Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Pojem je odvozen z řeckého „arché“ = počátek a „typos“ = vzor. Obvykle však jej překládáme jako pravzor, praobraz, pratvar. V klasické filozofii byl tímto pojmem označován ideální vzor.

Tento termín první použil C. G. Jung. Archetyp je analogií k instinktu. Zatímco instinkt znamená vrozený model chování, archetyp znamená vrozené způsoby nahlížení a vyciťování „světa". Jak instinkty, tak archetypy vyjadřují určitý druh zkušenosti celého lidstva.

Aktivované archetypy se projevují ve snech, ale jsou obsaženy také v mýtech, pověstech a bájích. Někteří filozofové z toho vyvozují, že tvorba symbolů a jejich chování úzce souvisí právě s archetypy.

Jung také zdůraznil úzkou souvislost archetypů s principem synchronicity, který je příčinou smysluplného spojování událostí, mezi nimiž není žádný příčinný vztah. Archetypy dokazují, že život člověka a dění ve vesmíru mají povahu analogií, že to jsou dva aspekty jednotného kosmického řádu, obrazy skrytých jevů a souvislostí.