývá, aby poznal základní zákony, nesoucí vůli Boží, protože jen pomocí takového vědění se může do nich vřadit tak, jak je to Bohem přikázáno. Žije-li pak člověk dle těchto zákonů, může pak kolem sebe všechno podporovat a šířit kolem sebe radost...

Všechny Boží zákony jsou určeny k tomu, aby budovaly a podporovaly. Ježíš tak umožnil celému lidstvu, aby se konečně duchovně osvobodilo.

Vznikly však církve a ty za zdmi klášterů rozložily Slovo Boží a formulovaly je tak, jako by bez jejich prostřednictví nemohl člověk dojít k Pravdě a ku spasení. Církve hledaly stoupence, bohatství a moc. Proto neměl nikdo vědět, že cestu do Božího království může nalézt zcela sám, bez jakéhokoli prostřednictví! Člověk neměl přijít na myšlenku, že Bůh nepotřebuje církev jako prostředníka mezi sebou a svým tvorem, kterého také bez církve stvořil ...

Tak se církve pomalu, ale jistě vsunuly jako závora mezi přirozenou touhu po Světle, kterou lidé v sobě chovají a mezi jejich Boha.

Aby církev zvýšila počet svých stoupenců, nabídla lidem - jako vnadidlo - pohodlí. Došlo to dokonce tak daleko, že za peníze je možno si v kostelích vyžádat modlitby za tím, či oním účelem. Když člověk zaplatí, církev odejme z něho „břemeno" modlitby. Přitom modlitba je to jediné, čím se má člověk přibližovat ke svému Stvořiteli!

Jakmile církve vzrostly, staly se bezohlednější a posléze i zčásti odložily masku. Jednajíc proti všem zákonům Božím, podrývala církev všechno, co se k ní nechtělo hlásit; štvala, pomlouvala, exkomunikovala, ničila existenci - a nerozpakovala se i vraždit. Nejprve skrytě, později i zcela veřejně a nebála se ani toho - držet přitom Boží Jméno jako štít!!!

Nikdo zde nemůže mluvit o omylu, protože takové jednání příliš zřetelně nese pečeť temna. Je to v nejostřejším protikladu tomu, co učil Ježíš Kristus. Jsou to zákeřné, nepřátelské rány, zasazené každému slovu, které pronesl.

Na celé Zemi není nic, co se odvážilo již od počátku postavit proti Kristu a jeho slovu více, než církevnictví!

Nic jiného rovněž nemohlo být tak nebezpečné. Právě tím, že církevnictví zdánlivě slouží Bohu, je jeho rozkladné působení tak strašlivé.

Malá přehlídka církevního působení v dějinách:

• upalování čarodějnic
• exkomunikace nepohodlných z církve a tím právní i faktické ničení jejich existence
• šíření „Boží lásky" ohněm a mečem - viz křižácké výpravy
• prodej odpustků
• zavedení teorie „jednoho života" - po kterém následuje věčné nebe, očistec pro méně hřešící kajícníky, případně věčné zatracení v pekle pro zatvrzelce. Zavedením této teorie byla vlastně de jure zrušena platnost zákona o zachování energie!

Proč lidé tak málo uvažují????

Reinkarnace, tedy nutnost pomalého vývoje opakovaným vtělováním, je logická, nutná a spravedlivá - nehledě k tomu že vyplývá přímo z Božích zákonů, resp. je to projev jednoho z nejdůležitějších Božích zákonů, totiž zákona trvalého pohybu a neustálého vývoje.

Buďme však nestranní a vyjděme z premisy, že lidstvo neví, zda je tu na Zemi člověk jednou nebo vícekrát, tedy zda reinkarnace existuje nebo neexistuje. Možnosti jsou tyto - ano nebo ne. V žádném případě však o tom člověk nemůže rozhodovat, a už vůbec ne hlasováním (navíc zmanipulovaným), jak to provedla církev v roce 553 na koncilu v Konstantinopoli!!!!

Hrůzné je rovněž tvrzení, že Ježíš zemřel na kříži proto, aby z lidstva sňal jeho hříchy! Ze sprosté vraždy tak byl obratnými manipulacemi vytvořen spasitelský akt, který napříště umožňuje člověku libovolně hřešit, protože jej už dopředu Ježíš vlastně spasil.

Postačí - stihnout se před smrtí vyzpovídat nebo přijmout tzv. poslední pomazání. Z člověka tak církev sňala jakoukoli odpovědnost za svůj vývoj. Modli se člověče, pracuj v náš prospěch a plať! Kdybychom tvrzení o tom, že Ježíš přišel na zemi proto, aby zemřel na kříži a tím spasil lidstvo - vzali jako pravdivé, měli bychom Jidášovi stavět pomníky. Vždyť on to byl, kdo vzal na sebe těžké břímě zodpovědnosti za to, aby Ježíš splnil svůj hlavní úkol zde na Zemi - totiž zemřít na kříži pro větší slávu, blaho a spasení tak milého mu lidstva...

Pro vytvoření image Boží velikosti nutí církev Boha porušovat své vlastní zákony - např. dálkovým oplodněním dívky Marie - a to vše jen proto, aby nějaký duchovně líný hlupák snázeji uvěřil, že přichází syn Boží. Toto tvrzení je nejen lživé, ale i krajně pošetilé. Dálkové oplodnění se jednak vzpírá Božím zákonům, ale hlavně ho nebylo možno nijak prokázat, čili image Boží tímto mohlo být navýšeno pouze dodatečně, jako součást legendy z dávných dob. Uvěřit tomuto tvrzení ovšem stejně mohli pouze lidé, kteří neznají Boží zákonitosti. Ovšem takoví se právě církvím výborně hodí do krámu. Vědoucí, který zná Boží zákony, ihned ví, že takový svévolný počin není možný, protože v Božím díle je naprostá dokonalost bez výjimek a mezer. A také ví, že Bůh se před člověkem - nepatrným duchovním červem - nepotřebuje prezentovat jako nějaký tajtrlík, který bude kvůli člověku sám porušovat své vlastní zákony.

Ježíšovi jsou do úst vkládána slova, která nikdy neřekl. Vychází se z toho, že to už stejně nikdo nikdy neprokáže. Tak je to třeba s populárním výrokem, kterým údajně Ježíš založil církev:

„...Ty jsi Petr, to je skála a na té skále založím církev svou a brány pekelné ji nepřemohou...."

Ježíš vícekráte zdůrazňoval učedníkům, že jeho království není z tohoto světa. Neměl proto nejmenšího důvodu zakládat církev, čili jakési „béčko" svého duchovního království zde na zemi. Zcela jistě neměl Ježíš na mysli církev jako organizační strukturu a zdroj moci. Ježíš měl na mysli vytvoření duchovního společenství stejnorodých lidí, tedy lidí stejného stupně vývoje a příslušnost k němu měl určovat okamžitý vnitřní stav každého jednotlivce - jinak to dle neměnných Božích zákonů ani nejde.

Ostatně dostatečným důkazem o skutečných duchovních hodnotách církevnictví je současná existence desítek církevních denominací a sekt, které se hlásí ke křesťanským tradicím - jen namátkou jmenujme baptisty, adventisty, evangelíky, československou církev husitskou, pravoslavné, řecko a římskokatolíky, kalvinisty, luterány, církev anglikánskou, jehovisty, mormony atd. atd. I málo myslícímu, ne tak hledajícímu, by mělo být jasné, že pravda je jen jedna, takže už sama existence tolika různých směrů naznačuje, jak to člověk dokonale umí překroutit. A to jsme hovořili zatím pouze o církvích křesťanského zaměření, které jsou - přes všechny výhrady - stále k pravdě nejblíže. Ostatní církevní systémy, školy a učení „ujíždí" zpravidla více - připomeňme si např. řádění islámských fundamentalistů, kteří ve jménu Božím jsou ochotni páchat největší zvěrstva a ještě mají tu drzost, že se domnívají, že je Bůh za to odmění. Tak bychom mohli pokračovat přes hinduismus s jeho kastovnictvím, buddhismus s jeho rozplynutím se v nirváně a nesmyslným umrtvováním těla při různých zenových cvičeních, šintoismus - všude je patrné překrucování pravdy a touha po světské moci...