Nebeský kalendář
On-line výpočty
Něco ke čtení
Můj další web
Drobnosti
Najdete nás i na Facebooku
Mějte se krásně

Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

féerie a poučení z nedaleké budoucnosti
(V Kroměříži, Anno Domini MMVIII)
[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]

Bahno

Duchovním bahnem označujeme různé stavy a skutečnosti, které mohou člověka - i hledajícího - obalit svoji slizkou, přilnavou houževnatostí jako opravdové hmotné bahno a nejen mu zabraňovat v duchovním vzestupu, nýbrž ho mohou zcela strhnout až do konečného rozkladu.

Co tedy konkrétně rozumíme pojmem „duchovní bahno?"

  • touhu po pozemské moci a světském obdivu
  • rozumovou domýšlivost a prospěchářství
  • chorobnou obrazotvornost a pokrytectví
  • „omyly" blouznivců a fantastů (= např. někteří tzv. jasnovidci)
  • lehkomyslný způsob života
  • snahu vniknout do oblasti „onoho světa" z pouhé zvědavosti
  • nevyhraněné myšlení sebevrahů
  • dusnou atmosféru vlastních, příliš osobitých přání
  • samolibost, domýšlivost, pýchu a neochotu k hledání skutečné pravdy u tzv. „poctivě" rozuměj církevně věřících
  • jakékoli poškozování jiného člověka
  • závist, nenávist, pomluvy a skryté i otevřené nepřátelství
  • časté porušování 2. Božího přikázání „Nevezmeš jména Božího nadarmo!"

My lidé se musíme dostat z bahnitého objetí vlastními silami - a k tomu je zapotřebí důkladně se namáhat. Dostane se nám pomoci shůry, ale až se naše dobré chtění stane činem! Hlavní úlohu by zde mělo sehrát ženství - musí se však napřed zbavit ješitné domýšlivosti, aby mohlo správně vyciťovat. Žena má ve svém jemnějším cítění schopnost s neklamnou jistotou rozeznávat, kdo patří Světlu a kde je ještě naděje, že dotyčný člověk alespoň Světlo hledá.

Žel, drtivá většina současných lidí si hoví v bahništi jako vepři! Tito lidé jsou hloupí, líní, požadovační a žádostiví ještě odměny a díku, když dovolí, aby jim byla ukázána cesta z bahna ven.

Toto duchovní, pomyslné bahno tedy vzniká především z lenosti lidského ducha.

Mimo jiné četní lidé napomáhají rozšiřování bahna hojným žvaněním a bezduchým tlacháním. Všechno, co člověk vysloví bez cítění, je buď prázdné a škodlivé tlachání nebo falešné chtění - protože slova předstírají něco, co člověk necítí. Musíme si totiž uvědomit, že každé naše slovo dává ihned v jemnějších sférách vzniknout formě, která zřetelně ukáže rozpor mezi pronesenými slovy a skutečným cítěním.


[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]