Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Jde o zvláště početnou skupinu lidí, jejichž existence je spjata se státní mocí a potřebami zajistit chod státní správy. Analýzu a pojetí byrokracie rozpracoval zejména M. Weber. Podle něho k jejím hlavním znakům patří:

• nepřetržitý provoz úředních záležitostí
• vedení úřadu je založeno na předpisech.
• kompetence úřednictva je přesně a přísně vymezena. Úřednictvo disponuje autoritou a vymáhacími prostředky
• uspořádání byrokracie je hierarchické
• úřednictvo nevlastní zdroje a prostředky nutné pro výkon funkcí
• princip dokumentace každého spisu o všech jednáních a rozhodnutích
• úřední akta a nepřetržitý provoz vytváří úřad jako jádro fungování systému

Ve všech společenských systémech, založených na materialistickém světonázoru - a to jsou dnes vlastně všechny státy světa - postupně neustále narůstá počet i vliv byrokratů.

Byrokracie funguje dílem vykořisťovatelsky a dílem paraziticky. Byrokraté většinou bezohledně vykořisťují tvůrčí i dělné pracovníky. Bylo tomu tak ve starém Egyptě, bylo tomu tak za vlády bolševismu a je tomu tak i nyní.

Např. v ČR existuje zákon o dani z příjmu, ve kterém je řečeno, že náklady, vzniklé autorovi literárního díla lze buď prokázat a doložit nebo je možno použít paušálního odpočtu 30% z příjmů. Tolik zákon. Výkladem k zákonu, který ovšem stanovil nějaký byrokrat, je však „upřesněno", že osoby samostatně výdělečně činné, např, živnostníci, podnikatelé, lékaři apod. nemohou použít paušální třicetiprocentní sazby za vzniklé náklady (pokud tedy takto nevykazují i náklady ze své hlavní činnosti, což je ovšem nesmylné) a musí je v plné výši prokázat - což je velmi znevýhodňuje vůči zaměstnancům, rentiérům a jiným skupinám obyvatel, protože náklady na vznik literárního díla vznikají často i několik roků před rokem, kdy dílo vyšlo a bylo honorováno a proto se obtížně prokazují, mimo jiné i proto, že lze jen těžko objektivně posoudit, zda pobyt v zahraničí, kde autor - živnostník - získával inspiraci pro svoji literární činnost - byl „služební cestou" - což jako náklad vykázat lze nebo „pobytem na dovolené" - což je náklad „pro osobní účely" a tento jako náklad vykázati nelze... O této diskriminaci osob samostatně výdělečně činných není v zákoně ani slůvko zmínky…

Jiným příkladem zvůle byrokratů jsou příklady např. finančních kontrol - záleží zcela na libovůli úředníka zda sporný doklad uzná nebo neuzná - přičemž ovšem tentýž úředník určuje, zda onen doklad je „sporný" nebo zda je „košér."

Aby zakryli svůj parazitický charakter, hovoří byrokraté o státě, moci, veřejném pořádku apod. - přičemž nejde o nic jiného, než o jejich skupinový zájem.

Parkinsonovy a Murphyho zákony jsou sice úsměvné, ale - žel - platí, takže nás nepřekvapí konstatování, že byrokraté se rozmnožují jako potkani. V souvislosti s tím se ani nedivíme, že současná (2008) česká „demokratická" byrokracie je proti byrokracii z let komunistické svévole téměř dvojnásobná.

Aby zajistila koryta pro své příbuzné a dobré známé, snaží se byrokracie vydávat stále nové a nové zákony, předpisy a nařízení, přičemž ty staré mnohdy platí také - takže, např. v Anglii, může být nešťastník klidně odsouzen podle paragrafů zákona Jejího Veličenstva z roku 1643. U nás situace arciť není o mnoho lepší.

Byrokraté působí v lidské společnosti podobně jako rakovina v lidském organismu a jsou schopni posléze společnost úplně rozložit a paralyzovat.

Byrokraticky jsou organizovány prakticky všechny instituce - ať již církevní, světské, výrobní, prodejní nebo zájmové svazy. Nejmocnější figura stojí na vrcholu a předvádí svou autoritu podřízeným - dle Parkinsonova zákona - nejméně dvěma, aby každý věděl jen něco a vzájemně na sebe nevražili a tak méně ohrožovali báťušku šéfa.

Byrokracie je jednou z velkých brzd duchovního rozvoje jak společnosti, tak jednotlivce.

Opakem byrokratického modelu je systém, v anglosaských zemích známý (leč víceméně nevyužívaný) jako „networking". V byrokracii je cílem získat moc a převádět ji na podřízené - v networku je cílem moci se zbavit. Diagram takového systému je horizontální. Znamená to, že každý dává do systému to co zná a dobře umí - aniž by očekával, co se mu vrátí. Dávání, které neočekává protislužbu, mohutně zvyšuje energetický potenciál systému, který je velmi výkonný.