Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Blábolem nebo blábolením rozumíme lidskou řeč nebo spíše jen lidské mluvení, které postrádá smysl. Existují dva druhy blábolení: první spočívá v užívání slov, kterým vesměs nikdo nerozumí, druhý pak v užívání výrazů celkem srozumitelných, ale používaných běžně ve smyslu zcela odlišném od významu, v daném prostředí zažitého.

Příkladem první kategorie jsou např. nic neříkající průpovídky typu: Ojonak íki tó, Móriah bámató. Pokud se nenacházíme právě někde v zairské buši, bude nám hned jasné, že autor těchto výroků blábolí. Druhý typ blábolení je podstatně zákeřnější, protože ne vždy bývá hned odhalen. Setkáváme se s tím velmi často u některých politiků a zvláště u části teologů, kteří si blábolením pomáhají - např. při výkladu nějakého děje - překlenout oblast, kterou nedovedou vysvětlit. Vykládá-li např. pan farář o tom, že Ježíš Kristus zemřel na kříži jen proto, aby tímto utrpením „sejmul hříchy světa", (a páni faráři tak činí zhusta) nepochybně blábolí, protože si evidentně vypomáhá v choulostivé situaci, kdy nechce nebo nemůže přiznat, že je mu jasné, že surová vražda kohokoli nemůže přinésti nikomu spasení, tím méně pak vražda Syna Božího, který přinesl lidem Slovo - tedy informaci o tom, jak mají lidé žít, aby to bylo v souladu s Božími zákony jeho Otce.

Lidé, i poctivě hledající, si málokdy uvědomují, že Přírodu vytvářejí Boží zákony - obojí je proto pevné, neměnné, platné na všech úrovních, pro všechny a všechno a po všechny věky!!! Jestliže jednou Bůh určil, že má-li se hrubohmotně člověk narodit, musí být zplozen pohlavním spojením muže a ženy, není z toho výjimky! Pokud se tedy Bůh rozhodl vyslat část Sebe jako svého Syna na pozemskou hrubohmotnou úroveň, nemohl - pokud nechtěl sám potírat své zákony!!!!! - jinak, než připustit, aby lidské tělo Syna vzniklo pozemským spojením vybraného muže a vybrané ženy. Pokud tedy někdo tvrdí, že Panna Maria byla dálkově oplodněna Duchem svatým, evidentně blábolí, neboť jeho tvrzení postrádá smysl, protože se vymyká neměnným Božským zákonům.

Boží velikost nespočívá v tom, že Bůh bude ubohému lidskému červu naznačovat, že sám může své zákony kdykoliv porušovat, ale právě v tom, že Jeho zákony jsou platné na všech úrovních, pro všechny, pro všechno a po všechny věky.

Blábol o „neposkvrněném početí" Panny Marie má ve skutečnosti velmi prozaické vysvětlení, které ovšem církev nemohla akceptovat: Duchem svatým byla dívka Maria vybrána proto, že byla z množiny dívek a žen, které přicházely v úvahu - duchovně na nejvyšší úrovni - čistá, cudná a věrná. K početí Ježíše došlo z nejčistší, nejhlubší lásky, jaké jsou lidé schopni, mezi židovskou dívkou Marií a římským důstojníkem. Doba, resp. lidé tehdejší doby, takovému spojení ovšem nepřáli - Říman a Židovka – fuj. Sňatek byl již předem prakticky vyloučen, navíc byl důstojník za tento poklesek převelen na opačný konec říše, aby se mladí lidé již nikdy nemohli vidět - a Maria se stala kandidátkou stavu svobodné matky, až do doby, kdy se objevil Josef jako zachránce. Z lidského hlediska těžký prohřešek - z duchovního hlediska neposkvrněné početí, protože početí se stalo z nejčistší lásky, což je jednak vůbec nejsvětlejší cit, jakého je lidský duch schopen, a jednak toto početí nebylo poskvrněno žádnými vedlejšími úmysly. V době početí nebo lépe řečeno těsně před ním byla Maria panna, proto šlo o neposkvrněné početí ze všech myslitelných úhlů. Vytvoření Mariánského kultu a báchorky o „dálkovém oplodnění" Marie snad svým způsobem zvýšily prestiž církve, pro což byly ostatně vytvořeny, ale u soudně uvažujícího a opravdu hledajícího člověka mohly způsobit pouze neradostné úvahy nad tím, jak malého a malicherného si lidé představují svého Boha, a kam až církve hodlají ve zkreslování skutečností - pro svou slávu - zajít.

Lidé mnohdy neužívají ani citu, ani rozumu k prozkoumání toho, co je jim předkládáno k věření, takže velmi často podlehnou právě blábolení, o kterém uvažují jako o „hotové věci", čili mají blábol za objektivně prokázanou skutečnost. Právě v oblasti politiky, filozofie a náboženství je blábol a blábolení nejčastěji zneužíváno. Vedle blábolu o neúčasti mužského prvku v oplodnění Marie, matky Ježíšovy, je druhým nejrozšířenějším církevním blábolem tvrzení o tom, že Ježíš tím, že zemřel na kříži, lidi vykoupil a tím vlastně spasil, jak jsme již o tom nahoře hovořili. Původní autoři tohoto blábolu věděli ovšem velmi dobře, proč jej pouští do oběhu, udivuje však obrovské množství lidí, kteří mu dodnes věří, ačkoliv musí být každému, kdo jen trochu uvažuje, jasné, že toto tvrzení nemá žádnou logiku. V lidském měřítku je přirozené, že vrah je hledán a po jeho nalezení je přísně a tvrdě potrestán. Stejné lidstvo, které s vrahem člověka je schopno tvrdě „zamést", požaduje po svém Bohu, aby vraždu svého Syna nejen nepotrestal, ale dokonce odměnil tím, že každého jedince ze skupiny vrahů bude automaticky pokládat za spaseného a takové kreatury si pak nechá posedat na stupně kolem svých nohou....