- Lazarova
tajná zpráva
- /Modus
operandi/
Předmluva od pana J.A.Zentricha - zobrazit
-
- Metamorfóza.
-
- V jámě
Lvové
- lev
se narodil.
- Život
poznal
- policejní
pes.
- Pes
se znovu
- narodil.
- Třikrát
velký Lev!I.
-
- Na počátku třetího tisíciletí se lidstvo stalo
obětí vlastní samolibosti. A proto Vám, dosud nenarozeným jsem povinen
šanci přichystat. Abyste nebyli otroky jako předkové. Známí a neznámí,
slavní i zatracení, kteří připravili podmínky v nichž budete
nuceni svůj osud zde na Zemi realizovat. Za tisíciletí si lidstvo
vyšlapalo pozemským bytím pohodlnou cestu. Je dobře známá, široká,
přímá a stále osvětlená. Dokonce ani slepý z ní dnes nesejde.
Každému zaručuje, že nemine tu prostornou bránu.
- Jen jedno nutno dodat. Žádného z lidí k životu
nepřivedla a nikdy nepřivede!
- Stejně tak tato zpráva může posloužit i těm,
kdo již umí číst a chtěli by se znovu narodit.
-
- Pro většinu dnešních lidí je důležitý autor.
Aby podle jeho původu určili váhu zprávy a zboží řádně ocenili.
Těm všem ušetřím peníze i čas.
-
- A Vám, nemnohým, kterým nejde o to kdo ji
psal, s absolutní upřímností sdělím vše, čeho jsem se dopátral.
Budu psát tak, aby nezůstalo nic utajeno. Nicméně pro většinu lidí
to zůstane tak jako tak „přísně tajná zpráva„.
Vůbec nepochopí co jsem musel investovat, co obětovat ani důvod,
že mi není dovoleno k lidem jako člověk přistupovat.
-
- Jen tak máte šanci, sami na sobě POZNAT,
jaké to je být jinou bytostí. Lid Izraele VIDĚL
vyšší bytost - Ježíše. Přišli o tělo, které měli v rukou a zůstalo
pouze jeho Slovo. Lépe pomlčet co za 2000 let, z rukou přešlo
lidem do hlavy.
-
- Dík tomu, že svého času jsem byl započten mezi
zločince a slušný občan mi byl nadřazenou bytostí mohla vzniknout
zpráva psaná starým policejním psem!
-
- Vám na hodnosti ani jménu jistě nesejde. Člověk
psu nerozumí a je to vzájemné. Přesto je mezi nimi dobře známý,
oboustranně zvláštní, vřelý vztah. Pes má vlohy, které chybí člověku
a pán je zas umí rozumně zužitkovat. A pes, co se osvědčil v dlouhé
policejní službě umí víc než svého pána bránit a stopu sledovat.
-
- Snad jen svůj věk jsem nucen zatajit. Jinak
by každý rozumný hned, bez dalšího čtení, musel tuto zprávu zahodit.
Vždyť, kdo to kdy viděl, aby pes! Navíc v těžké policejní službě
přežil 51 let!? A když už snad?! Pak, rozumně vzato, by jisto jistě
musel ztratit zuby i zrak!
-
- A věřte či nevěřte, je to skutečně tak.
-
- Ale nemusíte mne litovat. Neboť tím lepší mám
sluch a jemnější čich. Poznal jsem právo abych Spravedlnosti mohl
život zasvětit. Ke službě vyšší bytosti, Člověku jsem předurčen.
Však na rozdíl od lidí, nikdy na mne NEPADL
stín kostela! Jen proto mohu prozradit. Vedle většiny dnešních lidí,
kdyby sebevětší kostel SPAD k životu
by se beztak neprobudili. A navrch všeho dokážu, že umím stopu Člověka,
zavátou historií, dějinami lidstva sledovat!
-
- Nezná meze moje psí ochota, a snad i uvěříte,
že cítím smysl lidského života. Já jako pes nalezl smysl svého žití
ve službě vyšší bytosti. Člověku.
- A prosím - věřte! Dobře cítím!
- U Člověka by to mělo být právě tak!
- Jako pes nepotřebuji zrak abych dokázal svého
pána rozpoznat. To vy, lidé, žijete v tradici denně noviny a televizi
sledovat aby jste VIDĚLI koho je správné uctívat,
nenávidět a čeho se třeba obávat. Nevidím a nemohu svobodně vybírat.
Zato dobře znám hlas a slovo svého pána. A navíc, to lidem zcela
chybí, neomylně poznám i pánův pach!
- Jsem hotov posloužit těm co budou hledat těsnou
bránu a úzkou cestu, která vede k věčnému životu. Však ač zkušený
policejní pes, člověku nemohu jeho cestu vybírat.
-
- Ale hned z počátku mám jednu povinnost. Nezištně
něco ze své policejní praxe přenechat. Bible je pramen ze kterého
lidé od věků čerpají Slovo. Ale ten, kdo se chce znovu narodit!
Ne jen růst, žít a mocným být. Musí překonat věky věků vyhloubenou
propast lidské tradice.
- Lenost a strach.
-
- Musí nejen Bibli do rukou vzít, ale sám sobě
Slovo načerpat! Jen pak máte šanci, že s mrtvou budete i živou vodu
nabírat. Nemožné, že?! Rozum vám to jistě nechce brát. A proto je
nutno dobře si pamatovat.
-
- Ten jeden pramen dává jak mrtvou
tak živou vodu.
- Však člověku nemohou lidé živé vody načerpat!
- A stejně tak člověk lidem jen mrtvou vodu bude
podávat!
-
- Tak jako oheň i Rozum je dobrý sluha, ale zlý
pán! Proto přeji upřímně a ze srdce všem kdo vidí, aby jim Rozum
dobře posloužil.
-
- I.
-
- Jen nemnohý z těch, kdo se začte do této
zprávy, bude mít hlubší zkušenost se psem natož aby měl praxi
psovoda. Ale ono na tom beztak mnoho nesejde. Tak jako tak se těžko
zavděčím všem v otázce, kde mezi lidmi měl být pes na stopu
člověka uveden. Někdo by doporučil Vatikán, že tam u svatého stolce
by mohl pes stopu dobře zachytit. Já se však nikomu z lidí nemohu
zavděčit. Dnes u žádného byť sebevětšího z lidí nemůže pes spolehlivě
stopu člověka zachytit. Vždyť pochopte, proč v Čechách nelze psy
přesvědčit, že jméno prvního člověka není Astrid a Elida.
-
- A tak dříve než začne spolupráce je na místě
krátce se zamyslet nad tím, jaký je mezi člověkem a psem vztah.
Nikomu z lidí nepřipadne pochybovat o tom, že psí plemeno je
v poměru k lidem v nižší pozici. Lidé rozdílného společenského
postavení mají sklony se ignorovat. A pro zřejmou nadřazenost dosud
nikomu nepřipadlo, zkoumat postavení nižší bytosti, kterou pes je.
To vrozená pýcha brání lidem pochopit vlastní postavení ve stvoření.
Proto tak málo tuší co je smyslem lidského pozemského bytí
-
- To, že pes VIDÍ kolem sebe
lidi, o tom nikdo nepochybuje. Tato skutečnost prokazuje, že nejen
pes, ale všechna zvířata mají schopnost vidět sobě nadřazené bytosti.
Pro absolutní komunikační barieru mezi lidmi a zvířaty si nemůžeme
ověřit zda člověk je jen jedinou vyšší bytostí, kterou zvíře VIDÍ.
My lidé se nemusíme vzájemně dlouze přesvědčovat o tom, že máme
schopnost VIDĚT stvořením opačným směrem. Směrem
dolů na zvířata, parazity, bakterie, mikroby až po atomy. Není nám
dáno vidět vyšší bytosti než je sám člověk. To proto je většina
lidí přesvědčení, že stojíme na samém vrcholu stvoření a nic vyššího
nad námi není.
- Pes má mezi zvířaty zvláštní postavení. Od
věků pomáhá lidem při lovu zvěře, hlídání dobytka, majetku, ale
stejně tak i v hledání zločinců, drog či ztracených osob. A kdo
by dokázal tak nezištně sloužit těm, co nemají zrak? Někoho jistě
již napadlo, že výčtem psích schopností a zásluh o které jsem se
nikterak nepřičinil se s lidskou chytrostí snažím vetřít do vaší
přízně. Abych nemusel deklarované psí schopnosti sám prokazovat.
To nasvědčuje, že jste si zachovali svou lidskou podstatu a já pomalu
klesám na úroveň psa.
-
- Jako zvíře přiznávám, že mám ve stvoření nižší
postavení než lidé. Jsem jednoduchá bytost a bez ohledu na to zda
šampión nebo jen „pouliční směs“ vždy se chovám jen jako pes. Ale
nikdo z lidí netuší, že má nižší pozice má i výhody. Pes a
to i bez policejního výcviku zná své místo mezi sobě rovnými. Ví
jak se chovat k ostatním zvířatům jako je kráva, ovce či vlk.
-
- To člověk je bytost složitá A tak se už nedivte,
že raději mlčím. Vždyť VIDÍM, jaké problémy má člověk sám se sebou.
Neví čím ve své podstatě je. Je alergický na to, že by měl někomu
sloužit. Základem sebevědomí je mu Rovnost - Volnost - Bratrství.
Tím se opíjí a není divu, že pak VIDÍ jen lidi a NEPOZNÁ mezi nimi
vola, svini, hyenu či krysu. A když už mu to dojde je pozdě i na
útěk.
- Ale není mi co závidět, vždyť mezi zvěří mám
cejch zrádce pro svou odvěkou kolaboraci s lidmi. Všichni mne odsoudili
aniž tuší jak těžký úděl mám. Marně jim vyprávím jak nesnadné je
sloužit lidem. Nevěří a nikdo by se mnou neměnil. Svou volnost si
všechna zvěř cení víc než výsadu, že běžně nejsem lidmi loven a
pojídán.
- A co vy. Jakou máte zkušenost s lidmi?
- Poslušnost
lidí chtějí ti co slouží v církvi. Boha nevidí a jim pod prsty také
nikdo nevidí.
- Nic
nechtěli ti co vedli český lid v sametové revoluci roku 1989. Dnes
mají vše a lidé jim slouží za voly.
- A jak jste na tom vy? Nehodláte mne snad sežrat
za to co jsem řek?
- Já neslibuji nic a chci mnohem víc!
- Vaši pozornost!
- Nehleďte
na nic, čtěte a pak uvidíte!
- Při hledání lidské podstaty nelze Bibli jako
pramen pominout. Pokud budu Bibli citovat, použiji ekumenický překlad
vydaný Biblickou společností v ČSR 1990. Nechci vnucovat právě
tento pramen. Nehodlám se malicherně o slovíčka přít či o věrnosti
překladů diskutovat. Můj cíle je mnohem výš. Dnešní lidé rádi, když
vše vidí v televizi. Ale kdyby k nim
z obrazovky promluvil Bůh, nikdo by beztak neuvěřil. Mým přáním
je proto POZNAT co je Bůh zač.
- V mnohých dozajista zatrnulo a varovně
se ozval vnitřní hlas. Odvěká zkušenost dobře radí, že není radno
s tak razantní třaskavinou si zahrávat. I to bych chtěl jednou
pro vždy odhalit. Z čeho je dobré mít strach.
- Většina z čtenářů uzná, že přestože budeme
HLEDĚT na stejná slova nebudeme VIDĚT
totéž. Přesněji vyjádřeno, na papíru bude totéž, ale představa,
kterou SLOVO v každém jednom z lidí
vyvolá bude rozdílná. I k tomuto mystériu se přiblížím.
-
- Sestoupím do hlubiny věků, k samému počátku
stvoření, jak je v Bibli na první straně Genesis zachycen.
-
- I
řekl Bůh: „Buď světlo!“A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré,
a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí.
Byl večer a bylo jitro, den první.
/Gen.1,3-5/
- Ne, nebudu opisovat celou Bibli. Tím bych vašemu
zájmu o skutečné pochopení neprospěl. V uzlových okamžicích ale
nebudu mít vyhnutí. A toto je velmi důležitý okamžik. Bůh VIDÍ,
že světlo, kterému dal povstat je dobré. Ale to není
světlo pro naše oči! Ještě než budeme moci my lidé vykročit za světlem,
musíme dlouho stát a Bůh toho musí hodně vykonat. Až čtvrtého dne
vytvořil světla na nebeské klenbě aby oddělovala den od noci. Větší
světlo aby vládlo ve dne a menší světlo aby vládlo v noci.
To jsou světla našich dní pro naše oči abychom i my lidé VIDĚLI.
A když už jde řeč o cestě za světlem, dejme ruku na srdce a přiznejme
si poctivě. Nepřitahuje nás světlo, ale to co dík světlu naše oči
vidí.
- Nemáme jistotou v tom co vše na rozdíl
od nás VIDÍ Bůh. Ale nepochybně VIDÍ
hlouběji, dokonaleji a to od samého počátku stvoření.
-
- Každý může sledovat v Genesis den za dnem
co nového Bůh stvořil. Šest dní tvořil a denně se opakovalo jen
jedno! Uspokojení nad tím co vykonal. Každý den „Viděl,
že to je dobré“.
-
- Den šestý a sedmý, kdy vrcholí stvoření si
zaslouží naše zastavení a hlubší zamyšlení.
-
- I
řekl Bůh:“Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a
rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité
druhy zemské zvěře i rozmanité druhy zemského dobytka a rozmanité
druhy všelijakých zeměplazů. Viděl že to je dobré. I řekl Bůh: „Učiňme
člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují
nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou
zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“
- Bůh
stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,
- stvořil
ho, aby byl obrazem Božím,
- jako
muže a ženu je stvořil.
- A
Bůh jim požehnal a řekl jim:
- „Ploďte
a množte se a naplňte zemi.
- Podmaňte
ji a panujte nad mořskými rybami,
- Nad
nebeským ptactvem, nade vším živým,
- Co
se na zemi hýbe.“
- Bůh
také řekl:“Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí
semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete
mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu,
co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm
veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno,
co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý./Gen.1,24-31/
- Tak
byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne
dokončil Bůh své dílo, které konal, sedmého dne přestal konat veškeré
své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm
přestal veškeré své stvořitelské dílo.
/Gen.2,1-3/
-
- Jak vidno, nikde žádná chyba. Vše mělo své
místo, nikde žádný konflikt, jen harmonie. A není divu, že sám Bůh
vidí, že vše je VELMI DOBRÉ!!
- Každá pochybnost o dokonalosti by byla pošetilou
drzostí. Vidím obraz stvoření i podpis
autora.
- „Absolutně
dokonalé,
-
harmonicky konstruktivní“
- „Nejvyšší
rozumová bytost“.
-
- Nevím do jaké míry máte jasno v tom, za
jakých okolnosti je v textu zmíněn člověk a lidé. Právě zde
může vzniknout první velký rozpor, jak to je se stvořením člověka
a lidí. Pokud by se hned zpočátku měly
naše názory rozejít, nemějte strach, že opuštěním stáda zabloudíte.
Bude to jen ku prospěchu našeho společného zájmu. O to větší radost
nastane při dalším putování, až naleznete vlastní cestu a se svými
vlastními názory se setkáme.
- Podle rozdílného účelu stvoření dovozuji,
že člověk a lidé
nejsou totéž.
- Člověk
byl učiněn aby byl obrazem Boha.
- Lidé
aby panovali nad zvířaty a celou zemí.
- Protože stvořitel Bůh je jediný, není mi zřejmý
důvod, proč by vytvářel víc než jeden obraz či smysl toho aby se
obraz množil. Při pohledu na dějiny z vrcholu jehož lidstvo
dosáhlo na konci XX. století, nevidím nic, čím bych měl odvahu čtenáře
přesvědčit, že by lidé mohli mít něco společného s obrazem,
natož s Bohem samotným. Vždyť právě z tohoto vrcholu je
dobře vidět, že lidský jedinec ztratil schopnost chápat smysl své
vlastní pozemské existence. A i když jsme přivykli lidskému jedinci
říkat člověk, na první pohled s člověkem, kterého stvořil Bůh
aby byl jeho obrazem, nemá nic společného. Ale pozor! Jsme na počátku
stvoření a byl to jen první pohled z vrcholu současnosti.
-
- Mnoho nenapovídá ani způsob jak
byl člověk stvořen.
-
- I
vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí
dech života. Tak se stal člověk živým tvorem./Gen.2,7/
-
- Toto absolutní dílo vrcholí stvořením člověka,
který je cílem stvoření. Ale tohoto cíle nedosahuje člověk, ale
Bůh. A jde o to odhalit smysl, účel za jakým byl člověk stvořen.
O tom by nemělo být žádných pochyb. Má být Božím obrazem. Vše bylo
sice stvořeno pro člověka, ale nezapomínejme na Stvořitele. Vývoj
dalších událostí dokazuje zcela nesporně, že účel stvoření je mnohem
výš než v člověku. Více napoví informace proč Bůh tvoří ženu.
-
- I
řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc
jemu rovnou.“ Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř
a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl
jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat, podle toho jak jej
nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo
i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.
I uvedl Bůh na člověka mrákotu, až usnul.Vzal jedno z jeho
žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh vytvořil z žebra,
které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk
zvolal:“Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla!
Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ Proto opustí
muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
Oba dva byli nazí, člověk a jeho žena, ale nestyděli se.
/Gen.2,18-25/
-
- Došlo k paradoxní situaci! Na konci stvoření
Bůh viděl, že vše je velmi dobré. Dosáhl
nepochybně svého cíle a uspokojení. Má svůj obraz - Člověka. Ale
současně si uvědomuje, že Člověka dostal do nezávidění hodné situace
v jaké se nacházel sám před jeho stvořením! Že není dobré,
aby byl Člověk sám, to je zkušenost Boha a nikoliv Člověka. Ve vlastní
negativní zkušenosti se samotou je ukryt pravý primární smysl Božího
tvoření. Proto Bůh hledá Člověku pomoc jemu rovnou.
- Bůh umožnil Člověku poznat všechna zvířata,
ptactvo aby z nich si vybral pomoc sobě rovnou. Ale Člověk
stále nenacházel. Když byly vyčerpány všechny možnosti svobodného
výběru přistupuje Bůh k tomu, že z žebra Člověka tvoří
ženu. A ledva ji Člověk spatřil, hned i bezpečně poznal!
- Ze všeho, co stvoření ženy předcházelo je očividné,
že Bůh bezpochyby velmi, velmi dobře věděl jak riskantní činí krok,
když přistoupil ke stvoření ženy z Člověka. V Pravdě však nutno
uznat a sluší se padnout na kolena.
-
- Nevím čím vším Bůh byl. Ale jedno je absolutně
jisto. Nebyl egoista!
-
- Vstanu a půjdu dál i když jsem si vědom, že
jsem nehledal odpovědi na otázky, které se přímo vnucují. Vážím
si vaší vytrvalosti a proto ponechám prostor k samostatným úvahám.
Jedné otázce se však zatím vyhnu úmyslně. Proč realita světa jak
ji sami dobře známe, nápadně neodpovídá původnímu Božímu záměru.
Aby rostlinná strava byla pokrmem všemu v čem je živá duše.
Dosud není vhodný čas aby bylo možno nalézt odpověď.
-
- Lidé i z doslechu dobře vědí, co Bůh člověku
přikázal, ale je lépe Bibli přesně citovat.
-
- Hospodin
Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a
střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady
smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den,
kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti“/Gen.2,15-17/
-
- Člověk byl seznámen s právy,
povinnostmi i trestem.
Nenaleznete, že by Bůh výslovně poučil i ženu, kterou stvořil později.
Nic méně byla si všeho vědoma.
-
- Nejzchytralejší
ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil byl had. Řekl ženě:
„Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena
hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen
o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte
z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«“ Had ženu
ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den,
kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát
dobré i zlé.“ Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu,
lákavými pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho
plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též
jedl, Oběma se otevřely oči: poznali že jsou nazí. Spletli tedy
fíkové listy a přepásali se jimi.
/Gen.3,6-7/
-
- Někdo v sobě zbytečně potlačuje údiv nad
tím, proč Bůh, vědom si nebezpečí, strom neoplotil či neučinil jiná
vhodná opatření, která by byla zárukou bezpečnosti Člověka a jeho
ženy.
- Jsme však nejen v pradávné době, ale i
v jiném světě!!
-
- A já chtě nechtě, pokud vám chci přiblížit
pochopení onoho světa, musím použít důkaz ze současnosti. A nedivte
se, že je to svědectví staré 2000 let. Jde o slova z úst toho, který
bezpochyby z onoho světa byl. Zatím ponechám stranou, že ne
náhodou mu Otec dal jméno syn Člověka!
Lidem je spíše znám jako Ježíš.
-
- Já sám jsem na ta slova hleděl
denně více jak 5 let než jsem je poprvé uviděl.
Dnes v mé Bibli září skvělým zlatem a když zavřu oči, cítím
vonnou pryskyřici a v rukou hřeje kámen karneol.
-
- Dík Židům, kteří v Ježíše uvěřili máme
srovnání podstaty obou světů. A tak i jedinečnou možnost pochopit
události ze samého počátku stvoření. A ten důkaz z úst Ježíšových?
-
- Já
mluvím o tom, co jsem viděl u Otce, a vy děláte, co jste slyšeli
od vašeho otce./Jan,8,38/
-
- V jednom světě se obrazy
mění-transformují na slova. V druhém
světě se slova transformují v činy.
- V tom prvním světě je Slovo činem a předchází
mu obraz.
- V tom druhém světě je skutek činem, a
předchází mu slovo.
- To je ten kardinální rozdíl mezi oběma světy.
Nutno dodat, že ten první svět je vskutku primární, svět příčin.
Ten druhý je svět sekundární, svět následků.
- Není pochyb ve kterém světě jako lidé
realizujeme své současné pozemské životy. Vše má svůj význam, ale
nikdy nesmíte ztratit ze zřetele jedno. Při hledání podstaty jednoho
světa, nesmíte pominout svět druhý. Podle původního záměru Stvořitele
měly být oba světy vzájemně spjaty pouze kauzálně!
-
- Bible není ničím jiným než důkazem toho, že
vinou Člověka došlo i k propojení bytostnému.
-
- Proto nelze události nebeské nahlížet realitou
pozemského života.
- Promiňte, jistě že lze! Ale pak nic neuvidíte!!
- Pozření jablka Člověkem a jeho ženou v zahradě
Edenu nemělo nic společného s jídlem jak je známe v našem pozemském
světě. I v pozemském bytí pouze vědomosti a informace jsou
základem poznání. Jen poznání lidem „otevírá
oči“. A ani vagón sebedražších jablek by nedokázal zatvrzelým ignorantům
otevřít oči. A když už snad přece jen něco? Pak těm nejchytřejším
jen ústa a řiť!
-
- Ale zpátky do zahrady v Edenu abychom
pochopili význam každé událost těchto hektických okamžiků, jenž
jsou v Genesis přesně zachyceny.
- Člověk a jeho žena po tom co jedli
zakázané ovoce nevycházeli z údivu. Dávají hadovi za pravdu. Nic
strašného se neděje. Jaké propadnutí smrti?! Naopak jsou uneseni
poznáním dosud nevídaného. Vnímají realitu jiného světa. Poznávají
co vůbec netušili, že jsou nazí! Vůbec nechápou proč jim to vše
Hospodin upíral.
- Aby bylo možno pochopit všechny souvislosti
je nutno rozvinout větší kus plátna zachycujícího úvodní scénu celého
dramatu.
-
- Tu
uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního
vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed
stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: “Kde jsi?“
On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem
se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl,
že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti
zakázal jíst?“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při
mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ Proto
řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had
mě podvedl a já jsem jedla.
- I
řekl Hospodin Bůh hadovi:
- „Protožes
to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní
zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš
prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a
símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“
- Ženě
řekl:
- „Velice
rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení,
budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“
- Adamovi
řekl:
- „Uposlechl
jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal
jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní
budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst
polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš
do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“
Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to
je Živa), protože se stala matkou všech živých. Hospodin
Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. I řekl
Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i
zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ
na věky.“ Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu,
aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně
od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným
mečem, aby střežil cestu ke stromu života./Gen.3,8-24/
-
- Člověk a jeho žena byli nevýslovně ohromeni,
ale vůbec nic nechápali! A i když dnes dík Genesis dobře víme co
je čeká, musíme ještě pochopit co ono propadnutí smrti znamená.
Propadnutí smrti není totéž co smrt! Je to jen výstraha.
- V obou světech má Smrt stejnou funkci
i význam. Neznamená nic jiného než ztrátu způsobilosti k existenci
v daném světě.
- Hrozba „propadnutí smrti“
je řečeno jinak „tady byste skončili“!
- Jak je to se ztrátou způsobilosti k existenci
v pozemském bytí to všichni dobře víme. Smrt je v tomto
světě jediná nevyhnutelná jistota, která
nikoho z lidí zde na Zemi nemine. Jak vidno, na onom světě tomu
tak není.
-
- Člověk a jeho žena poté co jedli ze stromu
poznání dobrého a zlého vůbec neztratili způsobilost k existenci
v zahradě Edenu. Naopak! Získali způsobilost i pro existenci
ve světe pozemském. Na onom světě nic hmotného nemá význam. Kdežto
v našem pozemském bytí je oblečení prvním předpokladem pro
přežití. Toho si také byli oba hned dobře vědomi. Proto si spletli
fíkové listy a přepásali se jimi.
-
- Mimořádnou pozornost zaslouží jejich reakce
na hlas Hospodina Boha. Neukrývají se z obavy před trestem,
ale proto že dostali strach, když zaslechli hlas. Hlas Hospodina
Boha jim byl něčím naprosto novým, neznámým. Skrývají se před neznámým,
nikoliv z obavy před trestem. Jak byli zaskočeni, Člověk sám
na sebe vše vyzradil. Je zřejmé, že pokud Člověku a jeho ženě byla
známa podoba Hospodina Boha, zcela nepochybně neznali jeho hlas!
Řečeno jinak, znali přenos informací prostřednictvím OBRAZU,
ale neznali zvuk, SLOVO. Člověk a jeho žena se
poprvé setkávají s přenosem informací prostřednictvím řeči
a to již patří k našemu pozemskému bytí.
-
- A znovu připomínám, jsme stále ještě v jiném
světě, ve světě příčin, kde Bůh tvoří SLOVEM! Člověk
měl zahradu Edenu OBDĚLÁVAT, STŘEŽIT
a ne TVOŘIT!! Najednou se mu dostalo poznání tvůrčí
moci - SLOVA a tak se stává ohrožením
nejen pro primární svět, ale pro celé stvoření. Není jiného řešení
než jej zničit, nebo vyhnat do jiného světa, kde SLOVO
nemá tvořivou moc.
-
- Pomalu, ale zhluboka vydechněte! Ti co skutečně
chtějí, nejen že otevřou oči, ale zažijí víc. Procitnutí!
-
- Nesuďme jaká břemena Hospodin Bůh uvalil na
hada, ženu a Člověka. Sice proti sobě poštvu ochránce lidských práv,
když se chvíli nebudu Adamovi a Evě věnovat. Ale bylo by neodpustitelnou
chybou soustředit se na hříšníky a bez povšimnutí nechat Boha.
-
- Máme schopnosti a umíme si představit co Bůh
musel v této situaci prožívat. Vždyť zklamání mu připravil ten,
kdo mu měl být věrným obrazem. A nezapomeňte, bylo to krátce po
tom co viděl, že vše co učinil je velmi dobré!! Bůh najednou na
sobě poznal něco s čím se dosud nikdy nesetkal. On, jediný,
Hospodin Bůh, Nejvyšší rozumová bytost poznává zklamání
a bolest! To v celém stvoření nikdo dosud nepoznal.
A krom Boha ani možnost prožít neměl. A byla to bolest
emocionální, to nesmíme rovněž pominout. Dobře udělá
ten, kdo na to bude stále pamatovat.
-
- Člověk a jeho žena získali způsobilost pro
život v obou světech a Hospodin Bůh věděl jakým nebezpečím
jsou pro celé stvoření, pokud je ponechá v primárním světě.
Že jejich dalším pobytem by se dostal do přímého ohrožení nejen
„strom života“, společenský řád onoho
světa, ale celé stvoření! Proto musel Hospodin Bůh Člověka a jeho
ženu vyhnat ze zahrady Edenu do jiného světa.
- Nyní ti, jimž bezpracně nespadlo nic do klína,
ale museli si vše poctivě zasloužit. Právě ti mají šanci pochopit,
co prožíval Bůh, když musel obětovat to,
čeho dosáhl po tak obrovském úsilí. Snad pokud pochopíte rodiče,
kteří nezničí své dítě, byť se dopustilo sebehoršího provinění,
pak můžete pochopit Boha, proč Člověk a jeho žena nemuseli projít
branou smrti a zrození, ale byli toliko vyhnáni. Nebyli tak zbaveni
způsobilosti existence v prvním světě a proto cesta zpět musela
být střežena cheruby s míhajícím se plamenným mečem. Nepochybně
patřili k nejvěrnějším služebníkům Boha. Vždyť museli klást
odpor tomu, kdo byl Bohu podoben.
-
- Teď nastal vhodný okamžik začít stopu Člověka
sledovat. Ale pozor! Ti dva zde na Zemi nejsou ledajakými vyhnanci.
Zpočátku se budou stranit lidí, kteří jsou tu doma. Ale opatrnosti
nikdy není nazbyt. Na každý pád bude dobré si je oklepnout. Zda
si někdo jiný také nevzal do hlavy Člověka a jeho ženu sledovat.
Chce to jen pár osvědčených policejních triků.
-
- A vida!
- Je konec zábavy. Nejsme sami, kdo se rozhodl
ty dva sledovat!
-
- Jak to vypadá, nikdo z lidí tohoto světa
netuší k čemu došlo v onom světě. A naopak. Všechny bytosti
onoho světa sledovaly jaký obraz si Bůh stvořil. Jak božské podmínky
Člověku připravil v zahradě Edenu a stejně co Člověk provedl.
Čekají jak se Bůh zachová. A mnohé nasvědčuje tomu, že svým nezodpovědným
činem Člověk uvolnil potlačované mocenské ambice u řady bytostí
onoho světa. Na obzoru je mocensko politický zápas s Nejvyšším!
Na každý pád se musíte rozhodnout, zda chcete ve sledování pokračovat.
Máte poslední šanci v tichosti se stáhnout a někde stranou si užívat
darů pozemského ráje.
-
- A pokud se přece jen rozhodnete ve sledování
pokračovat, musíte dál hrát „mrtvého“!
Můžete být čím si jen zamanete. Slavní, úspěšní, úctyhodní, vzdělaní.
Nic si neodpírejte, nevzdorujte! Ale nikdy! Nikdy a za žádných
okolností nesmíte vzbudit podezření, že snad hledíte
a vidíte, slyšíte
a chápete. Jinak to zde nepřežijete, nic
neuvidíte a nepochopíte!
-
- Aspoň jednou věřte, že vám dobře radí starý
policejní pes.
-
- II.
-
- Nechci nikoho klamat, dokonce ani sám sebe
a tak raději přiznám co beztak dlouho cítím. Že Bůh od počátku velmi
dobře věděl jaké riziko podstupuje. Ale stejně dobře věděl, že kdyby
Člověka ponechal v samotě, dostalo by se Mu jen falešného obrazu.
Sluší se znovu padnout na kolena, neboť kdo by byl schopen takové
oběti aby poznal Pravdu sám o sobě?!
-
- Člověk a jeho žena neprošli branou smrti a
tak nepozbyli nic ze schopností, jež měli v zahradě Edenu.
Oba byli božskými bytostmi. Ale Člověk byl z božských bytostí
nejvyšší a Bohu nejbližší. Žena byla jen jeho obrazem. Neztratili
kontakt s oním světem, jen přístup jim byl znemožněn. Země
se jim stala vyhnanstvím a jejich další osud zachycený v Genesis
nemá nic společného s lidmi. Lidmi, kterým byla Země určena
za domov a místo, kde měli panovat nad vším živým tvorstvem.
-
- I
poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu
řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ Dále porodila jeho
bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem.
Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země.
Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich
tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina
však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým
hněvem i zesinal v tváři. I řekl Hospodin Kainovi. „Proč jsi
tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe,
budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve
dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ I
promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi.... Když byli na poli, povstal
Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. Hospodin řekl Kainovi:
„Kde je tvůj bratr Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem strážcem
svého bratra?“ Hospodin pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev
tvého bratra křičí ke mně ze země. Budeš nyní proklet a vyvržen
ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev
tvého bratra. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš
na zemi psancem a štvancem.“ Kain Hospodinu odvětil: „Můj zločin
je větší, než je možno odčinit. Hle, vypudil jsi mne dnes ze země.
Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem
a štvancem. Každý, kdo mne najde, bude mne moci zabít.“ Ale Hospodin
řekl: „Nikoliv, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou
pomstou.“ A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo
ho najde, nezabil. Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se
v zemi Nódu, východně od Edenu./Gen.4,1-16/Ho
-
- Nelze se divit, že Bůh neztratil zájem o Člověka
ani ve vyhnanství zde na Zemi. Ale na místo obratu k lepšímu
tomu bylo právě naopak.
- Vražda bratra!
- Nelze pochybovat o Kainově činu a nechci spřádat
právnické teorie o Kainově zavinění, co chtěl a co nikoli. Zda nejednal
v nutné obraně či zda vůbec byl příčetný. Nehledám omluvu pro
jeho čin. Jen znovu varuji před posuzováním události dávné doby
a navíc bytostí jiného světa realitou pozemského bytí a morálkou
současnosti. Vždyť máme soudce a jeho výrok. A byl jím Bůh. Je nutno
jeho výrok pochopit a ne jím pohrdat.
-
- Nahlíženo dnešními poměry, někdo by řekl, že
jasně selhala výchova, rodina. Ale jasné je jen jedno! Kain zbavil
Ábela způsobilosti k existenci zde na Zemi. Kain Bohu nelže,
když říká, že neví kde je bratr Ábel. Kain povstal proti svému bratru
a pak již jeho tělo neviděl. A stejně tak je zde na Zemi neviděl
ani Bůh. Nevíme jaké substance byla jejich těla. Jedinou stopou,
která byla důkazem zločinu v tomto světě nebylo tělo, ale Ábelova
krev, která křičela k Bohu ze země. Dnes i nemluvně dík televizi
ví jak lze někoho zabít. Ale Kain se až od Boha dovídá co vlastně
učinil a za co je proklet. Že Kain nic nechápe je nepochybné z
jeho slov, když uznává svůj zločin, ale mylně se domnívá, že tak
jako on zbavil svého bratra způsobilosti k existenci na Zemi,
bude moci učinit každý kdo jej najde. Snad spolu s Kainem pochopí
i dnešní slepí soudci slova, kterými Bůh Kaina vyvádí z omylu,
že nikdo nebude mít právo Kaina zabít a toliko jej poznamenává.
-
- Kain neznal co je cit. Krátce před tím viděl
jak jeho bratr Ábel obětoval ze svých prvorozených ovcí. On neměl
podíl na ničem v čem byl život, a tak obětoval svého bratra.
Každý by se měl zamyslet nad tím co je obětí sledováno, co lidé
při oběti měli Bohu přinášet. Že i když dobře vidíme hmotnou stránku
oběti, významnější je to co nevidíme a není hmotné povahy.
-
- Jako první totiž v celém stvoření obětoval
Bůh. Obětoval víru a naději, představy které vložil do Člověka.
Nelze si ani představit jak veliká byla oběť, neboť Člověk byl vrcholem
Božího stvoření. To byla první oběť. Druhou oběť přinesl Ábel ze
svých ovcí ke kterým jako pastýř měl kladný vztah. Třetí obětí se
stal sám Ábel. Kain obětoval bratra ve zlém. Tím vytvořil negativní
emoci, a dal tak sílu Boží opozici v onom světě.
-
- Přímými potomky Člověka byli Kain, Ábel a Šét.
Můžete sledovat v Genesis rodopis Kainův poté co zabil Ábela.
I rodopis Šétův, kterého po smrti Ábela Adamovi porodila Eva. Adam
se dožil 930 let a zplodil syny a dcery, ale jen Šétův rodopis je
zaznamenán, neboť na jeho konci je Noe. Je pozoruhodné, že potomci
Člověka se dožívali i více jak 900 let.
-
- A je tu první zmínka o lidech, kterým byla
země domovem. Domovem, kde měli panovat nade vším živým.
-
- Když
se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové
božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny,
jichž se jim zachtělo. Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem
věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet
let.“ Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským
a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou
ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní. I viděl Hospodin, jak se
na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli
i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil
člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: Člověka, kterého jsem
stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské
ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“ Ale Noe našel u Hospodina
milost./Gen.6,1-8/
-
- Člověka a jeho potomky zde na Zemi nic neohrožovalo.
Ze současnosti sice dobře známe katastrofy způsobené porušením rovnováhy
ekosystémů. Na vině je ten, kdo neuváženě zavleče rostlinný či živočišný
druhu do prostředí, kde není zajištěna přirozená regulace jejich
rozvoje. Ale katastrofa v souvislosti s vyhnáním Člověka
byla naprosto nezměrná!
- Na Zemi nebyl vyhnán nižší druh, ale Člověk!
Všem tvorům nadřazená, Božská bytost! Na Zemi měli podle původního
záměru Stvořitele vládnout lidé! Nikdo si neumí představit jak se
Bůh zhrozil, když viděl jakou zvrácenou nevázaností synové
boží ovládli vše pozemské.
Čemu musel přihlížet a co prožíval, když viděl zrůdnost v níž
se božská kvalita mísila nejen s lidskou
kvantitou. Se zvířaty,
od Berana po Ryby, od
Krysy přes Buvola po Opici. Bůh v kruté bolestí
přihlížel jak to, co bylo jeho nejrozumnější konstrukcí
se projevilo totální destrukcí. Aby zmenšil
svou bolest, zkrátil život potomků Člověka na pouhých 120 let. A
stále v něm rostl odpor k tomu co stvořil až došel k rozhodnutí,
že smete z povrchu země Člověka a s ním vše co učinil.
-
- Na vrcholu negativní emoce Bůh zažívá ÚŽAS.
Žasne, nevěří a zase žasne. Ve všeobecné zvrácenosti, která na Zemi
zavládla svitla naděje, kterou byl spravedlivý a bezúhonný Noe.
Hospodin jej bere v milost a mění své původní rozhodnutí smést vše
z povrchu Země. Noe oživil naděje, které vložil Bůh do Člověka.
-
- Bůh zažil absolutní
negativní emoci a na jejím vrcholu poznal i
zrod jejího protikladu. Byla to sice jen nepatrná jiskřička. Ale
Bůh z ní učiní vládnoucí sílu celého stvoření! Rodí se LÁSKA!!
Dík jedincům jako byl Noe a Ježíšem nekonče, skrze nezměrné utrpení
Boha Hospodina se rodí Láska.
-
- Potopou Bůh smetl vše, co bylo na povrchu Země,
od lidí až po zvířata, plazy a nebeské ptactvo. Zachován byl pouze
Noe a vše co s ním bylo v arše. Ani dnes by nebyl problém,
podle přesného zápisu Genesis, postavit archu. Ale k čemu?
Vždyť Bůh vyhlásil, že již nikdy nebude vyhlazeno všechno tvorstvo
vodami potopy a nedojde k potopě, která by zahladila Zemi.
Na znamení smlouvy položil Bůh na oblak svou duhu.
- Máme výhodu, že můžeme zvětšit odstup a sledovat
širší souvislosti a žasnout nad svědeckou hodnotou záznamu Genesis.
- Potopa zastavila totální
a globální devastaci života na Zemi, kterou
vyvolal Člověk. Bůh se zavázal všemu živému
co potopu přestálo, že globální zásah vodami potopy již nikdy nepoužije.
-
- Na první pohled se zdá, že z pradávných
počátků máme jen málo informací a nelze si udělat představu o změnách,
které nastaly v souvislosti s potopou světa. Ve skutečnosti
je informací víc než dost. Jen nesmíme spěchat. Protože pokud nepochopíme
počátek nepronikneme k podstatě pozdějších události.
-
- Bůh položil základ novému světu. V tom před
potopou měli iniciativu synové boží. V tom
novém po potopě převzali iniciativu synové lidští.
U Božské kvality došlo k úpadku u lidské naopak k vzestupu
a pokračovala jejich vzájemná a dokonalá syntéza. Nositelem původní
božské kvality, Člověka, byl Noe a 3 synové. Jejich ženy byly podkladem
veškerého současného lidstva.
-
- Bůh se sice zavázal, že nikdy nebude zlořečit
zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí
zlý/Gen8,21/, musel však vyřešit zásadní záležitost. Koho
ustanovit vládcem tohoto nového světa. Jak zabezpečit život, aby
se již neopakovala katastrofa z období před potopou? Lidé již
nemohli vládnout na zemi, neboť Člověk do nich zanesl božskou podstatu.
Volba nového vládce tohoto světa byla geniální. Božsky geniální!
- Bůh ustanovil vládcem tohoto světa Satana.
- Pokud se divíte, pak se musím opravdu divit.
Koho měl ustanovit vládcem, když každý výtvor lidského srdce je
od mládí zlý?! A co vlastně víte o Satanovi. Pokud máte zájem pochopit
nejen Satana ale i jeho vztah k Bohu, pak musíme alespoň nahlédnout
do Jóba.
-
- Nastal
pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina;
přišel mezi ně i satan. Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“
Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“
Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba?
Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se
Boha a vystříhá se zlého.“ Satan však Hospodinovi odpověděl: „Cožpak
se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil,
rovněž jeho dům a všechno co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda
se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno co má,
hned ti bude do očí zlořečit.“ Hospodin na to satanovi odvětil:
„Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj.“
A satan od Hospodina odešel./Jb.1,6-12/
-
- Protože každý výtvor lidského srdce je od mládí
zlý, vidíte v Satanovi jen zlo a vůbec nechápete Hospodina
proč jde Satanovi na ruku. Ale Satan je Bohu bezmezně oddaný služebník
a nerad by viděl aby Bůh ještě kdy zažil zklamání a utrpení, které
mu připravil Člověk a jeho potomci. Satan byl bezpochyby z těch,
kdo Boha zrazovali aby nešetřil nic před zásahem vodami potopy a
s Člověkem již neriskoval.
-
- Jób přes rány, které zasáhly jeho nejbližší
a majetek neřekl proti Bohu nic nepatřičného. Druhá nebeská scéna
ukazuje, že Satan dostává svolení ke zvýšení tlaku při zatěžkávací
zkoušce Jóba. Bůh tak jasně manifestuje svou víru v člověka
a Satan naopak pochybuje a tím důrazněji varuje.
-
- A
nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina;
přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina. Hospodin
se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl:
„Procházel jsem zemi křížem krážem.“ Hospodin se satana zeptal:
Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného.
Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve
své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoliv jsi mně proti němu podnítil,
abych ho bezdůvodně mořil.“ Satan však Hospodinu odpověděl: „Kůži
za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má. Ale jen vztáhni
ruku a dotkni se jeho kosti a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit.“
Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si ho v moci, avšak
ušetři jeho život.“ A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od
hlavy k patě ošklivými vředy. Jób vzal střep, aby se mohl škrábat,
a posadil se do popela. Jeho žena mu však řekla: „Ještě se držíš
své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“ Ale on jí odpověděl:“Mluvíš
jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro,
kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Při tom všem se Jób svými rty
neprohřešil. /Jb 2,1-10/
-
- Kůži za kůži! Oko za oko, zub za zub! To důvěrně
z dnešní tržní společnosti známe. Satan nemá cit, zná jen jasné
počty. Má dáti - dal! Je dokonale přesný. Nezapomíná a neodpouští!
- Satan je člověku bližší než Bůh!
- Protože je snazší chovat se jako Satan než
jako Bůh!
-
- Po založení nového světa není sice Satan jako
vládce výslovně jmenován, ale je zcela nepochybné, že se jím stal.
Stačí jen dobře vidět!
-
- Bůh
Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte
zemi. Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou
zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším co se hýbe na zemi, i
se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. Každý pohybující
se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto
všechno./Gen.9,1-3/
-
- Jinými slovy Bůh rozhodl o tom, aby lidé měli
co chtěli. Ale tak jako je člověku vydáno na pospas vše živé, i
člověk byl vydán vládci tohoto světa. Čím větší hrůza a děs z člověka
půjde na jiné, tím větší moc bude mít Satan nad člověkem a naopak!
- Bůh vydává člověku za pokrm každého pohybujícího
se živočicha.
- Ale stejně i člověk se stává zdrojem obživy.
- Jeho emocemi, myšlenkami se vyživuje celý onen
svět!
- Tak byla zajištěna jak výživa obou světů tak
byl i spolehlivě zajištěn život na zemi před opakováním katastrofy
z období před potopou.
- Vítám ty co pochopili a nikoli v bázni!
Ale v úctě spolu se mnou padli na kolena.
-
- A ten, kdo dál Satana nenávidí, pak jej miluje
a dává mu sebevědomí. Pokud mu budete zlořečit a cokoliv proklínat
dáte mu sílu a moc. Čím více z vás půjde strach, tím více může Satanova
vláda na vás dopadat. A stále bude Bohu připomínat, že měl pravdu,
když varoval, aby Bůh nic v čem je stopa Člověka nešetřil.
Že měl bez milosti, naprosto vše smést s povrchu Země vodami
potopy.
-
- Sledujeme-li potomky Člověka v linii Noe-Lot-Jób
nelze přehlédnout výraznou změnu jenž nastala v kvalitě těch
co potopu přežili. Noe se opíjí a je spatřen odhalen svým nejmladším
synem a proklíná Kenana.
- Stejně tak i později zachráněný Lot, kterého
boží poslové vyvedli ze Sodomy se opíjí tak, že dovolí aby se s ním
spářily jeho dvě vlastní dcery a dává tak vzejít národům Moábců
a Chetejců.
- To jasně svědčí o rezignaci přímých potomků
Člověka na situaci v jaké se ocitli zde na Zemi. Jako dědici
božské bytosti Člověka se nedokázali smířit s tím, že ač svým
vědomím náleží do onoho světa, bytostně jsou spoutání k tomuto
světu. Svými slovy i činy uznávají vládu Satana a vydávají se dobrovolně
a zcela do jeho moci.
-
- Jób je však ona neuvěřitelná světlá vyjímka.
Stejně neuvěřitelná jak pro lidi, tak pro Satana. Jen u Boha je
víra v Člověka. Nikde jinde ji spolehlivě nenaleznete.
-
- Tak jak je po těle? Snad jste se neosypali,
že jsem se za Satana přimluvil. A to ještě netušíte za koho se hodlám
přimluvit!
-
- Z dalších události je patrno, že potopou
nebyly vyřešeny všechny problémy, které Bohu Člověk zde na Zemi
připravil. Dalším nevyhnutelným zásahem, pokud měl Bůh dostat situaci
pod kontrolu, bylo zmatení řeči. Toto klíčové opatření si zaslouží
hluboké zamyšlení.
-
- Celá
země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ,
nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli ve
spolek: „Nuže nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli
místo kamene a asfalt místo hlíny. Na to řekli: „Nuže, vybudujme
si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno
a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“ I sestoupil Hospodin, aby
zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž
řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A to je teprve
začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si
usmyslí provést. Nuže sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem
nerozuměli.“ I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili
od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to
je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid
rozehnal po celé zemi./Gen.11.1-9/
-
- Zřejmě bych nedokázal přiblížit pochopení podstaty
tohoto Božího zákroku, kdybych neprozradil jakou cestou jsem musel
projít, než jsem sám pochopil. Čas od času na náš úřad vyšetřování
zavítá, psycholožka Štěpánka, znalec lidských duší. Probereme vlastní
cesty životem, ale zejména cesty těch, kteří zabloudili do nejtemnějších
míst.
- A byl to vyjímečný případ, který jsme začali
společně rozebírat. 50ti letý muž rozřezal tělo své matky a zabetonoval
do kufru, který uložil na balkoně. Nepracoval a víc než 2 měsíce
v bytě dál žil, dokud sílící zápach ostatní nájemníky nedonutil
přivolat policii. Ani pitva nesvědčila tomu, že by matku usmrtil.
Pomohl si jen k jednomu důchodu, který mu tolerantní poštovní
úřednice na místo matky vyplatila. Ale jinak ne a ne nalézt rozumné
zdůvodnění pro jeho chování. I pro Štěpánku, zkušenou odbornici
bylo nezodpovězených otázek nad očekávání moc. Pochybnosti byly
o jeho paměti, zda si nechce pamatovat, či zda si skutečně nepamatuje.
Při testování bylo zvláštní, že si nepamatoval jednoduché informace
a naopak dopodrobna popisoval děje složité. Na jednu stranu si nedokázal
zapamatoval 5 čísel a opakovat ve zpětném sledu. Ale když vyslechl
příběh se složitým dějem, bravurně jej opakoval do nejmenších detailů.
- I dnes se musím smát, když si jen vzpomenu,
jak jsem se bránil a nechtěl ten příběh znát. To pro případ, že
někdy také bude nutno zkoumat můj duševní stav. Ale znáte ženy!
Ani v ráji jim Člověk nedokázal odolat. A věřte, jsem dodnes
rád, že jsem jej musel hned ochutnat. Tady je.
-
- Švédský
parník jedoucí do Španělska narazil na minu u holandských břehů
v pondělí večer. Přes oslepující sněhovou bouři a tmu, 60 pasažérů
včetně 15 žen, bylo šťastně zachráněno, ačkoliv čluny byly zmítány
jako skořápky na rozbouřeném moři. Zachráněné přivezla do přístavu
příštího dne dánská paroloď.
-
- Jen Štěpánka skončila svůj testový příběh v ten
moment se mi otevřely oči a já ucítil v čem tkví ona neschopnost
zopakovat pár čísel a zapamatovat si dopodrobna složitý děj. Cítil
jsem naprosto jasně, že to má souvislost se zmatením řeči, jak je
zachyceno v Genesis.
-
- Řeč, která umožňovala, že všichni byli jeden
lid téže řeči nutně souvisela se světem z něhož byl Člověk
vyhnán. Lidem dávala obrovskou moc, která jak je zřejmé ze slov
samotného Boha představovala potenciální hrozbu. Byla to řeč přesná,
jednoduchá, dokonalá, absolutní! Jedním slovem Božská. Byla to řeč
čísel. A protože to byla komunikace onoho světa, byly pomocí čísel
přenášeny obrazy. Absolutně přesné a jednotné digitální obrazy.
Jedna universální řeč dávala lidem zde na Zemi jeden společný cíl
s jednou universální představou. V tom tkvěla obrovská
kolektivní moc lidí a tohoto nebezpečí si byl Bůh dobře vědom.
- Na rozdíl od komunikace onoho světa, pozemské
mluvené slovo vytváří v člověku individuální představu a s tím
je spojena i individuální emoce. V digitální obrazné řeči existoval
vždy jen jeden obraz věže. Při pozemské komunikaci po vyslovení
slova věž v představě lidského jedince nevznikne představa
abstraktní, universální věže. Ale každý jedinec si představí svou
individuální a konkrétní věž. A tak je to se vším. Nastává období,
kdy je tak důležité znát JMÉNO.
- Zmatením řeči končí pro lidi zde na zemi období
universálních představ. Nastává období boje kolektivních představ
s individuálními. Kolektivní představy jsou zosobněny vírou, zákony,
idejemi, morálkou a proti nim stojí jedinec, který se dobrovolně
či nedobrovolně přizpůsobuje svými individuálními představami těm
kolektivním.
- Každé číslo je absolutní a nezaměnitelnou informací.
Má tu vlastnost, že vysloveno samo o sobě nevytvoří v lidské
mysli žádnou představu! Proto jsou čísla sama o sobě lidskou myslí
těžko zachytitelná. K jejich zachycení si vytváříme mnemotechnické
pomůcky. Ze školy je známá „še-tři-se-osle“ 6378 a máme poloměr
zeměkoule. A naopak SLOVO, JMÉNO umožňuje aby si jedinec obraz vytvořil
a tuto individuální představu jako originál reprodukoval. To s Člověkem
byla z onoho světa zavlečena čísla jako základ tamní dokonalé
digitální obrazové komunikace. Čísla sama o sobě nevyvolávají emoci
a tak lze předpokládat, že onen světě je bez emocí.
-
- To až v současnosti lidstvo dík vědecko-technickému
pokroku pomalu objevuje možnosti, které digitalizace v komunikaci
přináší. Na druhé straně však zažíváme zděšení nad tím, že city
ovládá doba ledová.
- Ti kdo pochopili vědí, v čem tkví zákonitost.
A ty, které zasáhlo zděšení a podchlazení rozpálím zamyšlením nad
vývojem lidstva.
-
- Dnešní lidé jsou syntézou dvou různých kvalit.
-
- Tou první byl Člověk, který byl na Zemi vyhnán
z jiného světa. Člověk byl aktivní a vyšší vývojovou kvalitou.
- Tou druhou byly dcery lidské, jako domácí obyvatelé
tohoto světa. Dcery lidské byly pasivní a nižší vývojovou kvalitou.
- Žena, která byla spolu s Člověkem vyhnána
ze zahrady Edenu nemá naprosto nic společného s dnešními ženami,
ani dcerami lidskými neboť ve své podstatě byla Člověkem. A zrovna
tak nikdo z dnešní mužské populace nemá s Člověkem-Adamem
větší podíl než dnešní ženy. K tak dokonalé syntéze obou kvalit
došlo. Vyšší kvalita degenerovala a nižší se povznesla. Vývoj lidstva
nemá jen jeden, vzestupný či sestupný směr vývoje. Ale je syntézou
dvou vývojových trendů různých kvalit. Z období úpadku vyšší
kvality se nám zachovaly egyptské pyramidy a jiné úžasné stavby
zaniklých kultur. Jde o produkty božských schopností Člověka v jeho
sestupné vývojové fázi až na současnou úroveň pozemského bytí. Není
to dílo mas, ale jedinců, kteří se neoddávali jen zvrhlému maření
svých božských schopností s obyvateli Země, kam byli vyhnáni.
Jen vyjímeční jedinci, zasvěcenci se krom staveb zasloužili o uchování
božských vědomostí v podobě Kabaly, Astrologie, Alchymie, Numerologie
a jiných dnes rozumem zatracovaných oborů.
-
- Abych příliš neunavil pohledem do dávné a hluboké
minulosti skončím všeobecně známou scénou, kterou bylo vyhlazení
Sodomy a Gomory. Bůh dodržel slovo a lokální
problémy, které se po potopě s potomky Člověka vyskytly, řešil na
místo zaplavení technikou vypálení.
- Přenechám vojenským a vědeckým kapacitám úvahy
o tom jakého primitivního druhu zbraně bylo použito při vyhlazení
obou měst. V dnešní době „čisté“ zbraně ničí jen lidi a šetří
majetek.
- Pozornost od dýmu, který stoupal z obou
měst po jejich vyhlazení obrátím k jiným souvislostem.
- Jde o scény jak na hosty, kteří jdou obě města
vyhladit reaguje Abraham, Lot a jak na ně reagují muži sodomští.
- Pro vaše pohodlí budu opět citovat
- I
ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního
horka ve dveřích stanu. Rozhlédl se a spatřil: Hle, proti němu stojí
tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc,
uklonil se k zemi a řekl.: „Panovníku, jestliže jsem u tebe
nalezl milost, nepomíjej svého služebníka. Dám přinést trochu vody,
umyjte si nohy a zasedněte pod strom. Rád bych vám podal sousto
chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominete
svého služebníka.“ Odvětili: „Učiň jak říkáš.“ Abraham rychle odběhl
do stanu k Sáře a řekl: „Rychle vezmi tři míry bílé mouky,
zadělej a připrav podpopelné chleby.“ Sám se rozběhl k dobytku,
vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby jej rychle připravil.
Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim
to. Zatímco jedli stál u nich pod stromem. Pak se ho otázali: „Kde
je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ I řekl jeden z nich:
„Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude
mít syna.“ Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu. Abraham i Sára
byli již staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský. Zasmála
se v duchu a řekla si: „Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat
takové rozkoše? I můj pán je stařec.“ Tu Hospodin Abrahamovi řekl:
„Pročpak se Sára směje a říká: „Což mohu opravdu rodit, když už
jsem tak stará?« Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém
čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“
Sára však zapírala: „Nesmála jsem se“, protože se bála. On však
řekl: „Ale ano, smála ses.“/Gen.18,1-15/
-
- „Ale
ano, smála ses“
ta slova Hospodina určená Sáře mne vždy rozechvěla a já dlouho nevěděl
proč? Ale pak jsem pochopil, že stejně jako Sára, i já se v duchu
smál vždy, když jsem něčemu nemohl uvěřit.
- Na zázraky jsem prostě nevěřil.
- Od jistého času však na ně spoléhám!
-
- Abraham šel vyprovodil své hosty a od Hospodina
se dozvídá účel a cíl jejich cesty.
-
- Hospodin
dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích
je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají
tak, jak je patrno z jejich křiku, který ke mně přichází, je
po nich veta; zjistím si jak tomu je. Zatím co se muži odtud odebírali
k Sodomě, Abrahám zůstal stát před Hospodinem. I přistoupil
Abrahám a řekl „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? Možná
že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš i je a nepromineš
tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? Přece
bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého;
pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece
neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ Hospodin odvětil:
„Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých,
prominu kvůli nim celému místu.“
/Gen.18,20-21/
-
- Abraham se dál přimlouvá za obyvatele obou
měst až Bůh nakonec přislíbil, že nezahladí města, i kdyby spravedlivých
bylo pouze deset. Víme, že nakonec z obou měst byl zachráněn
pouze Abrahámův příbuzný Lot a s ním jeho dvě dcery. Abraham
vůbec netuší, a nevím zda vy ano, že tak jako pro Sodomu a Gomoru
je tato chvíle stejně osudová i pro Abrahama! Hospodin totiž dobře
věděl, že Abrahám se bude přimlouvat. Vždyť v Sodomě měl svého
blízkého, Lota. Ale on se nepřimlouvá za Lota, ale do poslední chvíle
jen za spravedlivé! Hospodin Abrahamovi věřil a dopředu mu slíbil
narození vytouženého syna. A Abraham Hospodinovu víru v člověka
nezklamal. Neboť ani jednou nevzpomenul příbuzného, ale jen spravedlivé!
- Nekalkuloval jako Satan. Kůži za kůži. Jednal
jako Bůh.
- Projevil stejnou víru v člověka jako Hospodin.
Z onoho světa nikdo člověku na zemi nevěřil, jen Hospodin a
v jeho víře se Abraham vyrovnal. Víra Abrahamova bude podrobena
daleko obtížnější zkoušce. Stejně jako osvědčil svou víru v člověka,
obstojí i ve zkoušce víry v Boha, až bude vyzván k obětování
onoho jediného, vytouženého syna Izáka. Prozradím jen tolik, že
naleznete v Genesis 22,1-23. Ale víc neusnadním. A nepřehlédněte,
že uposlechne pouze Božího hlasu. Snad pochopíte, že Bůh měl právo
si ověřit, zda v Abrahamovi volil dobře. Neboť na něm postaví
veškeré své plány, které má s lidmi na Zemi.
-
- Ale nyní dobře sledujte poslední radikální,
nicméně lokální Boží zásah proti neovladatelným potomkům Člověka,
kteří se soustředili v Sodomě a Gomoře.
-
-
I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské
bráně. Když je spatřil, povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi
a řekl: „Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého služebníka.
Přenocujte, umyjte si nohy a za časného jitra půjdete svou cestou.“
Odvětili: „Nikoli, přenocujeme na tomto prostranství.“ On však na
ně velice naléhal; uchýlili se tedy k němu a vešli do jeho
domu. Připravil jim hostinu, dal napéci nekvašené chleby a pojedli.
Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech
koutů, mladí i staří, obklíčili dům. Volali na Lota a řekli mu:
„Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám
je, abychom je poznali!“ Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však
za sebou zavřel. Řekl: „Bratři moji, nedělejte prosím nic zlého.
Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je
vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte
těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší.“ Oni však vzkřikli:
„Kliď se!“ A hrozili: „Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce!
Že s tebou naložíme hůř než s nimi!“ Obořili se na toho
muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře. V tom ti muži vlastníma
rukama vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře. Ale muže,
kteří byli u vchodu do domu, malé i velké, ranili slepotou,m takže
nebyli schopni nalézt vchod. Tu řekli ti muži Lotovi: „Máš-li zde
ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě
patří k tobě, vyveď je z tohoto místa. My přinášíme tomuto
místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký,
že nás Hospodin poslal, abychom je zničili.“ Lot tedy vyšel a promluvil
ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery. Řekl jim: „Vyjděte
hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu
zkázu“ Ale zeťům to připadalo jako by žertoval. Když vzešla jitřenka,
nutili poslové Lota: „Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu
máš, abys pro nepravost města nezahynul. Ale on váhal. Ti muži ho
tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery—to shovívavost Hospodinova
byla s ním—vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem.
/Gen.19,1-16/
-
- Je očividný rozdíl jak na hosty reaguje Abraham
a Lot. Ti jen hosty vidí, hned je uctívají.
A naopak všichni muži sodomští, bez rozdílu věku po tom samém zaslepeně
dychtí! Odmítají dokonce i Lotovu nabídku, že jim vydá své dvě dcery,
které muže nepoznaly. Sodomským mužům nestačila slast, kterou může
dosáhnout muž v pozemských podmínkách při styku se ženou. Sodomští
muži měli otevřené vědomí pro přijímání božských slastí z onoho
světa.
- Tímto zásahem sice dostává Bůh vývoj člověka
na Zemi zcela pod kontrolu, ale další vývoj nebude nikterak jednoduchý
a bezproblémový.
-
- Je čas opět každému připomenout v jaké službě
působíte. I když nemáte jistotu, že jste vše pochopili, nedejte
na sobě nic znát. Nesmíte se od ostatních lidí lišit a dál musíte
„mrtvého“ hrát. Rozdíl je nepatrný. Ostatní
to nemusejí hrát. Nesmíte vzbudit podezření, že jste mým slovům
uvěřili či že snad hodláte o nich uvažovat. A bude-li nejhůře,
ani chvíli neváhejte veřejně tuto zprávu odsoudit a roztrhat! Nesmíte
jakkoliv agitovat. Mrtví nic neodpouští. Dnes již neupalují, ale
mohli by vás roztrhat.
-
- IV.
- Po hrůzyplném a strhujícím počátku přichází
období relativního zklidnění, kdy na hlavní scéně autor a režisér
v jedné osobě rozvine hlavní motiv svého díla. Není to jediná
scéna světového dramatu. Ale je hlavní! Na tom se do současnosti
nic nezměnilo a nesmíme na to zapomínat. Bible sice není scénář,
ale máme v rukou přehled hlavních představení se záznamem vystoupení
čelných hrdinů.
-
- Snad dokážete uvěřit, že při sledování stopy
Člověka jsme také sledováni. Dnes máme schopnost vidět stvořením
jen směrem dolů a nemohu nikomu dát důkaz o svém tvrzení. Ale v dávných
počátcích tomu tak nebylo. Proto věřte, že je to pro naše dobro,
když vidíme stvořením pouze směrem dolů. Jsme chráněni před nežádoucím
vlivem bytostí onoho světa. Nemohou na nás působit přímo, ale jen
prostřednictvím lidí. Bázeň a děs, na nás může padnout pouze od lidí.
A právě tento druh imunity před bytostmi onoho světa byl hlavním
důvodem, že Bůh si Židy vyvolil za svůj národ.
-
- Přes hlubokou časovou propast i dnešnímu čtenáři
jsou již dobře srozumitelné životní příběhy potomků Abrahamových
zachycené Biblí. Pozornost obrátím k Jákobovi, který na pokyn
Boží se navrací do svého rodiště a zažívá pozoruhodná setkání.
-
- Za
časného jitra políbil Lában své vnuky a dcery, požehnal jim a vracel
se opět ke svému domovu. Jákob šel svou cestou. Tu se s ním
srazili Boží poslové. Jakmile je Jákob spatřil, zvolal: „To je tábor
Boží a to místo pojmenoval Machanajim
(to je Tábořiště)
-
- Není zachycen popis Božích poslů ani bližší
údaje, ale je zřejmé, že v oněch dobách měli na Zemi svůj tábor
a jasně se odlišovali od lidí té doby. Noc následujícího dne ale
dochází k jedné z klíčových událostí.
-
- A
té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých
synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl přes potom se
vším co měl. Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil,
dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil
mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý
řekl: „Pusť mne, vzešla jitřenka.“ Jákob
však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ Otázal se: „Jak
se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“ Tu řekl: „Nebudu tě už jmenovat
Jákob (to je Úskočný),
nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh),
neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.
A Jákob ho žádal: „Pověz
mi přece své jméno!“ Ale on odvětil. „Proč se ptáš na mé jméno?“
A požehnal mu tam. I pojmenoval to místo Jákob Peniel
(to je Tvář Boží), neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář
a byl mi zachován život. Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale
v kyčli byl chromý. Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu
při kyčelním kloubu, protože Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního
kloubu./Gen.32,23-33/
-
- Jákob prošel testem imunity před bytostmi onoho
světa. Byl proto angažován do hlavní role vývojového dramatu lidstva
a Bůh mu dává jméno Izrael. „Zápasí
Bůh.“ A i když se Bohem vyvolený bude chovat veskrze
lidsky. Statečně a vzápětí zbaběle zradí, jako pravá lidská primadona,
musíme si jednou pro vždy uvědomit, že Bůh přesto přesevše své původní
rozhodnutí dodnes nikdy nezměnil!!
- Hlavní roli Jeho dramatu stále hraje Izrael.
- Jákob se však na jméno svého Boha ptal marně.
Dobře víme proč je pro člověka tak důležité jméno. A v této
souvislosti někdo pocítí rozpaky při pomyšlení nad tendencí současného
světa, kdy jméno pozbývá významu a důležitějším je rodné číslo.
A to již nemluvím o telefonním čísle či čísle bankovního konta.
Ani jedno i když se vztahuje ke konkrétní lidské individualitě nemá
schopnost v žádném z lidí vyvolat žádnou představu. To
aby nikdo z lidí nevěděl, čeho je daný jedinec schopen.
-
- Jen Satan dobře ví! Jeho vládu posilují slepě
oddaní, rozumu věrní lidští služebníci.
-
- Další stejně významnou scénou, která nám přispěje
k pochopení souvislostí a podstaty je okamžik, kdy Bůh oslovuje
dalšího hrdinu svého dramatu. Mojžíše.
-
- Věru,
úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je
Egypťané utlačují.. Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš
můj lid , Izraelce, z Egypta.“ Ale Mojžíš Bohu namítal: „Kdo
jsem já abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?“
Odpověděl: „Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem
tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budeš sloužit Bohu na této
hoře.“ Avšak Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já přijdu k Izraelcům
a řeknu jim: Posílá mne k vám Bůh vašich otců. Až se mne však
zeptají, jaké je jeho jméno, co jim povím?“ Bůh řekl Mojžíšovi:
„JSEM, KTERÝ JSEM.“ A
pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: JSEM
posílá mne k vám. Bůh dále Mojžíšovi poručil: „Řekni
Izraelcům toto: «Posílá mne k vám Hospodin, Bůh vašich otců,
Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.« To je na věky mé jméno,
jím si mně budou připomínat od pokolení do pokolení./Exod.3,9-15/
-
- Jsem si dobře vědom toho, že vybírám jen některé
kamínky. Ale neskládám obraz své představy. Snažím se pro každý
kamínek nalézt správné místo v rozsáhlé mozaice. To abyste nehleděli
jen na hromadu kamení, ale viděli živý obraz Božího stvoření.
- Pokud budete chtít!?
- „JSEM,
KTERÝ JSEM“
není jméno Boha, ale je odpovědí na dotaz po jménu. Stejně dobře
mohl Bůh Mojžíšovi říci „JEDINÝ JSEM A ŽÁDNÝ JINÝ. MNE SI
NEMŮŽEŠ ANI PŘEDSTAVIT“
- Pro muže je jednodušší s ženou jen ležet
než ji poznat. I v manželském
soužití je partner pouze součástí sekundárního poznávání. Primárním
je poznání sebe sama. A to je to nejdůležitější, nejtěžší a nejbolestnější!
- Poznat sám sebe.
- Pokud by Bůh Člověka, kterého stvořil k obrazu
svému ponechal v samotě, nezískal by pravdivý obraz sebe sama. Proto
i člověk, který nepozná manželské soužití nemůže o sobě samém získat
pravdivou představu. Dnešní registrovaná manželství umožňující soužití
partnerům stejného pohlaví přináší pouze falešné poznání sebe sama.
-
- U Boha jako nejvyšší bytosti celého stvoření
nemáme možnost utvořit si představu natož abychom dosáhli poznání.
- Jinak tomu ale bylo ve vztahu k nižším
bytostem onoho světa. Z nich si lidé mohli vyvolit různé bohy,
božstva a bůžky, uctívat je a sloužit jim. A bytostem onoho světa
bylo veskrze příjemné nechat se uctívat dědici Člověka, který byl
obrazem Nejvyššího, samotného Stvořitele.
-
- Je nad mé síly a rámec možností této zprávy
abych sledoval všechny boje zachycené ve Starém zákoně jimiž Izrael
prošel k branám nového věku. Věku, který započal narozením
Krista. Odhalil jsem vše aby každý kdo chce mohl v započatém
sledování úspěšně pokračovat. Mnohdy nebudete věřit svým vlastním
očím, že by jen hrstka Izraelců mohla pobít desetitisíce nepřátel.
Tehdy si připomeňte, že jste přehlédli to základní. Že události
tohoto světa těsně souvisí s životem onoho světa.
-
- Mocenský zápas mezi bytostmi onoho světa neprobíhal
v onom světě, který je primárním, světem příčin. Boj probíhá
jen v sekundárním světě následků, u nás na zemi. Ne náhodou dostává
Bohem vyvolený národ jméno Izrael - Zápasí Bůh. Hospodin vede zápas
v onom světě a zde na Zemi bojuje dubler. Výsledky pozemského
boje se pak odráží do mocenského uspořádání ve světě primárním.
-
- Jsme ve světě následků a boj, který zde na
zemi vede Izrael mečem je sekundární. Nejdůležitější je, koho kdo
má na své straně v primárním světě. Pokud je to Bůh, Izrael
vždy vítězí. V případě, že ztratí jeho přízeň, nebo se dokonce
smísí s jinými národy a uctívá jiné božstvo, je předurčen k porážce
a utrpení.
-
- Když Mojžíš přichází k faraónovi se žádostí
aby propustil Izrael, ten pokládá obligatorní otázku své doby. Když
toto budete mít na paměti, budete hledět i vidět a stejně tak pochopíte
vše co přečtete.
-
- Mojžíš
s Áronem pak předstoupili před faraóna a řekli: „Toto praví
Hospodin, Bůh Izraele: Propusť můj lid, ať mi v poušti slaví
slavnost.“ Farao však odpověděl: „Kdo je Hospodin, že bych ho měl
uposlechnout a propustit Izraele? Hospodina neznám a Izraele nepropustím!“/Exod.5,1-2/
-
- Egypt měl na své straně mocné božstvo. O tom
dodnes není pochybností a podle toho farao k Mojžíšovým požadavkům
přistupoval. Pokud jste byli pozorní, dokážete další události sledovat
bez jakéhokoliv vedení.
-
- Zvláštní význam má ale zásadní prohlášení samého
Boha, které je třeba podržet v dobré paměti pro pochopení události
z počátku nového věku.
-
- Potom
faraónovi řekneš: Toto praví Hospodin: Izrael je můj prvorozený
syn. Vzkázal jsem ti: Propusť mého syna, aby mi sloužil Ale ty jsi
jej propustit odmítl. Za to zabiji tvého prvorozeného syna.“
/Exod.4,22-23/
-
- Bůh vyhlašuje Izrael za svého prvorozeného
syna! To je třeba dobře si zapamatovat.
-
- Po vyvedení z Egypta se lid Izraele zastavil
na Sinajské poušti. Nadešla chvíle, kdy Bůh s Izraelem uzavírá smlouvu
a vyhlašuje směrnice pro nový život v podobě Desatera. Jsou
to klíčové okamžiky z nichž cituji pouze to základní.
-
- Třetího
měsíce potom, co Izraelci vyšli z egyptské země, téhož dne,
přišli na Sinajskou poušť. Vytáhli z Refidimu, přišli na Sinajskou
poušť a utábořili se v poušti; Izrael se tam utábořil naproti
hoře. Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal
z hory: „Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele:
Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích
křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně
poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím
jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím
kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům
Izraele.“ Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno,
co mu Hospodin přikázal. Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme
dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ Mojžíš tlumočil odpověď
lidu Hospodinu. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, přijdu k tobě
v hustém oblaku, aby lid uslyšel, až s tebou budu mluvit,
a aby ti provždy věřili. Mojžíš totiž Hospodinu oznámil slova lidu.
/Exod.19,1-9/
-
- Lidé lehce slíbí, že budou dělat vše co jim
Hospodin uloží. Cítí že smlouva s Nejvyšším přinese i odpovídající
prospěch. Jen ale dojde na plnění povinnosti, které neodpovídají
lidské představě, a to je vždy, začnou pochybnosti. Tak je tomu
od zmatení řeči, kdy proti universální představě stojí každý jednotlivec
se svými individuálními představami. Člověk rozumuje, kalkuluje
a dokáže odůvodnit každé přestoupení jakéhokoliv přikázání. Rozhodně
neuškodí připomenout si znění Desatera a krátce se zamyslet i nad
jeho původem.
-
- Bůh
vyhlásil všechna tato přikázání.
- 1. Já
jsem Hospodin, tvůj ; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu
otroctví.
- 2. Nebudeš
mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho,
co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš
se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj
Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího
i čtvrtého pokolení těch, kteří mne nenávidí, ale prokazuji milosrdenství
tisícům těch, kteří mne milují a má přikázání zachovávají.
- 3. Nezneužiješ
jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo
by jeho jména zneužíval.
- 4. Pamatuj
na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a
dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina,
tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá
dcera ani tvůj otrok ani tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host,
který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin
nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul.
Proto požehnal Hospodin dne odpočinku a oddělil jej jako svatý.
- 5. Cti
svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává
Hospodin, tvůj Bůh.
- 6. Nezabiješ
- 7. Nesesmilníš
- 8. Nepokradeš
- 9. Nevydáš
proti svému bližnímu křivé svědectví
- 10. Nebudeš
dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního
ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po
jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“/Exod.20,1-17/
-
- Nebudeme marnit čas polemikou, jak lze které
přikázání správně vyložit a obejít. Máme k dispozici hodnocení
staré 2000 let od autority, jakou Ježíš nesporně byl. Je výstižné
a jednoznačné.
-
- Řekl
jim: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak psáno: Tento
lid ctí mně rty, ale srdce jejich je daleko ode mne, marná je zbožnost,
kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými. Opustili
jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice
/Mk.7,6-8/
-
- Kdo by dnes chtěl hodnotit plnění uzavřené
smlouvy, mohl by klidně do slova a do písmene opsat 2000 let stará
slova Ježíšova. Rozumně vzato, dnes již není nutné krást. Právní
stát dává možnosti, kde a na kom si v klidu nahrabat. V tržní
společnosti se každý stará sám o sebe. Své bližní lze snadno na
prstech jedné ruky spočítat. A vždy nejméně pět bude přebývat.
- Ne, nebudu zbytečně provokovat, jen vás chci
připravit čím mrtví mohou triumfovat.
- K Desateru přikázání totiž chybí Desatero
desater lidských práv!!
- Budou se pyšnit, že tento skandální právní
stav nejrozumnější z našich otců již dokázali narovnat.
- Je však otázkou zda beztrestně!
-
- Pokud kdo vydržel od samého počátku stopu Člověka
sledovat a pohlédne na Desatero vidí jasně kam až sahají kořeny
každého přikázání. V Desateru máme dokonalý obraz čím a jakou
měrou Člověk porušoval universální představu Boha o smyslu života
zde na Zemi.
-
- Život tohoto světa neexistuje sám o sobě,
ale úzce souvisí se životem jiného světa. Každému kdo ignoruje tuto
dualitu, bude nutně připadat, že si Bůh protiřečí, když jedněmi
ústy vyhlašuje přikázání „nezabiješ“ a obratem vydává příkazy k zabíjení.
Bůh však vede v onom světě rozhodující mocenský zápas. Na rozdíl
od lidí dobře ví co má být zde na zemi vykonáno a jak se to projeví
ve světě primárním. Tak jako lidé nechápou smysl a význam své pozemské
existence, je jim tajemstvím i role, kterou v tomto zápase
sehrávají. Lidé se snaží vyhnout pravdivému poznání sebe sama. A
tak jako nechápou význam Smrti, nepochopí ani proč přikázání „nezabiješ“
je v žebříčku příkazů až na šestém místě. Rozum by jim posloužil,
kdyby chtěli, v pochopení, že přikázání „nezabiješ“
má nižší postavení než přikázání „cti svého otce i matku“.
-
- Možná máte důvod k tomu abyste své rodiče
vskutku ctili, ale ze svého okolí dozajista znáte dost takových
případů, kdy na rodičích některých dětí nenaleznete k uctívání
zhola nic. Nutné pochybnosti o smyslu tohoto přikázání vyvstanou
právě u ignorantů duality života. Nevidí, že smysl tohoto přikázání
je daleko hlubší. Je to příkaz, aby každý ctil a vážil si svou vlastní
volbu. Neboť své rodiče si vybírá každý jedinec před příchodem na
tento svět. Ale je to volba přísně zákonitá a spravedlivá v níž
se odráží minulost každého člověka i úkol s nímž na tento svět
přichází.
- Tak absolutně dokonalý je scénář představení
ve kterém zde na zemi všichni do jednoho vystupujeme!
- A tak tragicky pošetilá je lidská rozumová
pochybnost!!
-
- Ježíš nepřišel aby plnění smlouvy toliko komentoval.
Svými slovy a skutky lidi naočkoval. A po 2000 letech by již jeho
očkování mělo zabrat aby se lidstvo vylízalo z epochální hluchoty
a slepoty způsobené rozumovým šokem.
-
- Ale než k tomu dojde, zastavíme se u událostí,
jenž se nevyplácí minout bez pochopení.
- Když Mojžíš na čas opustil lid aby na hoře
Sinaj převzal dvě desky svědectví psané Božím prstem, začaly pochybnosti
o jeho osudu. Lidé si vynutili na Áronovi aby jim odlil sochu zlatého
býčka, tomu obětovali a oslavovali jej jako boha Izraele. Jde o
flagrantní porušení prvního Božího přikázání. Lidé svým jednáním
dávají plně za pravdu vládci tohoto světa, Satanovi. Kdo by se divil
reakci Hospodina.
-
- I
promluvil Hospodin k Mojžíšovi: „ Sestup dolů. Tvůj lid, který
jsi vyvedl z egyptské země, se vrhá do zkázy. Brzy uhnuli z cesty,
kterou jsem jim přikázal. Odlili si sochu býčka a klanějí se mu,
obětují mu a říkají: «To je tvůj bůh Izraeli, který tě vyvedl z egyptské
země.« Hospodin dále Mojžíšovi řekl: „Viděl jsem tento lid,je to
lid tvrdé šíje. Teď mne nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji
s nimi; z tebe však udělám veliký národ.“ Mojžíš však prosil
Hospodina svého Boha, o shovívavost: „Hospodine, proč plane tvůj
hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou
z egyptské země? Proč mají Egypťané říkat:»Vyvedl je se zlým
úmyslem, aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu
země.» Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti
nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš. Rozpomeň se na Abraháma,
na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal
a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou
tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu, aby ji navěky mělo
v dědictví.“ A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem,
o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid.
/Exod.32,7-14/
-
- Mohlo by se zdát, že to snad ani není Mojžíš,
kdo se takovým způsobem v osudovém okamžiku dokázal zastat
smrtelně hřešícího lidu a postavit Hospodinovu úmyslu. Ale je to
opět zkouška, které je nic netušící Mojžíš podroben. A vzpomenete-li
na zkoušku, kterou prošel Abrahám, pak sledujte dobře. Mojžíš se
nepřimlouval za příbuzné, ani za spravedlivé, ale úplně za všechny!
To je ten obrovský vývojový skok.
-
- Z pohledu reality současné demokratické
společností by se Mojžíš dnes v politice vůbec nechytal. Od
samého počátku odmítal přijmout funkci vůdce. Nemožné image, neuměl
mluvit, byl to vrah a psanec. Bůh ale velmi dobře věděl koho zvolil
a Mojžíš ve zkoušce nezklamal. Na rozdíl od Mojžíše, chce každý
dnešní politik vůdcem být. Ale nikdo z voličů nemá jistotu,
kdy bude v zájmu vyšších cílů obětován.
- A tak pěkně ruku na srdce. Kdo z vás by
někoho, když už ne cikány, tak aspoň komunisty, neobětoval?
-
- Tato hektická scéna má významnou mezihru, která
je nesporným a autentickým svědectvím o Bohu. Každý si dokáže představit
v jaké náladě sestupoval Mojžíš z hory ke svému hřešícímu
lidu. Z blízka to však bylo daleko horší než jak to vypadalo
shůry. Pohnut hněvem rozbíjí dokonce vzácný dar jenž nesl. Dvě desky
které byly dílem Božím. Nelze jinak, než citovat.
-
- Mojžíš
viděl, jak si lid bezuzdně počíná; to Áron jej nechal počínat si
bezuzdně ke škodolibosti jejich protivníků. Tu se Mojžíš postavil
do brány tábora a zvolal:“Kdo je Hospodinův, ke mně!“ Seběhli se
k němu všichni Léviovci. Řekl jim: „Toto praví Hospodin, Bůh
Izraele: Všichni si připněte k boku meč, projděte táborem tam
i zpět od brány k bráně a zabijte každý svého bratra, každý
svého přítele, každý svého nejbližšího. Léviovci vykonali, co jim
Mojžíš rozkázal: toho dne padlo z lidu na tři tisíce mužů.
Potom Mojžíš řekl:“Ujměte se dnes svého úřadu pro Hospodina každý,
kdo povstal proti svému synovi či bratru, aby vám dnes dal požehnání.“/Ex,32,26-29/
-
- Léviovci sice vykonali co přikázal Mojžíš,
ale byla to vůle samotného Boha! Ti jenž se seběhli na výzvu Mojžíše
vůbec netušili co se po nich bude požadovat.
-
- Nevím zda tušíte, co je „modus
operandi“. Je to tušení podobností, hledání souvislostí.
Pokud tímto tvrdým policejním chlebem je pes denně odkojen, dokáže
stopu Člověka sledovat. Využijme jednu z velkých příležitostí,
která se nám právě nyní naskytla.
-
- Abychom mohli hledat souvislosti, musíme mít
jistotu v tom, co skutečně Léviovci vykonali. Nekonali svou
vůli, ani vůli Mojžíše, ale vůli Hospodina, Boha Izraele.
- Ale nešlo o trest.
- Byla to hromadná lidská oběť!
- Kdo obětoval, byl uveden do úřadu s požehnáním
Hospodina. Všichni, kteří obětovali své nejbližší byli do konce
svého života poznamenáni utrpením. Z utrpení se však rodí Láska.
A to bylo pravým smyslem této oběti, která v lidských dějinách
nemá obdoby.
- Lidskou tradicí se stalo zabíjení zásadně bez
oběti.
- To poznamenávám jen pro ty co stále o Bohu
pochybují, že jedněmi ústy zabíjení zakazuje a v zápětí vydává
příkaz k zabíjení.
- Člověk by musel sám v sobě „zabít“ touhu
po moci, majetku a další lidské touhy, aby nemusel hledat rozumné
zdůvodnění pro přestoupení přikázání Desatera.
-
- Bůh poznal nezměrné
utrpení, které mu Člověk a jeho potomci připravili a dík tomu
poznal i Lásku. Proto lidem bez nemoci
chybí náhled zdraví, bez špíny náhled čistoty a podobně je to i
s utrpením a láskou.
-
- Nemusíme se vůbec namáhat hledáním co s obětí
souvisí. To za nás vyřešil Ježíš, který jasně deklaroval, že milovat
bližního svého je více než přinášet Bohu oběti a dary. Něco zásadního
se sice od doby Mojžíše k Ježíšovi změnilo, ale jedno přetrvalo.
Nechuť pochopit.
-
- Kdybyste
věděli, co znamená „milosrdenství chci a ne oběť“, neodsuzovali
byste nevinné./Mat.12,7/
- Buďte
milosrdní, jako je milosrdný váš Otec/Luk.6,36/
-
- Jak vidno k dokonalosti náleží milosrdnost.
A tak pokud by někdo chtěl být skutečně spravedlivý, měl by vědět
co to milosrdenství je. Neboť v opačném případě se vystavuje
nebezpečí, že odsoudí nevinného. Proto využijme příběhu o milosrdném
Samařanovi, kde se pochopení nabízí.
-
- Tu
vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho:“Mistře, co mám dělat, abych
měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně?
Jak to tam čteš?“ On mu řekl: Miluj Hospodina, Boha svého, z celého
svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí
a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi
odpověděl. To čiň a budeš živ.“
- Zákoník
se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj
bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma
do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali
tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když
ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel
k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě
přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil
k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil
jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.Druhého
dne dal hostinskému dva denáry a řekl:,Postarej se o něj, a bude-li
tě to stát víc, já ti to zaplatím,až se budu vracet.’Kdo z těch
tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Zákoník
odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl:
„Jdi a jednej také tak.“Luk.10,25-37/
-
- Samařan, „barbar“
byl pohnut soucitem a nikoliv rozumem!
- Také kde by barbar k rozumu přišel?!
-
- Lidé ústy velebí Boha, jak svůj rozum ze Zákona
naučili. Svými skutky však uznávají jen vládce tohoto světa, Satana.
- Jeho jasné počty, přesnou kalkulaci.
- Kůži za kůži, má dáti - dal.
- Soucit, cit - Láska, to je ale ústřední mocenský
princip Jediného Boha. Satan ani žádná jiná bytost onoho světa nezná
citovou kvalitu, kterou Láska je. Že existuje cosi, čemu se říká
milosrdenství vědí jen dík Bohu. Ale je jim záhadné a nepochopitelné,
proč Bůh člověku něco promíjí. Ze zkušenosti totiž vědí, že lidé
jsou nevypočitatelní. Vždy, když je třeba něco rozumného vykonat,
člověk udělá pravý opak.
- To jen Bůh ví a člověk hledá pochopení, proč
je tomu tak.
-
- V osobě Samařana je zosobněno opovržení,
které Židé před 2000 lety chovali jak barbarům tak lidským
citům. Se ženami se obchodovalo a nejvyšším citem té doby byl vlastnický
vztah. Pro pochopení vývoje lidské společnosti by bylo třeba sledovat
rozvoj citových vztahů mezi mužem a ženou. Přestože city jsou dynamickou
složkou vývoje lidské společnosti, dodnes se držíme tradice a s
rozumovým nadhledem je přehlížíme.
- Všichni lidé náruživě šlechtí svůj rozum. Ale
Lásku, nejvyšší citovou kvalitu, která má původ u Boha a je mu vlastní.
Lásku ignorují. Neboť Lásku ani Boha nikdo z lidí nevidí. Láska
je universální a jak víme člověk si nedokáže nic universálního představit
a ani svými smysly není schopen zachytit.
-
- V Mojžíšově době byla oběť Bohu otrockou
POVINNOSTÍ.
- Ježíš hlásá SVOBODU!
- Místo otrocké povinnosti Bohu je výše ceněna
dobrovolná a nezištná obět–DAR
člověka - člověku.
- Rozumně vzato, nejen před 2000 lety, ale i
dnes je to rána pod pás všem, kdo šlechtí rozum a city pohrdají
jako snůškou lidských slabostí.
-
- A kdo nespěchá, může chvíli hrabat ještě hlouběji.
- Ježíš deklaruje konec kolektivismu a počátek
individualismu.
- Konec pasivity a počátek aktivity.
- Ježíšem skončí období, kdy je člověk pouze
pasivní součástí kolektivu. Otrok vystavený tlaku Zákona.
- Zahájí epochu rozvoje osobnosti, kdy každý
jedná aktivně z vlastní vůle. Bez pokryteckého alibismu a možnosti
vlastní hanebné činy beztrestně světit mrtvou literou zákonů.
- Člověk se má stát svobodným, živým, Bohu podobným.
- Proto Ježíš nezaloží žádnou církev.
- Proto bude kolektivem mrtvých nenáviděn a pomocí
Zákona odsouzen.
-
- Dozajista jsem se nevyhnul tomu abych se nedotkl
někoho, kdo je skálopevně přesvědčen jak vysoce aktivní život zde
na Zemi vede. Rozhodně nebudu nikoho přesvědčovat o opaku, jen se
přiznám, jak jsem sám sebe z podobného omylu vyvedl.
- Mou slabostí je láska k dobrému jídlu
v hojné míře. Krutou daní je nadváha. Rozhodl jsem se s tím
skoncovat. Přestal jsem si dobré věci kupovat. Ale nepřestala moje
manželka a tak doma bylo stále něco dobrého čím jsem proti svému
předsevzetí hřešil. Už už jsem chtěl své ženě přikázat
aby vše čemu nemohu odolat přestala kupovat. Ale přece jen jsem
Rozum donutil aby mi posloužil a pochopil jsem víc.
- Jaký je rozdíl mezi aktivitou a pasivitou.
- Svým příkazem bych změnil jen vnější podmínky,
ale já sám bych se vůbec nezměnil. To by byl pasivní přístup, který
je při řešení problémů nejrozšířenější, ale vede jen k iluzornímu
řešení. Pochopil jsem, že pokud chci skutečně problém vyřešit, musím
se změnit já sám. Musím mít na dosah vše co mám z jídla tak
rád. A musím trpět a dokázat nejíst víc než abych neměl hlad a tak
dospět k trvalé změně. Zdá se to být banální, ale zkuste si
sami na sobě. Jen vlastní přeměna má smysl.
-
- Protože kde si nevládne člověk sám, tam mu
vládne strach.
- A kde vládne strach není svoboda.
-
- Všichni se můžeme zbraněmi vyzbrojit abychom
mohli svá práva obhájit. Ale mír a klid nebude proto, že jsme vskutku
dobří. Ale jen proto, že nám vládne strach. Pán tohoto světa, Satan,
umí přesně spočítat jak velký strach má panovat aby bylo možno pořádek,
klid a mír zachovat.
- A tak se vždy nabízí dvě možná řešení. Buď
aktivně změnit sami sebe, nebo pasivně vyčkat až ve vnějším prostředí
se problémy nahromadí, zákonitě na nás dopadnou a odpovídajícím
utrpením si změnu vynutí.
- A právě o tom jsou lidské dějiny.
-
- Ale i láska připraví člověku bezpočet úskalí.
Člověk buď nezná míru, nebo se může ve své lásce špatně orientovat
a dopustí se tak „smilstva“. Přikázání „nesesmilníš“ se běžně vykládá
povrchně a ryze účelově. Nejčastěji se bude vztahovat pouze na citový
vztah muže a ženy. Proto než budeme pokračovat je na místě aspoň
krátce citovat Zákonodárce.
-
- „Dej
pozor, abys neuzavíral smlouvu s obyvateli té země, do které
vejdeš, aby se nestali uprostřed tebe léčkou. Proto jejich oltáře
poboříte, jejich posvátné sloupy roztříštíte a jejich posvátné kůly
pokácíte. Nebudeš se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož
jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivě milující. Neuzavřeš smlouvu s obyvateli
té země. Budou se svými bohy smilnit a svým bohům obětovat a tebe
pozvou, abys jedl z jejich obětního hodu; a ty budeš brát z jejich
dcer manželky pro své syny a jejich dcery budou se svými bohy smilnit
a svádět a svádět tvé syny, aby smilnili s jejich bohy. Nebude0š
si odlévat sochy bohů. /Exod.34,12-17/
-
- Bůh to s lidmi nemá snadné. Ví dobře,
že rozboření oltářů, posvátných sloupů a kůlů je pouze pasivním
řešením problému. Uctívat jiné bohy totiž není špatné. Špatné je
dát jim přednost před Hospodinem. Nota bene dávat jim Lásku když
dobře víme, že jim nenáleží. To jsou ty nejvážnější vady kvality
a kvantity lásky a do těchto pastí Izrael padal na každém kroku.
- Vada kvantity se zpravidla projeví jako vášeň
a vada kvality jako ohavnost.
- Problémem každé lidské společnosti je, jak
mnoho se pyšní svou tolerancí k ohavnostem a vášním, od alkoholu
přes prostituci po drogy.
- Tolerance homosexuality není totéž co legalizace.
Teprve legalizace je smilstvem v pravém slova smyslu i když
menšího kalibru než legalizace násilí. A to nemám na mysli násilí
fyzické. Jde o psychické násilí a z něho vzcházející emoce,
které obrovskou silou deformují celé Stvoření.
-
- Každý sám se stále musí hlídat aby i v lásce
k Bohu neupadl do smilstva, neboť léčka okázalosti a fetišismu
je stále nastražena.
-
- A pokud jde o lásku mezi mužem a ženou?
- Současným mužům je z mnoha léček tou nejvábnější
pornografie. Pornografie není nic jiného než psychické násilí, kterého
se dopouštějí muži na mužích zneužívaje k tomu nejkrásnějších
žen. Muži ulpí jen na povrchu a k poznání podstaty své ženy,
natož sebe sama nikdy neproniknou.
-
- O smilstvu by se dalo široce psát, ale žene
mne čas.
- Ano, dlouho jsem hleděl do hvězd abych vybral
vhodný čas pro vyvedení tohoto díla ze svého počítače Internetem
na světlo světa. Mnohým lidem dnes připadá, že na čase nezáleží,
že má jen jeden, kvantitativní rozměr. Že je konec pohádkám, kdy
zlá macecha v mrazivém lednu hnala Marušku ke 12 měsíčkům pro
jahody. Dnes se nemusí vlády ujímat měsíc Červen aby Maruška mohla
sklidit jahody. V supermarketech může každý jahody nakoupit
bez ohledu na čas, ať je červen nebo prosinec. Ale je to jen iluze,
neboť čas má i svou kvalitu a věřím, že se mi podařilo dobře vybrat.
A i kdyby ten okamžik musel nastat právě teď hned, cítím, že jsem
již napsal vše nejnutnější a každý sám i bez dalšího dokáže stopu
Člověka spolehlivě sledovat.
-
- Zbývají mi ještě tři dny. Tři dny a tři noci.
A já pošetilec dobře vím, že ať udělám cokoliv, tomu čemu bych se
chtěl vyhnout se beztak nevyhnu. Služba je služba a je to můj osud.
Nikdo mne nebude mít rád až se začnu přimlouvat.
-
- Ale než na to dojde budu sledovat Mojžíše a
jeho snahu usmířit Hospodina poté co lid Izraele sotva uzavřenou
smlouvu hned tak zásadním způsobem porušil.
-
- Nazítří
pak Mojžíš řekl lidu: „Dopustili jste se velikého hříchu; avšak
nyní vystoupím k Hospodinu, snad jej za váš hřích usmířím.“
Mojžíš se tedy vrátil k Hospodinu a řekl: „Ach, tento lid se
dopustil velikého hříchu, udělali si zlatého boha. Můžeš jim tento
hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!“
Ale Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Vymažu ze své knihy toho, kdo
proti mně zhřešil. A ty nyní jdi a veď lid, jak jsem ti řekl. Hle,
můj posel půjde před tebou. A až přijde den mého trestu, potrestám
jejich hřích na nich.“/Exod.32,30-34/
- Po tom všem byste se již neměli divit Mojžíšově
odvaze Boha vydírat. Citově vydírat, neboť ví, že nalezl u Boha
milost. V Mojžíšových slovech máme důkaz toho, že Smrt je pouhou
ztrátou způsobilosti k existenci v jednom ze světů duálního
bytí. Oproti tomu „vymazání“ z knihy
kterou Bůh píše je definitivní odstranění z procesu cyklického
bytí. Stejně dobře si povšimněte, že Bůh netrestá hříchy poté co
jsou spáchány. Musí přijít den, kdy je čas trestat. A aby to bylo
spravedlivé pro všechny, tím dnem může být jedině den Smrti.
-
- Takže pamatujme dobře. Dnem Smrti sice jedna
forma bytí končí, ale současně jiná forma bytí začíná.
- Vyplatí se krok za krokem Mojžíše sledovat,
ale je nad rámec mých možností abych šel s vámi. A tak než
spolu s Ježíšem vstoupíme na jeviště současnosti, vyberu příběh
Gedeóna na němž jsou dobře vidět chronické potíže, které má Bůh
s Izraelem, svým prvorozeným synem.
-
- Za
časného jitra se Jerubaal, to je Gedeón, a všechen lid, který s ním
byl, utábořili u pramene Charódu. Tábor Midjánců byl od něho na
sever, v dolině za návrším Móre. I řekl Hospodin Gedeónovi:
„Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych jim vydal Midjánce
do rukou, aby se Izrael vůči mně nevychloubal: »Vysvobodil jsem
se vlastní rukou.» Nuže provolej teď k lidu: Kdo se bojí a
třese, ať se z Gileádského pohoří vrátí a vzdálí.“ Vrátilo
se dvaadvacet tisíc mužů z lidu, zůstalo jich jen desettisíc.
Hospodin však Gedeónovi řekl: „Ještě je lidu mnoho. Poruč jim, ať
sestoupí k vodě, tam ti je vyzkouším. O kom ti řeknu: Půjde
s tebou, ten s tebou půjde. Ale nesmí jít s tebou
nikdo, o kom ti neřeknu: Ten s tebou nepůjde.“ Poručil tedy
lidu sestoupit k vodě. Hospodin řekl Gedeónovi: „Postavíš
zvlášť každého, kdo bude chlemtat vodu jazykem jako pes, a každého,
kdo si při pití klekne na kolena.“ Těch, kteří chlemtali a podávali
si vodu rukama k ústům , bylo celkem tři sta mužů. Všechen
ostatní lid klekal při pití vody na kolena. Hospodin řekl Gedeónovi:
„Třemi sty muži, kteří chlemtali, vás vysvobodím a vydám ti Midjánce
do rukou. Všechen ostatní lid ať odejde, každý do svého.“ Lid si
tedy nabral příděl potravy a svoje polnice a Gedeón propustil všechny
izraelské muže, každého
k jeho stanu; jen těch tři sta si podržel. Tábor Midjánců
ležel pod nimi v dolině./Sd.7,1-8/
-
- Pokud nemůžete uvěřit, že by 300 Izraelců vedených
Gedeónem pobilo 120.000 mužů vyzbrojených mečem, pak jednomu dozajista
uvěříte. I kdyby jich s Gedeónem bylo jen 30, stejně by Bůh
lidskou pýchu neporazil! Izrael dobře věděl, že kdyby na jejich
straně nebyl Bůh, nedosáhli by tak neuvěřitelného vítězství. A přesto
přesevše záhy na Boha zapomněli. Ba co hůř, Baala znovu prohlásili
za svého boha.
-
- Cítím, že je vhodná příležitost citovat „Manifest
člověka“
- Pokud
jistá síla stvořila člověka k obrazu svému a je jejím přáním
aby byla člověkem i poznána, nemůže člověka chránit od všeho zlého.
Neboť člověk, který by v životě nepoznal zlo, nepoznal by dobro
a ani onu sílu. Zlo má nezastupitelnou roli ve vývoji člověka. Připuštěním
zla je člověk nucen hledat smysl svého života i onu tvořivou sílu.
Šťastný člověk by k tomu neměl žádného důvodu.
-
- Bůh nemohl ani Izrael, svého prvorozeného syna,
ušetřit zlého. Ba naopak, když nebyl ochoten se sám změnit, pak
zbyl jen vnější tlak. Pouze zlo mohlo vynutit plnění smlouvy
k níž se zavázali otcové Izraele.
- Mrtví
hledí jen na utrpení a zlo. Děsí sebe i jiné obrovským utrpení,
kterým Židé prošli za II. světové války.
- Nevidí, a nemohou se proto radovat, že na hlavní
scéně Božího dramatu se opět objevil hlavní hrdina, Izrael. Je sice
stejně jako jeho předkové přesvědčen, že se „vysvobodil
vlastní rukou“, nepoznal čas, kdy Bůh se k němu
sklonil, ale kdo vidí, ví své.
-
- Jestli lidé zapomínají, pak Bůh nikdy. Izrael
je stále prvorozený syn, který má s Bohem smlouvu. Každý kdo
vidí, dobře cítí, že hlavní scéna Božího dramatu je připravena.
A kdo spoléhá, že lze z dálky nečině přihlížet, bude nemile překvapen
do jaké role bude obsazen. Playbek ani jiné triky nelze použít.
Každý hraje pouze sám za sebe a tak dubler nemůže zaskočit.
- A i když jsme zatím jen diváky můžeme dát primadoně
najevo co od ní v zájmu nás všech čekáme.
-
- Dík vystoupení Ježíše, máme všichni šanci svoje
role pochopit a sami sebe překvapit.
-
- V.
-
- Zbyly mi tři dny. Tři dny je málo na to abych
popsal dopodrobna, jak jsem šest let stopu Člověka životem sledoval.
- Ale tři dny a tři noci mi postačí.
- A tak naposled, těm co ve sledování vytrvali,
připomínám. Již brzo vše skončí, ale do samého konce je třeba „mrtvého“
hrát. Neboť abych sám vše uviděl, dělal jsem to zrovna tak. Citem
se musíte vyzbrojit a trpělivostí obrnit. Dlouho musíte na slova
hledět než skutečně uvidíte. Jen pro Vás co se znovu chcete narodit
jsem tuto zprávu psal. Abyste viděli a pochopili.
-
- Není třeba se strachovat, že ze čtyř svědectví
o Ježíšovi je nutno dát některému přednost. Nelpěte jen na jednom
evangeliu. Každé je pouze dílčím pohledem na rozsáhlou scénu. Nabízí
se možnost panoramatického pohledu. Ze 4 pohledů, svědectví Matouše,
Marka, Lukáše a Jana můžete shlédnout celé Ježíšovo vystoupení.
Protože jste dosud nikdy žádné panoramatické představení nezažili,
budete muset překonat jisté rozpaky nad tím, že já sám budu nejčastěji
citovat svědectví Janovo.
-
- Janova výpověď se zjevně liší od tří ostatních.
Časem sami bezpochyby přijdete na to, proč tomu tak je. Poznáte,
že jde o svědectví „důvěrné“. Ne že by
nebylo určeno každému, ale je pohledem do důvěrného prostředí. Na
žádném filmovém představení se divák nedoví co hlavní hrdina po
natáčení večeřel, kdo jej před ulehnutím navštívil, či jaká jednání
vedl s režisérem, herci a autorem.
- Právě tento pohled do důvěrného prostředí bude
zpočátku působit rušivě při vnímání hlavního děje. Ale časem mi
jistě dáte za pravdu, že právě Jan nám usnadní celkové pochopení.
Další výhodou panoramatické scény je, že současně s hlavním
dějem, můžeme vnímat i reakce diváků. Zachycení a pochopení jejich
reakcí je stejně významné, ne-li významnější, jak vystoupení hlavního
hrdiny.
-
- Není to ledajaké panoramatické kino. Je to
Božská scéna, kde diváci aniž co tuší jsou mnohdy vtaženi do děje
aby sehráli hlavní roli. Každý ve svém vlastním dramatu. A i když,
rozumně vzato, představení končilo před 2000 lety, nedejte se překvapit,
až sami budete muset na hlavní scéně vystoupit. Zde na Zemi to nikoho
nemine.
-
- Před 2.000 lety v Izraeli konal Ježíš zázraky
jakých nebylo od stvoření světa a přesto v něj uvěřila jen
hrstka lidí. Rozumně vzato, po všech zkušenostech, které Bůh s Člověkem
od stvoření světa měl, nemohl ani čekat, že by lidé Ježíše přijali
natož uvěřili v existenci onoho světa. Schopnost nahlížet realitu
onoho světa, kterou měl Člověk na počátku svého vyhnanství v lidech
již prakticky vyhasla.
- To co nemohly zachytit lidské smysly to se
Ježíš pokoušel přiblížit lidskému rozumu. Nutil lidem pochopení
zákonů duálního bytí. Jedinou formou však mohla být jen řeč podobenství.
Příběhy podobenství transformoval lidským smyslům nepoznatelné
na lidskému rozumu pochopitelné.
-
- Jestli lidé Ježíšovi nevěřili, či pochyboval,
pak rozhodně ne jeho matka.
-
- Svědčí o tom události na svatbě v Káně
Galilejské, kde Ježíš na přímluvu matky proměnil vodu ve víno neobvyklé
kvality. Po tomto divu v něj učedníci uvěřili, ale byla to
víra, která trpěla neustálými pochybnostmi.
- Třetího dne byla svatba v Káně
Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš
a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka:
„Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla
má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“
Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování,
každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby
vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich
naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce
hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale
služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha
a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když
už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až
pro tuto chvíli.“ Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek
svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
/J 2,1-11/
- Tomu, že svědectví Janovo je od samého počátku
„důvěrné“ svědčí i noční návštěva Nikodéma, člena židovské rady.
-
- Mezi
farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel
k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel,
který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která
činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl „Amen, amen,
pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království
Boží.“ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už
starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“
Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody
a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo
z těla je tělo, co se narodila z Ducha, je duch. Nediv
se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce,
jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je
to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Nikodém se ho otázal:
„Jak se to může stát?“ Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a
tohle nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe,
a svědčíme o tom co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
Jestliže nevěříte, když jsem k vám hovořil o pozemských věcech,
jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? Nikdo nevstoupil na nebesa,
leč ten, který sestoupil s nebes, Syn člověka. Jako Mojžíš
vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý,
kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět,
že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul,
ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby
svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho
věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve
jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo
přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože
jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí
světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že
jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“/J
3,1-21/
- Nikodém nepřekonal strach z možnosti ztráty
společenského postavení a přichází za Ježíšem tajně v noci.
Vyznává svou víru v Boha a Ježíše. Znovunarození však spojuje
s představou porodu což svědčí o naprosté ztrátě kontaktu s oním
světem. Ježíš si je vědom, že nemá šanci být pochopen lidmi až bude
hovořit o onom světě. Mohlo by se zdát, že vystupovat před takovýmto
publikem nemělo žádný význam. Ale zapomínáte na jedno. Všechny bytosti
onoho světa měly stále v dobré paměti co Člověk Bohu udělal.
Jak se ve vyhnanství na Zemi zachoval a s napětím stále sledují
kudy se vývoj Člověka na zemi ubírá. A se zájmem sledují jak se
v pozemském prostředí zachová další božská bytost, Syn člověka.
- Po křtu, kterého se Ježíšovi dostalo od Jana
byl vládcem tohoto světa, Satanem, podroben zatěžkávací zkoušce.
Je to pochopitelné s ohledem na utrpení, kterému měl být od
lidí vystaven. Zkouška byla provedena tím nejpovolanější examinátorem.
Satan nezná co je víra a ze zkušenosti nedůvěřuje ničemu v čem
je stopa Člověka. Nebo jste snad zapomněli jak se chovali synové
Boží? Synové Člověka, který byl se svou ženou z onoho světa
na Zemi vyhnán. Proč musel být vládcem tohoto světa ustanoven Satan?
- Plný
Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti
čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl,
a když se skončily, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi li Syn Boží,
řekni tomuto kameni, ať je z něho chléb.“ Ježíš mu odpověděl:
„Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem.“ Pak ho ďábel vyvedl
vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země
a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž
mně je dána, a komu chci tomu ji dám: Budeš-li se mi klanět, bude
to všechno tvé.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Budeš se klanět
Hospodinu, bohu svému, a jeho jediného uctívat.“ Pak ho ďábel přivedl
do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li
Syn Boží, vrhni se odtud dolů; vždyť je psáno ,andělům svým dá o
tobě příkaz, aby tě ochránili a ,na ruce tě vezmou, abys nenarazil
nohou na kámen.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: nebudeš pokoušet
Hospodina Boha svého.“ Když ďábel skončil všechna pokušení, odešel
od něho až do dané chvíle./Luk
4,1-13/
- Ano, situace se opakuje. Na Zemi přichází opět
Člověk, resp. je to Syn člověka. Mohl by opět projevit své božské
schopnosti od proměny kamenů v chléb po ovládnutí celé země.
Nepochybně do tohoto světa nepatří. Rozdíly jsou ale významné a
je dobře se na ně podívat.
- Člověk
byl z onoho světa vyhnán. Syn člověka byl vyslán.
- Člověk
si vzal co měl zakázáno. Syn člověka dostal veškerou moc.
- Potomci
Člověka se chovali destruktivně. Syn člověka konstruktivně plnil
vůli Otce.
- Pokud někdo citlivější
má divný pocit po těle. Jako by mu všechny chlupy naráz chtěly vstát!
Pak zachovejte klid. Vše je v naprostém pořádku. To virus „modus
operandi“ vám již přešel do krve a začíná účinkovat.
-
- Pro začátek se spokojíme s tím, že Ježíš
sdělil své jméno, Syn člověka. Až přijde vhodný čas, tak si osvědčenými
metodami policejní praxe prověříme, zda je skutečné. Ale i kdyby
to nebylo jeho pravé jméno, má dozajista pádný důvod, pod tímto
inkognitem vystupovat. Ale nyní k tomu co říká o svém poslání
lidem pod jménem Syn člověka.
-
- Ježíš
jim řekl: „Amen, amen pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic
než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.
Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí; a ukáže
mu ještě větší skutky, takže užasnete. Jako Otec mrtvé křísí a probouzí
k životu, tak i Syn probouzí k životu ty, které chce.
Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, aby všichni
ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě
ani Otce, který ho poslal. Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé
slovo a věří tomu, kdo který mě poslal, má život věčný a nepodléhá
soudu, ale přešel již ze smrti do života.
- Amen,
amen pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší
hlas Božího Syna,a kteří uslyší budou žít. Neboť jako Otec má život
sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. Nedivte se tomu,
neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas
a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo
činili zlé, vstanou k odsouzení. Sám od sebe nemohu dělat nic;
jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť
nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal./J
5,19-30/
-
- Ježíš svými slovy deklaruje příslušnost k onomu
světu, kde komunikace probíhá pomoci obrazů. Činí to co vidí
a co mu ukazuje Otec. Otec mu dal veškerou
moc! Bylo by možno sledovat více cílů, které měl ve svém poslání,
ale nám postačí pochopit alespoň dva
- jak
a kdy lidé užasnou
- kdo
slyší a věří jeho slovům má život věčný, bude žít
- To jen z počátku se bude zdát, že Ježíš měl
více cílů abyste nakonec pochopili že všechny jeho skutky a slova
směřovaly k Jedinému. V podobenství o dvou stavitelích
se oba směry sledování prolínají a proto hned využijeme příležitosti.
-
- „A
tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému
muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly
se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl,
neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a
neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům
na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice,
a obořily se na ten dům; a padl a jeho pád byl veliký.“
- Když
Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; neboť
je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. /Mat
7,24-29/
-
- Nemusíme se vzájemně přesvědčovat jak je důležité
pochopit smysl Ježíšova poslání a slov. Ale toto je okamžik, kdy
je třeba pochopit reakci lidí, kteří jeho učení naslouchali.
-
- Lidé ŽASLI.
- Úžas není rozumová reakce. Když učí zákoníci
lidé mají strach jak bude jejich znalost zákona posouzena těmi nejrozumnějšími
znalci Zákona.
- Úžas
je však spontánní citová reakce člověka na tomuto světu cizorodou
sílu.
- Úžas je reakcí na Lásku, která má původ a je
vlastní Bohu.
-
- Snad nemusím znovu připomínat, že po založení
tohoto světa měla jít z člověka bázeň a
děs. Víme proč musel byt vládcem tohoto
světa ustanoven Satan. A že tomu tak je dodnes se nemusíme vůbec
přesvědčovat.
- Lidé jsou stále svíráni obavami o práci, zdraví,
život, majetek. Strach je denním chlebem života
tohoto světa. A lidé se smáli, když Ježíš nabízel jiný chléb.
- Rozumně vzato, žasnou jen malé děti, které
nemají dosud rozum a blázni.
- A dáváme tak za pravdu jak Ježíšovi tak Bohu.
-
- Ježíš říká, „Amen, pravím vám,
kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“/Luk
18,17 A Bůh při založení tohoto světa vyhlašuje - každý
výtvor lidského srdce je od mládí zlý/Gen8,21/,
-.
-
- Je nabíledni, že teprve rozumovým rozvojem,
v mládí, člověk ztrácí schopnost
žasnout. Jen malé děti a blázni žasnou a my jimi pohrdáme. V mládí
je krátké období úžasných lásek, ale rozumovým vývojem z nich
všichni vystřízliví aby s jistou nostalgií na pošetilost mládí
jen vzpomínali. Proto ani nemůže překvapit, že věrni omylům svých
otců učíme nikoliv Lásce, ale bohabojnosti.
-
- I dnes nás vedou rozumní lidé. Volíme si nejrozumnější
politiky, kteří jednak úžas neprožili. Ale co hůř, nikdy nám neumožní
úžas poznat! Jen strachem nás ovládají.
- Úžas je spontánní reakce a nelze ji vůli ani
rozumem ovlivnit, natož nacvičit. Sám v sobě úžas člověk nemůže
vyvolat, úžas je reakce na vnější podnět. Na Lásku.
-
- Ale jedno člověk může. Svobodně si vybrat,
zda z něj půjde bázeň a děs či zda vyvolá úžas. Ač je to velmi
snadné, pro rozumného nemožná věc!
-
- Každý chce být pochopen!
- Každý chce být milován!
-
- Ale ten, kdo prožil úžas.
-
- Nechce být pochopen, chce pochopit!!
- Nechce být milován, chce milovat!!
-
- Za
Zlatici Bohu děkuji.
- Jen tak se lze znovu narodit a přejít ze smrti
do života.
-
- Je výsadou nejrozumnějších a nejmocnějších
že z nich jde bázeň a děs. Jen oni sami s tím mohou něco
udělat. Jen na nich je zda vskutku uvěří v Boha či zda jen Satana,
vládce tohoto světa, budou podporovat. V tom je ukryto i tajemství
jak poslední budou první a první poslední.
-
- A snad jsem přesvědčil, kde Satan bere moc
a jakým právem světu vládne. Má jen tu moc, kterou mu člověk sám
nad sebou dá. Je proto nejvyšším rozumovým pokrytectvím a vědomým
výsměchem Spravedlnosti, Satana z čehokoliv zlého osočovat. Každý
sám nad sebou se musí zamyslet.
-
- A tak se nedivte, že jsem našel odvahu přimluvit
se za Satana. On přímluvu nežádá, to je zcela naše lidská věc.
-
- Dík panoramatickému
pohledu přenesu pozornost k vrcholné scéně. Není to veřejná
scéna
- ukřižování, ale soukromá scéna z Janova
svědectví o umývání nohou učedníkům.
-
- Bylo
před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby
z tohoto světa šel k Otci;miloval své, kteří jsou ve světě,
a prokázal svou lásku k nim až do konce. Když byli u večeře
a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova,
aby ho zradil, Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec
dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil
svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do
umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž
byl přepásán. Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane,
ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš,
potom to však pochopíš.“ Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“
Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“
Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“
Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť
je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl, kdo ho zradí,
a proto řekl: Ne všichni jste čisti.
- Když
jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim:
„Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mne mistrem a pánem, a máte
pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl
nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad,
abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám,
sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho
poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte. /J
13,1-17/
-
- Nevím jak ostatní učedníci, ale dva rozhodně
nic nechápali.
-
- Petr a Jidáš.
-
- Jidáš proto co později vykonal a Petr, protože
nežasl. Může se zdát, že tato scéna není ničím významná, když nikdo
z Ježíšových učedníků nic nechápe. Ale kdo z lidí to skutečně
pochopil?
- Není to poprvé co lidé nic netuší a drama vrcholí.
- Všechny bytosti onoho světa na tuto scénu hleděly.
Kdyby uměly žasnout, tak by žasly. Byly nevýslovně ohromeny, vždyť
ten, který měl od Boha veškerou moc. Lidem, kterými sami pohrdali,
kteří byli příčinou utrpení Stvořitele! Na každém jeho kroku mu
usilují o život!
- Ne, nic nechápou. Může je zničit a on jim slouží!
- On, Syn Otce, myje nohy lidem, jako ten poslední
z lidí!! Jsou otřeseni, neboť nerozumí vůli Stvořitele.
- Tento čin, umývání nohou učedníkům, který Syn
člověka vykonal v tomto světě byl šach v Božské
partii Otce! Šok těm bytostem onoho světa,
které stály v opozici. A boží opozice s ohromením zjistila,
že pokud to takto půjde dál, čeká je 4 tahem mat!!
-
- Na dalším tahu se podílel Jidáš. Ne že bych
se chtěl za Jidáše obzvlášť přimlouvat, ale někdo musel vykonat
co bylo podle plánu Otce nutno vykonat. I když je Jidáš od samého
počátku každým ze svědků označován jako zrádce bude možná někoho
zajímat, že na tuto roli byl i jiný kandidát. Z rozhovoru,
mezi Ježíšem a Petrem cestou do zahrad Getsemane se samo podává,
kdo tímto kandidátem byl.
-
- „Šimone,
Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.
Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se
obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ Řekl mu : „Pane, s tebou
jsem hotov jít do vězení a na smrt.“ Ježíš mu řekl: „Pravím ti Petře,
ještě se dnes ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne
znáš.“ /Luk 22,31-34/
-
- Ano, nedivte se, že Satan, z vůle Boha,
vládce tohoto světa, musel vybírat mezi učedníky, kdo je vhodný
roli zrádce sehrát. Jen proto, že Ježíš u Satana prosil, nepadla
ta role na Petra. Nicméně konečné rozhodnutí bylo stejně na Ježíšovi.
A pro Ježíše to vůbec nebylo snadné, že z vlastních a nejbližších
s nimiž si vytvořil citový vztah musel jednoho do role zrádce
vybírat. Ale i to mělo v plánu Otce hluboký význam, že to musel
být někdo z nejbližších. Snad v očích slepých a nesmiřitelných
soudců Jidášovi ulehčím, když připomenu, že nejrozumnější se smluvili
na lsti a Jidáš se stal její obětí.
-
- Dalším tahem se Ježíš nechal zajmout a vydal
se do rukou veleknězů a rady. V té době již srdce většiny knězů
i členů rady byla zatvrzelá a jejich víra v Boha byla pouhým smilstvem.
A tak rozhodli jak Bůh ve svém plánu dobře předpokládal.
-
- A je tu předposlední tah. Ježíš se dostává
před Piláta, který je nejsilnější figurou, kterou boží opozice
ve hře ještě má. Však také boží plán řádně komplikuje. Vůbec jej
nechce k smrti odsoudit! Pilát v době kdy zasedá na soudu
dostává vzkaz od manželky. Nezačínej si nic s tím
spravedlivým! Dnes mne kvůli němu pronásledovaly zlé sny/Mat.27,19/
Ve chvíli, kdy Pilát uslyšel, že Ježíš přišel z Galileje,
posílá zatčeného k Herodovi do jehož pravomoci by tak spadalo
rozhodnutí a který byl přítomen v Jeruzalémě. Jenže Herodes
posílá Ježíše zpět k Pilátovi. V těchto osudových okamžicích
sděluje Ježíš Pilátovi, že on sám je pouhou figurkou ve hře kterou
nechápe. Čtěte dobře.
-
- Ježíš
vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti.
Pilát jim řekl. „Hle člověk!“ Když ho velekněží a jejich služebníci
uviděli, dali se do křiku: „Ukřižovat, ukřižovat!“ Pilát jim řekl:
„Vy sami si ho ukřižujte! Já na něm vinu nenalézám.“ Židé mu odpověděli:
„My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával
za syna Božího.“ Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl. Vešel
znovu do paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu nedal
žádnou odpověď. Pilát mu řekl: Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc
tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“ Ježíš mu odpověděl: „Neměl
bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten,
kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“/J 19,5-11/
-
- Od té chvíle se jej Pilát snažil propustit,
bezpochyby cítil, že Ježíš má pravdu. Ale rozumně vzato, když selhalo
i lidové referendum, kterému dal vybrat mezi očividně nevinným Ježíšem
a zločinným Barabášem, co rozumného mohl udělat? Pro nás však je
důležité, že sám Ježíš potvrzuje odpovědnost bytostí z onoho
světa. Sice nejmenuje vůdce boží opozice, ale nemyslete, že to byl
Satan.
-
- Poslední tah je zcela v moci Syna člověka.
Jeho smrtí na kříži končí zápas Otce s bytostmi onoho světa.
- Mat a tma!
- Na zemi je dobojováno, nebesa se zachvěla,
zhasla boží opozice.
-
- Smrt Ježíše nebyla náhodná, byla cílem od samého
počátku. Lidskému rozumu je to nepochopitelné. Tak jako nevěří že
by něco mohlo být za hranicemi rozumu, stejně pochybuje o Boží dokonalosti.
A to je právě lidské.
- Nebyla to vůle Ježíšova, byla to vůle Boha.
A pokud to byla Boží vůle, pak plán musel být Božsky dokonalý.
A to bezpochyby byl.
- Je nesmírně důležité pochopit jaký význam měla
Ježíšova smrt. Protože porozumět smyslu jeho smrti znamená porozumět
samému Bohu. Víme od Ježíše, že Bůh to vše dělal z lásky. A ať se
to zdá jakkoliv podivné, je tomu tak.
- To by ale rozum musel opustit tradiční zdůvodnění,
že z lidí bylo něco mimo zákon sejmuto.
-
- Opak je pravdou.
-
- Všichni ti, kteří v Ježíše uvěřili jej
z rozumných důvodů opustili, zapřeli, nebo nečině přihlíželi
jeho popravě. Kdyby byli vyučeni v duchu schválené teologické
tradice, věděli by jak se mají zachovat. Že na Golgotě se měli veselit
a radovat! Veleknězům, radě, Pilátovi měli jít děkovat!
- Ale nikdo radost neměl, nikdo neříkal, že by
z něj Ježíš hřích či vinu sňal. Pilátovi, radě ani veleknězům
nikdo neděkoval. Nikdo neslavil.
- Právě naopak. Všichni trpěli!
- A to bylo přesně to co Bůh svým plánem sledoval.
- Lidé měli trpět!
- Nevěříte, ale starý policejní pes dobře ví
o čem mluví. Nejcitlivější a nejzranitelnější místo člověka nemá
s jeho fyzickým tělem nic společného. Největší bolest a utrpení
člověk pocítí, když smrt zasáhne co nejvíc miluje a co je mu nejbližší.
- Všichni učedníci, nejbližší, kteří jej milovali
a vytvořili si s Ježíšem a tak i Bohem citový vztah, ty zasáhla
bolest a utrpení, které museli nést až do konce svého života.
- Tak Bůh naočkoval lidem kapku Božského utrpení.
- Očkovací látky se i dnes běžně získávají z těla
těch co nemoc překonají.
- A Ježíš překonal Smrt a přešel do věčného života.
- Byla to smrt neobyčejná stejně jako očkovací
proces. Na věky bude působit ve vědomí lidstva. Je to kapka věčného
Božího utrpení, kterého se lidstvo co lidstvem bude, nikdy nezbaví.
A z tohoto utrpení se v lidech indukuje Láska a touha poznání
Boha.
- Milosrdenstvím lze spolehlivě u jiných vyvolávat
úžas a Lásku! Činit život úžasným!
-
- Jak jsem slíbil, až zcela na závěr, to abych
nepřišel o zbytek sympatií, a pokud zbude čas, až nakonec prozradím
pravé jméno toho, kdo vakcínu lidstvu aplikoval.
-
- Nyní obrátím pozornost na skutky apoštolů,
a to právě k Petrovi, za kterého Ježíš cestou do Getsemane
u Satana prosil, aby jeho víra neselhala a byl posilou svým bratřím.
Spolu s Janem a dalšími se aktivně podílel na vzniku církve,
kde trpící přijímali křest, žili ve společnosti a rozdělovali všem
podle toho jak kdo potřeboval. O tom je i příběh manželské dvojice
Ananiáše a Safiry.
-
- Také
nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj
pozemek. Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze
stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám. Ale Petr
mu řekl: Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu
svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis
je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi
naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal
jsi lidem, ale Bohu!“ Když to Ananiáš uslyšel,skácel se a byl mrtev;
a na všechny, kteří to slyšeli padla velká bázeň. Mladší z bratří
ho přikryli, vynesli a pohřbili. Asi po třech hodinách vstoupila
jeho žena, netušíc, co se stalo. Petr se na ni obrátil: „Pověz
mi , prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?“ Ona řekla:
„Ano jen za tolik.“ Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili a tak pokoušeli
Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali
tvého muže; ti odnesou i tebe. A hned se skácela u jeho nohou a
zemřela. Když ti mládenci vstoupili dovnitř, našli ji mrtvou. Vynesli
ji a pohřbili k jejímu muži. A velká bázeň padla na celou církev
i na všechny, kteří o tom slyšeli./Sk.5,1-11/
-
- Snad již nemusím vysvětlovat, jak osudové chyby
se Petr dopustil. Nechce se věřit, že právě Petr, Ježíšovi nejbližší,
který s ním byl v denním styku, že právě on se dopouští tak
osudové chyby. Prokazuje, že to nejzákladnější z učení Ježíše
nepochopil. Na druhé straně to však vysvětluje, proč neužasl, když
mu Ježíš myl nohy. To také nic nechápal a chtěl umýt celý.
-
- Petr byl horlivý revolucionář, nechápající
podstatu Ježíšova učení. Tradičními omyly otců silně poznamenal
i novou církev. Přitom měl dvě šance aby pochopil, ale nezabral
ani na druhou. Když už viděl jaký následek nastal v případě
Ananiášově, pak skutečnost že neodpustil ani Safiře a dopustil aby
rovněž zemřela je těžko ospravedlnitelná. Ale co hůř. Dopustil,
aby na místo úžasu a tedy poznání Lásky na celou církev padla velká
bázeň. A tak na místo Bohu vydal hned z počátku novou církev
pod mocnou vládu Satana.
- Pochopení tohoto okamžiku je nesmírně důležité
jak pro pochopení podstaty člověka, tak i pro pochopení aktuálních
událostí současného světa.
-
- Kdyby
Petr Ananiášovi a Safiře odpustil, všichni by užasli a poznali by
Boha i Lásku, která je Mu vlastní. Takto ale na všechny padla velká
bázeň a lidé milují Petra!
-
- A na tomto veskrze rozumně lidském se po 2000
let nezměnilo zhola nic!!
-
- Připomínám jen, že úkolem není soudit, ale
sledovat stopu Člověka. Sami již dozajista cítíte, jak dokonalý
byl Boží plán, jehož součástí bylo i zmizení Ježíšova těla. To po
provedeném očkování vyvolalo v lidech šok. Jeho učedníci a
příznivci nejen že trpěli pocitem viny za Ježíšovu smrt, ale přišli
i o Ježíšovo tělo. Tak byl umocněn účinek Božího zákroku na lidech.
-
- Zůstala pouze Ježíšova Slova. Slova na která
kladl takový význam. Pokusím se přiblížit tomu, co mělo lidem z rukou
přejít nejen do hlavy, ale do srdce.
-
- Jistým způsobem mají Slova, která Ježíš řekl,
větší význam než skutky, které učinil. Ale i ty jsou zdrojem důležitých
informací. Ze všech skutků, které se nabízejí vyberu případ uzdravení
slepého ze svědectví Janova.
-
- Cestou
uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho
zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý?
On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani
jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Musíme
konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc,
kdy nikdo nebude moci pracovat.Pokud jsem na světě, jsem světlo
světa.“ Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel
slepému tím blátem oči a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“(To
jméno znamená Poslaný.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil,
viděl. /J 9,1-7/
-
- Nevím, zda vy sami tomu uvěříte. Když ale příběh
budete sledovat v Bibli dál, sami pochopíte, že Ježíš tímto skutkem
dostal farizeje a zákoníky do rozumové pasti. Protože ani sám chudák
uzdravený nemohl podat jiné svědectví, než že mu to učinil člověk
jménem Ježíš. Ale on jej neviděl! Nebyl důkaz, kterým by bylo možno
rozum přesvědčit! Šlo jenom uvěřit. Tím Ježíš dal lidem možnost
pochopit, že víra působí za hranicemi rozumu.
- Když farizeové nemohli dospět k rozumnému
vysvětlení, uzdraveného vyhnali. V závěru příběhu se nabízí pochopení
podstaty.
-
- Ježíš
se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v syna
Člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“
Ježíš mu řekl: „Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“ On
na to řekl: „Věřím, Pane,“ a padl před ním na kolena. Ježíš řekl:
„Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli,
a ti kdo vidí, byli slepí.“
- Farizeové,
kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš
jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však
říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“ /J
9,35-41/
-
- Zrak je nejdůležitější z lidských smyslů
už proto aby se člověk správně orientoval na cestě životem. Protože
vede-li slepý slepého, oba spadnou do jámy. Proto v nutné souvislosti
uvedu Ježíšův výrok o dvou cestách.
-
- Vejděte
těsnou branou; prostorná je brána a široká je cesta, která vede
do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a
úzká je cesta, která vede k životu, a málo kdo ji nalézá./Mat
7,13-14/
-
- Ježíš nemohl rozumné farizeje přesvědčit o
tom, že ač mají výsadu hledět do Zákona, že přesto nevidí. Že mají
sice klíče od království nebeského, ale sami nevcházejí, a že ostatním
brání.
- Rozum nutí člověka aby stále soudil. Proto
každý sám musí překročit hranice svých smyslů a rozumu. Za hranicemi
je víra a svoboda.
- Kdo pochybuje, nevěří a soudí.
- A kdo soudí je k otroctví odsouzen!
-
- Pro tuto příležitost jsem přichystal dva příběhy.
- První je válečný příběh, kde hrdina vede tvrdý,
nemilosrdný boj. Aby dosáhl vítězství nikoho nešetří. Střílí vlastní
raněné aby jej nezdržovali. Nešetří starce, děti, žádného, kdo na
cestě k vítězství by bránil v postupu, až po krvavém boji
skutečně vítězí. Ten druhý je životním příběhem muže, jak sám ze
skromných poměrů se vypracoval až do společenské špičky. Je ukázkou
co vše dokázal obětovat, první lásku, rodinu. Ani přátele si nemohl
v tvrdé konkurenci dovolit až konečně došel k vrcholu.
-
- Kdopak z lidí by toho prvního jednoznačně
nesoudil jako válečného zločince? A toho druhého neobdivoval a za
vzor úspěšnosti mládeži nedával? To je ona slepota, lidská povrchnost.
Shodné principy obou jednání, zosobněné v tržní společnosti, dokážeme
velebit a posvětit, jen když se nestřílí a není nutné ruce si krví
ušpinit.
-
- Mým slovům nikdo nemusí věřit! Můžete vyslovit
svůj soud. Ač ke Spravedlnosti vede jen jedna cesta, člověk dokáže
dvěma cestami jít.
- Je rozdíl ZNÁT cestu a JÍT tou cestou. Mohu
z policejní praxe dokladovat, za jakých okolností jsem je uviděl.
- Mám kolegyni, vyšetřovatelku Helenu, doktorku
práv. Měl jsem možnost při vyšetřování milionové loupeže jí asistovat.
Mimoděk jsem musel poslouchat rozhovor obhájců, o zločinných praktikách
policie, kterými by vyšetřovatelka mohla jejich klienty ohrožovat.
Mlčel jsem a trpěl. Heleny si vážím a mám ji rád. Když bylo po všem,
o samotě jsem se jí naléhavě ptal. Proč ona, doktorka práv! Proč
se stala pochybným policistou a ne obdivovanou obhájkyní lidských
práv?
-
- A najednou jsem uviděl v čem tkví rozdíl
dvou cest.
- Všichni lidé mohou na nejvyšších školách svůj
rozum vyučit dokonalé znalosti cesty ke spravedlnosti. Ale jen na
jedinci záleží, zda cestou, kterou dobře zná, zda po ní i půjde.
A lidsky příznačným paradoxem je, že ti, kteří svůj rozum vypracovali
k dokonalé znalosti této cesty, nejen že tou cestou nejdou.
Dokonce po ní jít nesmějí! Ale právě oni soudí ty, kteří po ní kráčejí.
- Vždyť obhájce musí zamlčet důkazy, které by
mohly zájem klienta poškodit. A přesto přesevše obhájcům lidé rádi
naslouchají a policistu z nekalých úmyslů podezírají.
- Ale ono to nebylo vše. Jen jsem se otočil,
jako bych pohlédl do minulosti a viděl jsem, že podobně se to má
s cestou člověka k Bohu. Všichni ti, kdo na nejvyšších školách
svůj rozum naučili dokonalé znalosti cesty k Bohu, tou cestou
až na vyjímky nejdou. Rozumně vzato, jen oni mají právo soudit ty,
kteří tou cestou skutečně kráčejí.
- Takové věci se udály na policejní stanici.
-
- Mohlo by se zdát, že jsem zapomněl událostmi
starými 2000 let zaobírat. Ale je to jen zdání, ač před 2000 lety,
bylo to včera a je to zcela stejné i dnes. Lidé stále jen hledí
a nevidí podstatu a když jde o slova, pak je sice dobře slyší, ale
nechápou.
-
- Aby bylo možno pochopit skutky a Ježíšova
slova, znovu připomenu, že život zde na Zemi neexistuje sám o sobě.
Jsme neoddělitelnou součástí jiného, vyššího světa do něhož již
člověk svými smysly nemá schopnost nahlížet. Zato jsme rozumově
vyspěli a mohli bychom více pochopit.
-
- Že Země a tento svět je místem setkávání. V onom
světě je vše dokonale harmonicky uspořádáno v nekonfliktním
spojení. Vše má své určené místo, kladné i záporné, ohnivé i plynné,
kapalné i pevné, pasivní i aktivní, dynamické i statické. Každá
barva v určeném prostoru, zelená se nikdy s červenou nesetká.
Stejně tak zvuk, každý tón je jen v určeném prostoru. Jak světlo
tak zvuk podle svého kmitočtu. Tak dokonalé je od samého počátku
Stvořitelovo dílo.
-
- To jen v tomto pozemském světě se může
setkat to co se v onom světě nikdy nesetká, třeba červená se
zelenou. A centrem veškerého setkávání je člověk. Jen v pozemském
světě se mohou syntetizovat tóny v hlas a vytvořit SLOVO i barevné
spektrum SVĚTLA se rozkládá aby v syntéze utvořilo OBRAZ.
-
- Pokud kdo nedokáže překročit pozemskou a rozumovou
omezenost, nepřiblíží se pochopení Ježíšových slov. Snad jsem napsal
víc než bylo třeba, ale zbývá mi ještě několik hodin a tak už jen
pár slov.
-
- Ježíš dal příklady podobenství nahlédnout do
zákonitostí, které oba světy spojují. Ukázal, co z člověka
dělá otroka a co svobodného člověka.
- Že přestoupením Božích zákonů se člověk svazuje.
Vírou v Boha a respektování jeho přikázání a zákonů je člověk
svobodným.
- Současné pozemské právní představy lidských
svobod jsou omezené neboť ignorují dualitu života.
- O závažnosti slov Ježíš hovořil se zvláštním
důrazem. Varoval co svou lehkomyslností si člověk způsobuje.
-
- „Zasaďte
dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho
ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci. Plemeno zmijí“ Jak může
být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví.
Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk
ze zlého pokladu vynáší zlé. Pravím vám, že z každého planého
slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť
podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“/Mat.12,33-37/
- Lidé se nemohou ubránit tomu aby neničili stromy
druhých. Pokud mají něco proti ovoci, které nesou stromy jiných,
pak by měli zasadit lepší strom. Ovocem svého stromu, jeho kvalitou
přesvědčit. Jsou krajně lehkovážní a nepřipouští si důsledky, které
zákonitě v duálním bytí na ně dopadnou. Je tragédií, že právě
v církvi bylo proklínání běžnou praxí a tak se sama svou vinou
vzdalovala Bohu.
- A dozajista někoho napadne, že to byly ještě
zlaté časy, kdy z kazatelny proklínal jen kněz. Ale vládce
tohoto světa, Satan i současnou mediální nadprodukcí slovního balastu
přesně podle zákona rozdělí. Každému co jeho jest, má dáti - dal.
Něco na účet individuálního utrpení a něco na účet kolektivního
utrpení. Naprosto nic se neztratí, tím si může být každý jist.
- Nikdo z vás nemůže udělat otroka, pokud
jej ze sebe neuděláte sami. Pokud někoho proklejete, nesvazujete
jej coby otroka. Ale sami se svážete k utrpení se stejně proklínajícími
a citově naladěnými jako jsou vaše slova.
-
- Co platí o slovech, platí i o činech.
-
- Slyšeli
jste, že bylo řečeno: „Oko za oko a zub za zub. Já vám však pravím,
abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé
tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl
soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě
na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo
si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej./Mat
5,38-42/
- Právě při ignorování duality bytí jde o naprosto
lidsky nestravitelné podobenství. Člověk si ani nechce nepřipustit,
že vše co se mu děje je zákonité a veskrze spravedlivé. Než by o
tomto přemýšlel a snažil se pochopit, tak s pozemskou omezeností
vede slepý boj za svá práva. A právě těmito slovy Ježíš varuje,
že jakmile kdo ránu oplatí, sám se svazuje s útočníkem otrockými
pouty. Jsme na tomto světě a v tomto životě jako diváci, co zašli
na pár minut shlédnout celovečerní záznam představení, svého vlastního
života, po chvíli odcházejí a slepě soudí, bez znalosti souvislostí
předchozího děje. Každý vede jen boj za svá práva, ale mít povinnosti
je příznačnou lidskou slabostí.
-
- Ke stejné problematice se vztahují i další
jeho slova.
-
- Dohodni
se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu,
aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen
do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš
do posledního haléře. /Mat5,26-26/
-
- Vůbec nejde o pozemský soud, jak by si kde
kdo pomyslel. Všechno co je zde na Zemi podle zákonů Stvořitele
uzavřeno, do posledního haléře musí být odčiněno, Proto rada aby
každý sám, než dojde vůbec k soudu se svými protivníky vše
narovnal a vyřešil. A Ježíš neustále dokazoval jaké možnosti to
jsou.
-
- Víra, modlitba a milosrdenství.
-
- Kdo dokáže být milosrdný či dokonce odpustit,
což je vrchol milosrdenství, uvolní veškerá pouta, kterými byl s protivníkem
svázán a navrch všeho může vyvolat úžas.
-
- Přeji každému aby zažil úžas.
- Je v tom Božská moc už proto, že člověk
sám sobě tento stav vyvolat nemůže.
- Zajisté jste pochopili jaké osudové chyby se
dopustil Petr před 2000 lety, když neodpustil Ananiášovi a Safiře,
co tím způsobil, ale i jakého lidského profitu tím dosáhl. Je na
vině, že lidé na místo Boha milují Petra. Proč Boha ani Lásku dosud
neznají. Jak lze s Láskou a Bohem hazardovat, svědčí i případ
ze současnosti. Kdy Bůh i Láska posloužili rozumným lidem jako účinná
lest. Ti v Československu vyhlásili, že Láska zvítězí nad lží
a nenávistí. A když lidé uvěřili, zákeřně udeřili. Získali sice
obdiv a slepou lásku u lidí. Však soud budou mít stejný jako ten,
kdo vlajku Červeného kříže zneužil, aby rakety na cíl zaměřil a
zezadu na nepřítele udeřil.
-
- Těžko kdo pochopí, že v utrpení se vždy
ukrývá obrovská šance vypořádat své závazky s minulosti. Tím
nejlepším řešením je odpuštění, tím nejhorším msta, odplata, zatracení
a finanční odčinění.
- Ale kdo Ježíše dobře pochopil má v ruce
mocnou zbraň, a ze srdce všem odpustí.
-
- Rozvažte všechna pouta, kterými jste zde na
Zemi otrocky svázáni.
- Buďte svobodní. Odpusťte upřímně a ze srdce
všem i tomu, kdo vás na kecy o lásce nachytal.
-
- Všichni půjdou k čertu, jak sami rozhodli
a kam ze Zákona náleží.
- Jen je nesmíte sami k čertu posílat!!
-
- A pokud jde o hodnotu samotného člověka, uvádí
Ježíš podobenství o vrabcích, ve kterém dává jasně najevo, že člověk
nezná a neumí ocenit jednoho vrabce, natož člověka. V pozemském
materiálním prostředí je nejmenší mírou haléř za něj se prodávají
2 vrabci, ale jednoho vrabce není člověk schopen již ocenit. Bůh
však dokáže co člověk nechápe a neumí.
-
- Neprodávají
se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez
dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na
hlavě. Nebojte se tedy;máte větší cenu než mnoho vrabců./Mat.10,29-31/
-
- Čas se nachýlil a musím splnit to co jsem od
počátku sliboval. Vždyť také proto jsem vše psal.
-
- Na místě činu začneme pracovat, na Golgotě.
-
- Tělo jako důkaz činu není k dispozici,
zmizelo.
- To už tu ale jednou dávno bylo. Že pouze prolitá
krev svědčila o zločinu a křičela k Bohu ze země. Ani tělo
oběti nebylo vidět v tomto světě.
-
- Rovněž způsob útoku na život oběti je totožný.
Tak jako Kain povstal proti bratru Ábelovi stejně Izrael povstal
proti Ježíšovi.
-
- Kain v době
činu netušil co činí a stejně Ježíš s kříže žádá aby jim Otec
odpustil, že nevědí co činí.
-
- Ježíšův dotaz za
koho jej pokládají, svědčí pro inkognito a rozhodně nebyl náhodný.
-
- A když vezmu jak
se mu vysmívali, že viděl Abrahama! To stojí za to citovat:
-
- Váš
otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval
se. Židé mu řekli: „Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?“
Ježíš jim odpověděl: Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham
narodil, já jsem.“/J 8,56-58/
-
- Rozumní se šklebí. To by Ježíš nutně i před
potopu žil. My to budeme respektovat,
- Ježíš sám říká:
- „A
nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dřív
než byl svět.“/J 17,5/
-
- Modus
operandi
zatím nade vší pochybnost sedí.
-
- První syn Adama a Evy, Kain
byl prvorozený syn Člověka.
-
- Že by Hospodinův prvorozený syn Izrael
povstal proti Kainovi, prvorozenému synu Člověka?
-
- Nevím jak to cítíte Vy. Já říkám, rodinná záležitost.
- A připadá mi to Bohu příznačné, že právě Kain
musel Izrael očkovat.
-
- Co tomu říká rozum? Starý policejní pes větří,
nesoudí a mlčí!
- Jen za Kaina stejně jako za Satana bych se
chtěl u mrtvých přimluvit.
-
- Vždyť Kain jako Ježíš vše odčinil a Boží zákony
stoprocentně potvrdil.
-
- Že pouze stoprocentně? Ne.
-
- Sedmdesátkrát
a sedmkrát!
-
- Jen za psa zda se někdo přimluví?
- Když nic, pak za pozornost děkuji!
-
- VII.
-
- Epilog
-
- Před 6 lety jsem netušil, že budu tuto zprávu
psát a za koho se budu přimlouvat. Někdo z těch, kteří četli
i předchozí namítne co bych měl nyní odvolat. Ne, ničeho se nezříkám,
a nic nehodlám revidovat! Jsou to mé zprávy z mé cesty životem
k jedinému vrcholu. A cest je prosím bezpočet!
-
- Ten kdo porozumí,
pocítí účinky srovnatelné požití 100 gramů čistého lihu. Nebude
věřit, bude se smát a dál slepě bojovat.
-
- A kdo pochopí, pozná
100 gramů lidských slz. Ne mých, ale svých vlastních slz. Ty já
vám nemohu dát. Každý je uroní, až smysl svého vlastního života
bude poznávat.
-
- Je dobré nesoudit a vytrvat.
-
- Nejsem víc než vášnivý čtenář astrologické
literatury. Však Astrologii, té božské
vědě se chci poklonit. Děkuji Bohu, to ona mi oči otevřela. Dík
ní jsem víc než vlastní život pochopil.
-
- Také všem lidem, které nemůžete jménem znát.
Dobrým i zlým, chci upřímně a za vše ze srdce poděkovat.
-
- Však jednomu z lidí, ženě, která netuší
co mi způsobila. Té bych chtěl obzvlášť poděkovat. Televizním divákům,
ochráncům lidských práv, těm všem mohla radost udělat. Na kusy mohli
trhat starého policejního psa co byl započten mezi zločince. Ale
ona mou práci uznala a poděkovala! Se vším jsem kalkuloval, jen
na to jsem nebyl připraven.
-
- Dík ní jsem prožil ÚŽAS.
A se mnou snad i nebesa žasla. Poznal jsem jinou moc. Moc, která
ne jiné, ale sama sebe dokáže ovládat! V té chvíli člověk procitá
a vstupuje do života. Za to jí chci obzvlášť poděkovat! Přeji každému
aby úžas nalezl.
-
- Také našim předkům musím poděkovat za to, jak
krásnou nám vychovali řeč. Bylo hračkou z palety českého jazyka
živý obraz Božího plánu namalovat.
-
- A když už jsem vzpomněl minulost, mám poslední
přání.
-
- V roce 1948 vzlétla z Československa letadla
pro službu novému Izraeli. Je mým přáním aby doletěla a dobře posloužila
i tato slova.
-
- A kdo by chtěl má slova přece jen sestřelit,
musí nabít vše co má. Jako já ať nahlas řekne.
-
- Pokud
jsem těmito slovy zhřešil, vymaž mne Hospodine z knihy kterou
píšeš.
-
- Podle svých slov
budeme ospravedlněni a podle svých slov odsouzeni.
-
- Noc končí.
- Luna zapadá,
- vzejde Jitřenka.
-
- Vlastní krví psal
- mrtvé přesto nezískal.
- Proto místo krve
- slzou zkouším psát.
-
- Rozum všechny zná,
- jednu ale odmítá.
- Slzou Lásky pohrdá.
-
- Láskou slova utajím
- na nebe je vypálím.
- Noc dlouhá skončila,
- den osmý začíná.
-
- Byl
večer je jitro den osmý.
- I
řekl Bůh. „Procitněte lidé!“
- A
stalo se tak.
-
-
- Lazar
- 7.10.1949
ve Lvové
- 7.4.2000
v 06.05 hod.
- /CEDT/
D.Zálezly
-
-
- VIII.
Dovětek
- /Genealogie/
-
- Zprávu jsem ukončil v čase, jak jsem
si předem ve hvězdách vyhledal. Když jsem na počátku sliboval čtenáři
procitnutí, netušil jsem, že sám nenaleznu klid. Na konci mne čekal
nový začátek. Tak jako před 6 lety jsem netušil, co vše budu psát,
právě tak mne ani ve snu nenapadlo, jak záhy budu muset Dovětkem
pokračovat. Věřte či nevěřte. Jediným, jedním slovem vše přítel
Josef vyprovokoval.
- Není to však výmluva. Naopak!
- Chci znovu Bohu za vše poděkovat
-
- Každý kdo umí číst nalezne v Bibli JAK
se vše událo a kudy šel dějinný běh. Naší společnou snahou však
bylo dopátrat se toho, PROČ tomu všemu
tak bylo a je.
- Jen pokud překonáme lidskou tradici můžeme
se přiblížit pochopení.
- Nesmíme soudit, musíme sledovat! Pouze tak
sblížíme zdánlivé protiklady.
- Starý a Nový. Konec i Začátek.
-
- Než budeme pokračovat, strpte prosím krátké
ohlédnutí. Beztak každý, kdo chce pochopit přítomnost, minulost
či budoucnost, bude se nejednou vracet na samý začátek.
-
- Na počátku v zahradě Edenu jsme si ozřejmili,
čím ve své podstatě dnešní lidský jedinec, mylně zvaný člověk,
je. Poznali jsme, kdo ČLOVĚK byl, kým
a za jakým účelem byl stvořen, kde žil a čím se provinil. Víme proč
nebyl zničen, odkud a kam musel být vyhnán i jakou katastrofu zde
na Zemi způsobil. Přiblížili jsme se zákonitostem cyklického bytí,
i kauzálnímu a bytostnému propojení dvou světů. Nebyli jsme sami,
kdo stopu ČLOVĚKA dějinami LIDÍ
sledoval. Jen ti, kteří dali na radu starého policejního psa, a
dokázali „mrtvé“ až do samého konce hrát,
mohli stopu ČLOVĚKA nerušeně sledovat.
-
- I přesto, že ČLOVĚK
je dnes v lidstvu a pozemském bytí dokonale rozptýlen dál musíte
„mrtvé“ hrát. Prozíravě jednal ten, kdo
již veřejně tuto zprávu odsoudil a na kusy roztrhal. Mrtvými je
za vlastního brán a dál může v klidu stopu ČLOVĚKA
sledovat. Z důvodů osobní bezpečnosti zachováme tradici a lidského
jedince stále budeme člověkem nazývat.
-
- Dík odříkání jsme poznali, co dosud sotva kdo
tušil a nikdo z lidí nepoznal.
- Jak a kde se zrodila LÁSKA.
- Důrazně připomínám! Je to našemu pozemskému
světu cizorodá síla a má pramálo společného s tím co člověk
jako lásku vyznává a opěvuje.
- Při styku s LÁSKOU,
která má původ u Boha a je výhradně vlastní
Bohu člověk zažívá ÚŽAS!
- Lidskou lásku, jakkoli
je povznášejícím a opěvovaným citem, může provázet bázeň
a děs, neboť náleží k tomuto světu.
- To je nutno mít stále na paměti a pak se nelze
nikdy splést. Pokud jde z lidí bázeň a děs
naprosto jistě to není vůle Boží. Ani sutana, královské roucho,
andělská tvář či medová řeč nemůže živého oklamat a ke špatnosti
svést.
-
- Přiznávám, že stále váhám, je-li vhodné ve
sledování ČLOVĚKA pokračovat. Mám pochybnost,
zda se sluší tradici mrtvých zpochybňovat. V pravý čas jsem
byl varován, abych marné snahy zanechal. Proto i já každého věrného
varuji. Budete-li dál pokračovat, vědomě riskuje, že sejdete ze
široké a rovné cesty, po níž šli předkové a žene se celý dnešní
svět. Bezpečně minete tu prostornou bránu a není cesty zpět.
- Ale co hůř!
- Čím víc se budete snažit a jiným o vlastní,
úzké cestě vyprávět, tím méně budou lidé chápat a rozumět!
-
- A ti, kterým „modus operandi“
dosud z krve nevyprchal dozajista dobře cítí, že podobná situace
tu již kdysi dávno byla. To zcela na počátku v zahradě Edenu, ČLOVĚK
a jeho žena dostali varování aby nejedli plody ze stromu poznání
dobrého a zlého.
-
- Neposlechli! Byli vyhnáni ze zahrady ráje a
NEMOHLI se
vrátit zpět.
- Pokud ale někdo z lidí okusí Pravdu, NECHCE
se vrátit zpět! Na širokou cestu lidské tradice a nechat se davem
slepě unášet!
- Proto nespěchejte a ještě jednou vše dobře
zvažte. Snad je to naposled!
-
- VYHNÁNÍM
ztratil ČLOVĚK bezprostřední
kontakt se svou podstatou. Bohem, kterému měl být věrným obrazem.
Pocit VYKOŘENĚNÍ
dnešních lidí souvisí právě s touto událostí ze samého počátku
historie lidstva. Lidé se postupem času stále více vzdalovali své
podstatě a ztráceli tak náhled smyslu pozemského bytí. Tento plíživý
proces je lidmi dodnes nepochopen a úspěšně ignorován, takže vykořenění
dosáhlo progresivní vývojové fáze.
-
- Ještě donedávna, před pouhými 300 lety, byly
hodinky, toho času vrcholný produkt lidského rozumu a umu, naprostá
zbytečnost. Člověk byl natolik těsně spjat se Stvořením, že pohledem
na nebe určil jak aktuální čas, roční období tak i optimální činnost
pro polní práce, aby v souladu s Boží vůlí v potu tváře
zajistil svou existenci.
- Tuto schopnost ztratil jakoby mávnutím kouzelného
proutku, když nástupem vědecko technické revoluce a průmyslové výroby
upřednostnil časomíru natolik, že se na ní stal zcela závislým.
- Člověk se odvrátil od Stvoření a na základ
lidského sebevědomí povýšil produkty vlastního rozumu a umu. Spolu
s hodinkami všechny zázraky vědy a techniky.
-
- Ještě před 50 lety, kdyby žena svého muže při
návratu z práce domů na místo rodinných událostí informovala
o činnosti domovnice, řeznice či školnice, dozajista se zlou by
se potázala. V dnešní vyspělé společnosti muž i žena spolu
usednou k zázrakům sdělovací techniky aby se nechali informovat
o událostech v Africe, Americe, a politice. Dnes vůbec neznají
jméno domovnice, jak žije řeznice či školnice. A co vlastní děti?
To raději pomlčet. Za obdivuhodně krátký čas byli lidé dokonale
vykořenění z prostředí ve kterém žijí a stejně úspěšně se odcizili
sobě navzájem.
- Odvrátili se od Boha k Modlám.
- Na místo Života uctíváme materii, člověka,
jen tělo.
- Je to důsledek šoku z industriálního opojení
a jen sotva kdo z lidí tuší katastrofické následky. A pokud
se nějaké varovné symptomy objeví, jsou po rozumné diskusi
s přehledem potlačeny.
-
- Stejně moderní medicína horečnatý stav pacienta
běžně řeší nasazením „účinných léku“, které „srazí“ horečku aniž
by bylo nutno hledat příčiny. Podobně na „horečnaté stavy“ společnosti
se nasadí policie, která pendreky a vodními děly srazí teplotu rozpálených
společenských vrstev. Příčiny se nehledají a když už s tím někdo
začne, na vině je policie.
- A tak jako dík technickým trikům lidé manipulují
životy zvířat pro dosažení vyšší produktivity a užitkovosti i sám
člověk se stal obětí stejné manipulace.
- Progresivní vykořenění přišlo ruku v ruce
s ohromujícími úspěchy lidského Rozumu a lidé netuší, že padli do
vlastní pasti, když v základu svého sebevědomí svůj božský původ
vyměnili za oslnivé, ale mrtvé technické produkty vlastního rozumu
a umu.
-
- Proto vezměte rozum do hrsti a dobře zvažte,
zda máte vůbec zapotřebí žít!?
- Či zda raději nebudete s mrtvými někde
stranou, si jen v klidu život užívat?!
-
- Vyhnáním Bůh neztratil svůj obraz, došlo pouze
k přerušení komunikace. Bůh dobře věděl, za jakým účelem ČLOVĚKA
stvořil. Stejně jako Bohu ani člověku
není dobré být sám. V samotě, bez svého obrazu, nemůže ani
Bůh natož člověk dosáhnout svého poznání a v poznání sebe sama
se rozvíjet - ŽÍT!!! Jde o absolutní a
věčný zákon Života.
-
- Jen pokud člověk pozná sebe sama, pozná Boha.
Pro člověka není jiné cesty k Bohu!
-
- Při vyhnání byly ČLOVĚKU
zachovány podmínky poznání sebe sama, rozvoje i života. ČLOVĚKA
do vyhnanství provázel jeho obraz, žena.
-
- Ale na místo poznání Dobra a Pravdy, Lásky
a Spravedlnosti, Boha, lidé nalezli zalíbení ve Lži a ve Zlu. A
že tomu tak bylo a je dodnes o tom se lze přesvědčit.
- Lidé, kteří si namlouvají, že člověkem je toliko
muž, mají ve skutečnosti strach z poznání Pravdy o sobě samých.
Svým obrazem pohrdají nebo jej dokonce zatracují. A těm největším
zbabělcům a milovníkům lži je příznačné, že ženy nutí žít v zahalení.
Nejen jednotlivci, ale i celé národy, aniž co tuší, tak naprosto
jasně manifestují odpor k vlastnímu rozvoji, neúctu k Životu,
ale především k Bohu!
-
- Nelítostně pravdivý obraz poskytuje zrcadlo.
Na člověka padne bázeň a děs, když zpozoruje
příznaky stárnutí, a zanevře na zrcadlo. Zdánlivě paradoxně právě
ti, kteří v kráse vlastního těla nalezli největší zalíbení
jsou pak na pravdu zprostředkovanou zrcadlem nejvíce alergičtí.
- A co platí o pravdě zprostředkované zrcadlem
platí i o lidské společnosti v níž člověk může pozorovat obrazy
svého vlastního chování. A opět zdánlivě paradoxně nejbouřlivější
odpor v člověku vzbuzují ti lidé, kteří nejpravdivěji odráží
vlastnosti jenž jsou člověku vlastní. Sobce nejvíce pobouří sobectví,
podvodník se nejvíce obává podvedení, a stejně překvapivě zbabělci
a slaboši skrývají obdiv k násilí. Zdánlivě jde o paradoxní jevy,
které jsou však netušenými, ale zákonitými projevy podstaty člověka.
-
- Člověk
skrývá odpor k Pravdě a potlačuje svou lásku ke Lži.
-
- Lidé jsou však neustále puzeni k tomu,
aby hledali smysl svého života. Ale čím větší rozumové úsilí vynakládají,
tím žalostnějších výsledků dosahují. Člověk hlásá Svobodu,
ale ignoruje svůj božský původ, Závislost
na své podstatě. Proto přes nesporné a oslnivé úspěchy, kterých
bylo dosaženo dík rozumovému vývoji, ani o píď se lidstvo nepřiblížilo
poznání své podstaty a pochopení smyslu pozemského života.
- Na místo toho, aby s rostoucím poznáním
byl vyřešen některý ze závažných existenčních problémů, naopak další,
mnohem vážnější a neodkladnější vytváříme!!!
- Dík rozumové vyspělosti a technické dovednosti
tvoříme díla nadlidských schopností. Zápis na kamennou desku nahradil
zápis na počítačovém disku. Dík knihtisku má lidstvo veškeré své
vědění uloženo v knihách. Věda a technika umožňuje lidem realizovat
ty nejfantastičtější představy. Létat vzduchem, navštěvovat jiné
planety, komunikovat bez ohledu na vzdálenost a rozdílnost řeči.
Nepochybně stvoříme ještě dokonalejší díla, ale vše co člověk stvořil
a STVOŘÍ je a bude bez Života - Mrtvé.
Čím většími schopnostmi bude člověk nadán tím větší hrozbou bude
pro Život.
-
- Kdyby Bůh jednal sobecky a ponechal ČLOVĚKA
v samotě, nikdy by o sobě nepoznal Pravdu. A ten nepochopitelně
sentimentální vztah, který má Bůh dodnes k tomuto světu a lidem?
Ten souvisí s emocionálním utrpením, které Bohu působíme coby
dědici ČLOVĚKA. A je to utrpení, které
Bůh podstoupil zcela vědomě, v touze poznat Pravdu o sobě samém.
Bez toho by nebylo LÁSKY.
- Nabízí se hlubší pochopení významu manželství.
Proč byl člověk od počátku nucen žít se svým obrazem - manželským
partnerem? Bezpochyby i proto, aby měl vyšší naději na poznání sebe
sama a tak i poznání Boha.
- Neboť přáním Boha je aby byl člověkem poznán.
-
- Člověk je toliko obrazem Boha a ničemu co STVOŘÍ
nemůže vdechnout Život! Život může člověk pouze ZPLODIT.
- Rodiče plodí děti, ale nechtějí aby vydaly
Pravdu o své podstatě o rodičích. Přáním rodičů je aby jejich děti
byly jiné, lepší jak jsou oni sami. Aby byly podle představ rodičů.
To je pramenem generačních rozporů a lidského utrpení.
-
- Dozajista nejžalostnějším paradoxem lidských
dějin je skutečnost, že při hledání cesty k Bohu lidé spoléhají
na slepé. Na muže, kteří pohrdají ženou jako svým obrazem a navíc
přivykli žít mimo dosah proudu Života. Zamilovali si klidné, stojaté
vody, bez života.
- Ačkoliv před 2000 lety dostali zářný příklad,
přesto raději marní své životy službou Bohu, namísto aby sloužili
člověku.
- Zoufale marnou se zdá být Boží snaha pomoci
člověku.
- Pro člověka je totiž nesnesitelná představa,
že by měl sloužit člověku.
- A tak slepí dál vedou slepé, společně žehrají
nad nepřízní osudu a s nestoudností sobě vlastní hovoří o Božích
trestech.
-
- Nelze se vůbec divit obrovskému opovržení,
kterému se lidé těší u mnoha bytostí onoho světa. Vše čím člověk
v pozemském bytí pošetile pohrdá je pro tyto bytosti nedosažitelné.
Čím byl člověk obdarován, co nechápe a čeho si neváží, to je pro
bytosti onoho světa věčná touha. Je však nedostupná, tu možnost
dává pouze pozemské bytí. Žádná z bytostí onoho světa nemá
naději, že by kdy získala svůj živý obraz a dosáhla poznání jako
Bůh. Vztah Boha k lidem a tomuto světu jim bude vždy záhadou
a velikým tajemstvím.
- A i když si člověk získá přízeň sebevětšího
Génia onoho světa, otázku smyslu pozemského bytí člověku nerozřeší.
-
- Je očividné, ba absolutně jisto, že lidem o
nalezení Lásky, Dobra, Pravdy
ani Spravedlnosti vůbec nejde a nikdy
ani nešlo! Každý člověk ve skutečnosti dychtí pouze po tom, aby
nalezl svou vlastní představu lásky, dobra, pravdy a spravedlnosti.
Za svou představu bojuje, svou představu u lidí uplatňuje.
-
- Modlou lidí industriální společnosti se stala
Svoboda. Při hledání vlastních představ si nejvíce oblíbili hromadné
sdělovací prostředky a z nich zejména televizi. Člověk se nemusí
namáhat, jakkoliv riskovat, nemusí umět ani číst. Televize vytváří
v lidech jednotnou představu a přitom nebere diváku pocit,
že myslí aniž by ve skutečnosti musel mysl namáhat. Umožní každému
aby si svobodně zvolili ty správné představy a vhodné názory. A
tak aniž by kdo co zpozoroval, sestoupil ČLOVĚK
na křivce svého vývoje z úrovně Člověka myslícího na úroveň Člověka
volícího.
- Soudí co je zlé a volí co je dobré, přitom
podstatu ani souvislosti nechápe.
-
- K vyvolání paradoxního účinku stačí běžná
televizní reportáž, o dobrovolnících, kteří odlétají pomoci lidem
v tísni kdo ví kam ve světě. Televizní diváci jsou dojati,
a mnozí pocítí i stud, že něčeho takového se sami neodvážili. Stydí
se právě ti, kteří nebyli schopni opustit přestárlé rodiče, ani
svou manželku, děti či práci. Diváci však nevidí, že něčím takovým
se tito televizní hrdinové nikdy netrápili. Rodiče uklidili do starobince
aby jejich dům výhodně zpeněžili. Manželky již nejméně 2x vyměnili,
děti nepočítají. Stejně je netrápí kdo jejich výživu zaplatí. Při
práci se nikdy nezapotili, vždy se jen bavili. Letí za novým dobrodružstvím.
- Chce snad ještě někdo pochybovat, že bytostem
onoho světa dáváme pádný důvod námi hluboce pohrdat. Vždyť oni vidí,
jak skuteční hrdinové se válí v morálním bahně aby uctili zbabělce
největšího kalibru. Že dodnes se lidé nenamáhali pochopit smysl
obětování ani oběti.
-
- Sám se divím, že Bůh přesto přesevše má s námi
stále Božskou trpělivost.
- Vaše trpělivost je mi neméně záhadná. Někoho
již zajisté napadlo, že bych se na místo plané řeči měl více zabývat
zločinem jehož se naši předkové dopustili na Ježíši. Místo činu
na Golgotě je třeba ohledat, stopy zajistit, svědectví hodnotit,
verse a plán vyšetřování postavit.
-
- Prosím ještě o krátké strpení. Nemělo by smysl
vyrazit dřív, než objasním důvod, proč bylo tak nutné vrátit se
až na samý počátek.
- Nevím kde lépe si člověk může vštípit uvědomění
své podstaty. Je to naprosto nezbytné, neboť hodláme sledovat vůli
TOHO, který vše zosnoval. A pokud to kdo
dokáže, zjistí ke svému údivu, že ani po 2000 letech, není problém
z Golgoty vyrazit po „horké stopě“.
-
- Každého naléhavě varuji!! Nesmíte se nechat
zmást vývojovými proměnami Boží jedinečnosti. A stejně nepřipusťte,
srovnávat jedno vývojové stadium s jiným či dokonce abyste
ustrnuli a dali některému stadiu přednost.
-
- Měla by to být vlastně zbytečná rada, protože
nikoho nenapadne aby chování dítěte posuzoval chováním dospělého
člověka či naopak. Každému je jasné, proč člověk-dítě
nezná násobilku a neovládá své emoce. Od člověka-otce
by nikdo nežádal aby si po obědě šel hrát na pískoviště a neudiví,
že před spaním si nebere dudlíka.
-
- Ale vzdor této vlastní zkušenosti jsou lidé
žalostně směšní, pokud se jedná o poznání Boha.
-
- Ignorují, že byl Bůh-Stvořitel,
/nejrozumnější a nejmocnější/. Nejvyšší rozumová
bytost. Nejmocnější, Jediný, který na počátku dal povstat Stvoření
a všemu ve Stvoření, že však neznal vyšší cit.
- A ačkoliv jiný, byl to ten samý Jediný, Bůh-Hospodin,
/zápasící, trestající, žárlivě milující/. Spravedlivý Hospodář,
bojující za své dílo. Bůh, který poznával Lásku jako novou a vyšší
citovou kvalitu.
- Ježíš sice zvěstuje zcela jiného Boha, ale
opět toho samého Jediného, který vyspěl a stává se z něj Bůh-Otec
/milosrdný, dokonalý/, po všem přestálém
utrpení, milující, odpouštějící, skutečný Otec! Zralá bytost nabývající
absolutní dokonalosti.
-
- Než by se lidé namáhali a přemýšleli je daleko
snadnější na místo žijícího a vyvíjejícího se Boha uctívat mrtvou
Modlu. A stejně se nenamáhají a na místo živého
Krista, uctívají Mučedníka Ježíše.
-
- Tak na to jsem musel věrné důrazně upozornit
dřív, než se budeme dál stopě Člověka věnovat.
-
- Práci jsme přerušili na Golgotě, kde odhalení
Ježíšova původu přivodilo mnohým lidem nečekaný a vážný šok.
-
- Však také, kdyby Ježíš před 2000 lety židům
řekl celou Pravdu a prozradil celé své jméno, nikdo, naprosto nikdo
z lidí by to neunes!
- Ještě před 200 lety, za to co jsem napsal,
by ze mne dozajista již jen popel poletoval. A to jsem to jen zlehka,
opatrně po povrchu bral. Skrytou pravdu, co neunese nikdo ani dnes,
tu k nelibosti lidí musí nalézt starý policejní pes.
- Pes co se nemůže ničím zaručit. Nemá čím by
mohl lidský rozum přesvědčit.
- Ale nesoudí! Jde k cíli jak cítí.
- A pokud se kdo neurazí, že jej neved žádný
guru, světec ani slavný učenec, také nalezne cíl. Ale jak dopadnete
nakonec, to je a bude jen Vaše věc.
- To mohu zaručit!!
-
- Vybrat vhodný čas, abychom se na místě činu
mohli nerušeně orientovat nebyl až takový problém. Pár dní po Ježíšově
ukřižování a celý Jeruzalém je v pozdvižení. Zmizelo Ježíšovo
tělo a to i přesto, že hrob byl pečlivě střežen!! Lidem unikají
souvislosti a proto dodnes marně hledají.
-
- Nemohu nevzpomenout kolegu, který léta trpěl
s kolenem a podstoupil řadu operací. K velkému údivu
vše vyřešil zubař vytržením jednoho zubu pod kterým byl skryt zánět.
-
- Jak daleko je zub od kolena, tak daleko je
Golgota od hrobu kam bylo Ježíšovo tělo uloženo.
- Příčinu je marné hledat tam, kde je pouze následek.
Proto nehrozí, že by někdo zabloudil sem na Golgotu. Leda snad?!
Pravda, málem bych zapomněl!
- Pachatel by se mohl vrátit na místo činu!!
-
- No uvidíme, necháme se překvapit. Než se vydáme
dál, prospěje abychom se na chvíli zastavili a něco si ujasnili.
Koho byste tak čekali, že by se mohl jako pachatel na místě činu
objevit? Snad Jidáš? Kaifáš? Annáš, Pilát či někoho jiný?!
- Nechci jejich role podcenit ani zpochybnit
podíl odpovědnosti na Ježíšově smrti. Nejsou to žádné malé figury,
ale nám jde přece o někoho jiného. Chceme poznat TOHO,
jenž tuto partii dokonale zosnoval.
-
- Proto nečekejte! Nikdo nepřijde.
- A nelekejte se. ON
tu stále je!!
-
- Co člověk dodnes nedokázal pochopit, to pro
Něj nebyl vůbec žádný div. Jeho ruka není na nic krátká a neděste
se, že naše myšlenky může číst. Rozumné není možno přesvědčit, že
jejich svobodnou vůli si lze podmanit. Je pro ně absurdní, že myšlenkou
lze člověku poručit.
- Nebudu víc zbytečně provokovat. Ale jen na
okraj!
- Kde berete jistotu a jak víte co sleduje a
že není veden starý policejní pes?!
-
- Ne, raději zavřete oči a nasajte tu atmosféru.
Musíte cítit každou buňkou v těle. Tady nepochybně něco významného
skončilo a neméně významného začalo.
-
- Je tu dozajista mnoho stop, ale musíme rozhodnout,
které s naším případem souvisí a zhodnotit jejich význam. Je
pozoruhodné, že Ten který vše zosnoval se postaral aby nebyla žádná
pochybnost, na kterém kříži Ježíš svou pozemskou pouť dokonal. Dík
Janovi víme, že Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž.
Stálo tam: „Ježíš Nazaretský, král židovský.“
Byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.
- Byl to opravdový čin hodný skutečného muže!!
- Za to vše co pro Ježíše Pilát vykonal, neměl
mezi současníky před Bohem sobě rovného. Však proto je právem lidmi
dodnes ostouzen jako pokrytec.
-
- Jestliže pro bytosti onoho světa byla vrcholnou
scéna, kdy Ježíš umýval nohy učedníkům, pak pro lidi vrcholilo vše
na veřejné scéně ukřižováním. Pokud první, u bytostí onoho světa
dosáhla absolutního účinku, pak druhá svým účinkem lidi dokonale
minula. Na Golgotě nikdo z lidí, ani učedníci netušili, která
bije. Všichni hleděli, ale nic neviděli!!
- Neboť kdyby tomu bylo naopak, nehledali by
Ježíšovo tělo.
-
- Jedině Jan podává svědectví o události naprosto
mimořádného významu. Bylo to právě zde na Golgotě. V době,
kdy byl Ježíš již mrtev, „jeden z vojáků mu probodl
kopím bok a ihned vyšla krev a voda“. Pro toho, kdo
to viděl byl jev záhadnější jak zázraky, které vykonal Ježíš za
svého života. Neboť Jan zdůrazňuje, „ten, který to viděl,
vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví
pravdu, abyste i vy uvěřili./J19,35/
Dost možná, že právě pro svou iracionalitu není ostatními svědky
tento nevysvětlitelný jev raději ani zmiňován. Ježíš byl již mrtev
a zázraků kterých vykonal za svého života bylo dost a nebylo rozumné
je něčím takovým zpochybňovat. Každý přece dobře ví, že u mrtvého
dochází k zástavě krevního oběhu a můžete do něj bodat jak
chcete, nevyjde z něj krev, natož voda.
- Je však mezi židy muž, který s ostatními
Ježíšovo tělo zřejmě nehledá a toho bych zde přivítal.
- Nikodém.
- Ten kdyby se zde zastavil, lecco by nám objasnil.
- Tomu Ježíš při jeho noční návštěvě vše vyjevil.
On ví, že „nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže
vejít do království Božího.“
-
- Když se rodí člověk, vzniká tělo kvůli duchu.
- A je to zázrak!
- Když se narodil Ježíš, vznikl duch kvůli tělu.
- A to byl zázrak nad zázraky!!
-
- Lidé zde na Golgotě spolehlivě ignorovali důkaz,
že Ježíš byl zázrakem nad zázraky! Když vyšla krev a voda, netušili,
že FORMU opouští OBSAH.
-
- FORMA
je tělo. OBSAH
je duch.
-
- A protože to byl MIMOŘÁDNÝ
OBSAH nelze událost poměřovat zkušeností
s úmrtím běžného člověka.
- Spolu s krví vyšel duch
a s ním vyšla i voda jako kompozitní médium fyzického těla.
Vše co mohli zmatení lidé nalézt v hrobě, kam bylo Ježíšovo
tělo po smrti uloženo, byl pouze prach. Nejméně 2/3 Ježíšova těla
zůstaly zde na Golgotě.
-
- Jsou pouze dvě formy
pro pozemské bytí člověka. Jednou formou je MUŽ
a druhou formou je ŽENA.
- Lidé podle tradice a svého uvážení dávají formě
jména. Ježíš bylo jméno formy,
kterou dostal od lidí. Jeho forma-tělo dostalo od lidí řadu dalších
jmen. Spasitel, Vykupitel i jiné. Ale ani jediné jméno, kterého
se mu tak dostalo nemělo vztah k obsahu.
-
- Jméno obsahu znal jen Otec.
- Ale byl si jej vědom i Ježíš. Moc, kterou Ježíš
dostal nad všemi lidmi souvisela rovněž s tím, že znal lidi
jménem jako Bůh. Je zřejmé proč se učedníků ptal, za koho jej lidé
pokládají a proč svůj původ zamlčel. Pouze jej naznačil, když o
sobě hovořil jako o Synu člověka. Nemusím rozvádět co by následovalo,
kdyby Ježíš lidem řekl celou pravdu o svém původu i jménu, které
jsme již společně zjistili.
-
- Je to úžasný pocit, co?
- Mít nabito a nesmět ani jednou vystřelit! I
to patří k tvrdé policejní práci.
- Zato ale vidíte na co jste dosud jen hleděli.
Nyní konečně chápete o čem šla řeč, když Bůh znal Abrahama i Jákoba
jménem. Proč Mojžíš nalezl u Boha milost a proč mu Bůh říká, že
jej zná jménem
-
- Vůbec nešlo o jména, kterých se lidem dostává
po narození. Šlo o jména, která v pozemském bytí člověk nezná
a souvisí s podstatou a minulými životy.
-
- Lidé však svou tradici soustředili na formu-tělo.
Aby forma-tělo mělo co nejskvělejší tvary,
bylo co nejsilnější, nejkrásnější a aby smyslové orgány měly jen
slastné prožitky. Je vhodné, aby jméno, které souvisí s formou,
vylepšil nějaký titul. Když už ne šlechtický tak alespoň akademický.
- V dnešní tržní společnosti pak forma
dosahuje absolutního vrcholu a dominuje nad obsahem!
-
- Lidskou touhou je proslavit své jméno. Není
nic horšího, než být zapomenut. A je opět paradoxem, že pokud člověk
žije mravně v souladu se zákony, bude lidmi zapomenut.
Stačí však spáchat zločin a lidé na něj nezapomenou. Lidé znají
masové vrahy, ale nikdo nezná jedinou jejich oběť. Ty byly sice
lidmi zapomenuty, ale před Bohem je tomu naopak.
-
- Lidé ignorují skutečnost, že jedině obsah
je živý, a tento věčně živý obsah formu-tělo
pouze oživuje. Ne bez důvodu již před 2000 lety o lidech co preferovali
formu hovořil Ježíš jako o mrtvých.
-
- Ježíš se snažil vysvětlit jak zásadní je rozdíl
mezi formou a obsahem.
Lidé své nevědomosti nasazovali korunu, když se pohoršovali nad
tím, že se svými učedníky jedl neomytým rukama. Ježíš bez většího
úspěchu vysvětloval, že ZNEČIŠTĚNÍ
se dotýká pouze formy-těla.
Kdežto obsah-podstatu-člověka ohrožuje
ZNESVĚCENÍ!
-
- Byl jasný a srozumitelný a přesto lidé s přezíravou
lehkomyslností dodnes nečiní mezi formou a obsahem valného rozdílu
a obojí směšují. Více dbají na hygienu těla a nehledí na to jaká
slova vypouští z úst a co tím způsobují.
-
- Je to tak zásadní, že by bylo hříchem jeho
varovná slova nevzpomenout.
-
- „Nerozumíte,
že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje? To však
co z úst vychází, jde ze srdce a to člověka znesvěcuje. Neboť
ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství,
loupeže, křivá svědectví, urážky. To jsou věci, které člověka znesvěcují;
ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje.“/Mat.15,17-20/
-
- Proto Ježíš ujišťoval své blízké, že nemají
mít obavu z těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už udělat nemohou.
Že je třeba bát se toho, kdo má moc zabít a ještě uvrhnout do pekla.
-
- I když vymezený čas se mi povážlivě krátí nemohu
pominout Ježíšovo varování, kdy přímo uvádí, že všechna špatnost
a zlo, které z úst v podobě slov vypouštíme se vrátí zpět
a to 7x posíleno.
-
- Když
nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá
odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: ,Vrátím se do svého domu,
odkud jsem vyšel.´ Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený. Tu
jde a přivede sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí
tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky./Luk.11,24-26/
-
- Další vysvětlování by již bylo urážkou čtenáře.
Stačí jen ohlédnutí a je zřejmé, že MUŽ
a ŽENA, tyto dvě formy
pozemského bytí doznaly v průběhu lidských dějin jen nepodstatných
změn.
- Co však prochází netušenými a převratnými změnami
je obsah-duch-člověk.
-
- A když už jsme rozebrali jak se to má s lidskými
jmény, uděláme to samé ještě s jedním jménem. Bůh přece sdělil
Mojžíšovi své jméno.
-
- JSEM
KTERÝ JSEM
-
- Snad lépe je mlčet. Je to přímo do očí bijící!
OBSAH i FORMA jsou identické, totožné,
jediné. Proto je Bůh jediný, všudypřítomný a
věčný.
-
- Můj čas se povážlivě krátí a já bych rád, kdyby
se zde Nikodém zastavil. Ježíš mu při jeho noční návštěvě mnohé
objasnil. Dík tomuto setkání víme, že pokud má někdo upřímnou snahu
Ježíšovým slovům porozumět musí si v první řadě ujasnit, zda
hovořil o věcech pozemským či nebeským, nebo zda objasňoval vzájemné
vztahy obou světů.
- Bez správného posouzení této předběžné otázky
nemůže nikdo z Ježíšových slov pochopit zhola nic.
- Nikodém zřejmě nepřijde. Možná tu již byl,
ale pokud dobře vidím, někteří v sobě živíte naději, na návrat
samotného Ježíše.
- Zcela upřímně. Na to bych nechtěl spoléhat!
- Ale přesvědčení nebudu nikomu brát. V čem
však máme absolutní jistotu a je to z Ježíšových úst, že by
se měl PŘÍMLUVCE dostavit.
-
- Říkám
vám však pravdu: Prospěje vám abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce
k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. On přijde a
ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom,
že ve mne nevěří; spravedlnost v tom, že odcházím k Otci
a již mne nespatříte; soud v tom, že vládce tohoto světa je již
odsouzen.
- Ještě
mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile
však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť
nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí
vám co má přijít. On mne oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme
ode mne. Všecko co má Otec jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude
zvěstovat, co přijme ode mne. /Jan 15,7-15/
-
- Tato Ježíšova slova krátce před zatčením a
jen několik hodin před smrtí mají bezpochyby zásadní význam. Příchod
Přímluvce je podmíněn Ježíšovým odchodem. Ale to není až tak přesné.
- Přímluvce přijde na místo Ježíše.
- Za chvíli dojdeme k pochopení toho, že
zákony vládnoucí ve Stvoření Ježíšův návrat do našeho světa neumožňují.
- Můžeme tu dál planě čekat než přijde Přímluvce
aby vše jak se patří objasnil.
- Ale znáte to! Přijde a budou nezbytné prověrky.
Kdo jej poslal a kde tak dlouho byl! S kým v minulosti
spolupracoval a lustrační osvědčení aby předložil. Aby nakonec neskončil
u úctyhodných občanů stejně jako Ježíš!
-
- Proto bychom raději měli sami Ježíše pochopit,
vždyť podává v čem je HŘÍCH, v čem
SPRAVEDLNOST a v čem je SOUD.
-
- Ježíš lidem zvěstoval Pravdu, ale lidé pohrdli.
Hřích je v tom, že lidé se dověděli co a jak mají činit, ale
přesto tak nečiní. O hříchu by neměla být větší pochybnost i když
je pravda, že mezi mrtvými bychom se mohli do vysoce prosperující
živnostenské činnosti zapojit.
-
- Pro nás je nejnaléhavější zabývat se tím co
řekl o Spravedlnosti.
-
- „Spravedlnost
je v tom, že odcházím k Otci.“ Vidíte to bezpochyby také?!
Ježíš říká, Spravedlnost je v tom, že budu zabit!!
-
- Říkal to vlastně od počátku ale jeho nejbližší
mu v tom bránili. Nebyli schopni snést Pravdu o Spravedlnosti.
Když učil, že musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží
a zákoníků a být zabit, nic nechápali a Petr jej káral.
- Petr komplikoval plán Otce, který se Ježíš
zavázal uskutečnit.
- Nás by to však
nemělo zaskočit.
- Kain
zabil a proto Ježíš musel být zabit!
- To je Spravedlnost!
-
- Poznali jsme, že lidem nejde o Spravedlnost,
ale o vlastní představu spravedlnosti a proto nebude na škodu pochopení
Spravedlnosti se přiblížit. Pomůže nám Ježíšův příběh „O zlých
vinařích.“
-
- Pak
začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici,
pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. V stanovený
čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu
vinice. Ale vinaři jej zbili a poslali zpět s prázdnou. Poslal
k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili, zneuctili
a poslali zpět s prázdnou. Poslal ještě třetího; i toho zbili
do krve a vyhnali. Tu řekl pán vinice: ,Co mám dělat? Pošlu svého
milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.´ Když ho však vinaři
spatřili, domlouvali se mezi sebou: ,To je dědic. Zabijeme ho, a
dědictví bude naše.´ A vyvlekli jej ven z vinice a zabili.
Co tedy s nimi udělá pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a
vinici dá jiným.“
- Když
to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“ On na ně pohleděl a řekl: „Co
tedy znamená slovo Písma: ,Kámen, který stavitelé zavrhli, stal
se kamenem úhelným´? Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se,
a na koho on padne, toho rozdrtí.“ Zákoníci a velekněží ho chtěli
v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž,
že to podobenství řekl proti nim./Luk.20,9-19/
-
- Jako první je třeba si uvědomit, že vinicí
je tento svět a my lidé jsme zlí vinaři. Co je třeba podržet v dobré
paměti, že zlí jsme všichni do jednoho
a bez vyjímky! Vyjádřeno přesně, každý výtvor lidské mysli je od
mládí zlý. Je to vyjímečné podobenství, neboť v něm
je zachyceno jakým způsobem se lidé chovali vůči prorokům, které
mezi lidi posílal Bůh, a rovněž to, co se teprve mělo stát. Ježíš
nedal naslouchajícím prostor pro diskusi a rovnou vyslovil Spravedlivý
soud.
- Vyvolal tak spontánní reakci lidí na Spravedlnost.
Lidé reagují TO PŘECE NE!
- Lidé jdou zabíjet,
ale že by měli být zabiti? TO PŘECE NE!
- Kradou, ale že
by měli být okradeni? TO PŘECE NE!
- Podvádějí, ale
že by měli být podvedeni? TO PŘECE NE!
- Vydírají, ale že
by měli být vydírání? TO PŘECE NE!
- Lžou, ale že by
měli být obelháni? TO PŘECE NE!
- Zraňují, ale že
by měli být zraněni? TO PŘECE NE!
- Vládnou, ale že by měli být ovládáni? TO
PŘECE NE!
-
- Je snad třeba ještě pokračovat aby bylo zřejmé,
jak jsou lidé na Spravedlnost alergičtí? Jde sice o reakci starou
2000 let, ale na odporu lidí ke Spravedlnosti se nezměnilo zhola
nic. A pokud ano, pak rozhodně ne k lepšímu.
-
- Světu vládne Satanova Spravedlnost a na každého
jde bázeň a děs při pomyšlení, že by měl
nést odpovědnost nejen za své dobré, ale i za špatné skutky. Víme
dobře po jakých událostech a z jakých důvodů byl Satan ustanoven
vládcem tohoto světa. Satan vrací každému z lidí přesně to
co kdo vyvolal. Vede absolutně neomylné účetnictví. Má dáti dal!
Nikde se nic neztratí, ale nikomu nemůže také nic odpustit, tu pravomoc
nemá. Je garantem toho, že se nebude opakovat katastrofa z období
před potopou.
- Satan je zosobněná Spravedlnost. To proto je
lidmi tak zuřivě osočován a nenáviděn.
- Přitom pokud jde o zákonitosti materiálního
světa, zákon akce a reakce, zákon nezničitelnosti hmoty, vše co
se vztahuje k formě, to člověk akceptuje.
Ale pokud jde o Spravedlnost ve vztahu k obsahu
tu bytostně odmítá.
-
- Bůh po založení tohoto světa učinil opatření,
aby lidé nemohli svět ohrozit takovou katastrofou jako před potopou.
Ale na místo toho se pohromou stali lidé sami sobě. Co Bůh stvořil,
to lidé dokázali znetvořit. Znetvořili k obrazu svému Dobro,
Lásku i Pravdu.
- Ale bytostně osudové se lidstvu stalo znetvoření
Spravedlnosti!
-
- A právě v konfliktu, který nastal mezi
Spravedlností a lidskou představou o spravedlnosti je skryt důvod
Ježíšova příchodu. Vinou lidí tento konflikt narostl do hrozivých
rozměrů a vyžadoval neodkladné řešení.
-
- V duchu vládnoucí Spravedlnosti, kdo zabil,
musel být zabit. Lidé byli ochotni Spravedlnost akceptovat, pokud
to bylo rovnocenné, oko za oko, zub za zub. Jakmile však někdo zabil
více jak jednoho člověka, představa lidské spravedlnosti se dostala
se Spravedlností do kolize. Lidé pod vlivem emocí se stali aktivní.
Na místo Spravedlnosti nastoupila odplata, msta. A to již nebyla
záležitost jednotlivce, ale rodiny, celého rodu a tak docházelo
k eskalaci násilí. Zabíjení vyvolávalo další a další zabíjení.
A lidstvo na sebe strhlo lavinu Spravedlnosti. Postupem času každý,
kdo přicházel na tento svět, protože v minulosti zabil musel
být zabit. V těchto podmínkách se stal rozvoj lidstva prakticky
nemožným. Proto musel přijít Ježíš a přinést tomuto světu alternativu,
spásu.
-
- Ježíš byl poslední z lidí, který protože
zabil, musel být zabit.
-
- Proto Ježíš říká učedníkům, že na něm se musí
naplnit Zákon. Že až dosud ve jménu Ježíše nikdo Otce o nic
neprosil. Ale budou-li nyní v jeho jménu o něco prosit, Otce
jim to dá!
- Od té doby, byť by kdo v minulosti zabil,
nemusel být již zabit, pokud jednal v souladu s Ježíšovými
slovy.
- To byla ta největší spása, kterou Ježíš lidstvu
přinesl.
-
- Ale to by nebyl člověk člověkem a lidstvo lidstvem,
aby zůstalo jen u toho. Problém aktivního
znetvoření Spravedlnosti byl sice zažehnán. Trvalo staletí, než
se projevil pozitivní účinek. Protože však lidé vůbec nic nepochopili
došlo s rozvojem lidské společnosti a dělbou práce k pasivnímu
znetvoření Spravedlnosti.
-
- V minulosti, kdo chtěl zabít, musel se
postavit soku tváří v tvář, přemoci jej a pak usmrtit. V okamžiku,
kdy soka přemohl, pokud byl milosrdný, mohl mu i odpustit.
- To vše se změnilo se společenským rozvojem.
Dík progresivnímu vykořenění a společenské dělbě práce došlo k převratným
změnám. Kdo dnes chce zabít, nemusí se nikomu tváří v tvář
postavit. Ani ruce si není třeba krví poskvrnit.
- Stačí jen náležitě tučný obnos peněz soustředit,
na správném místě uložit a pak čekat až se žádaný účinek dostaví.
Nejlépe je odcestovat nebo jiné dobré alibi si na dobu činu zajistit.
Jde pouze o jednotlivce a pro lidskou spravedlnost není nikterak
snadné prokázat příčinu a spojit s ní následek.
-
- Lidská spravedlnost však selhává, je bezmocná
a absolutně slepá, pokud jde o ty největší lidské zločiny. A nelze
se divit, vždyť základní společenskou tendencí je nespravedlnost.
- V tržní společnosti je hoden obdivu ten,
kdo dosahuje nejvyššího prospěchu s minimálním úsilím či nejlépe
vůbec bez práce.
-
- Lidé si nepřipouští, že jsou účastni na velkém
zločinném spolčení proti Spravedlnosti. Nikomu nepřipadne, že když
mu banka vložené peníze výhodně zúročí, že by mohl být jakkoliv
spojován s bídou, utrpením či se zločiny kdo ví kde ve světě.
Jeho ruce jsou čisté, má obdiv a společenské uznání. Aniž co tuší,
banka mu kromě tučného výnosu zajistila i Spravedlivé zapojeni do
Globální odpovědnosti na lidském utrpení. Spravedlnost nerespektuje
lidskou prohnanost s níž dokážeme zastírat osobní odpovědnost,
svou lidskou podstatu a úmysly.
-
- I když se každý stará jen sám o sebe a nezajímá
se kdo jeho peníze v čem „otočil“, komu a čemu poslouží to
co vyrábí, může si být absolutně jist, že Spravedlnost jej zapojí
do odpovědnosti tak jak si zaslouží.
-
- Jen těžko lze bytostně lidský odpor ke Spravedlnosti
překonat, ale přece. Jeden případ se musel stát, abych mohl to co
tvrdím na zvážení čtenáři přenechat.
-
- Na policii se obrátil zoufalý mladý muž. Obdržel
dopis ve kterém mu anonymní pisatel přikazoval aby si připravil
milion a policii do toho nezatahoval. Pokud by neuposlechl, mohl
se rozloučit se svou manželkou i dítětem. Štěstí při nás stálo a
do 4 dnů byl vyděrač i s penězi dopaden. Čím jasnějším se však případ
stával, tím více se vytrácelo prvotní uspokojení z úspěšného
dopadení.
- Ani vydíraný se ze zadržení vyděrače neradoval,
jak by kde kdo předpokládal. A přitom navrch všeho, ten šťastlivec,
toho samého dne dosáhl právě svých 30 let. Byl prototypem všestranně
úspěšného muže, který od úspěchů v podnikání přes dům, rodinu,
zdraví měl naprosto vše.
-
- Zato vyděrač byl pravým opakem. Jediné co těm
dvěma bylo trochu společné, že 30 let oslavil před půlrokem. Jinak
byl smolařem, bez práce. To jediné co měl byla manželka, 3 malé
děti a více jak 200.000,- korun dlužné břemeno. Vůbec nic nepopíral,
svou obět si dlouho nevybíral. Pod tíhou osobních problémů si vzpomněl
co vše u něj viděl, když na jeho vile svého času pracoval. A tak
sedl, napsal dopis a ani nevěřil, že by na něj mohl vůbec reagovat,
že by se jeho plán měl realizovat. Když ale po prvním telefonátu
zjistil, že peníze se připravují a s ohledem na vysokou částku
musí mít trpělivost, byl ochoten pod vidinou získaných peněz přistoupit
na cokoli. Přestal si podmínky klást, naopak je začal od vydíraného
přijímat, až nebyl problém i s penězi jej zadržet.
-
- Mnohý si řekne, no a co?
- Kdyby však, tak jako v dávné minulosti,
ti dva se tváří v tvář sobě mohli postavit, aby to vydíraný
vše uslyšel, v ten samý významný den by mu dozajista sám a
ze srdce na místě odpustil. Dost možná že i práci by mu dal. A rázem
by sobě získal na smrt oddaného člověka.
- Tak to by bylo možné leda v období aktivního
znetvoření Spravedlnosti, kdy člověk musel stát svému soku tváří
v tvář.
- V současné době pasivního
znetvoření Spravedlnosti jen nezávislý soud může vyděrači vyměřit
přísný a spravedlivý trest. Vydíraného to ale nezbaví pocitu strachu
možná do konce života. A lehce dojde i na to, že hlava státu se
blýskne udělením milost. V ten okamžik poškozený vydíráním
právem pocítí navíc i řádnou morální facku. Jeho se totiž na vhodnost
odpuštění pan prezident vůbec nezeptá.
- To je podstata pasivního znetvoření Spravedlnosti.
Člověk se sám od Spravedlnosti odvrátil a je pouze trpný, mrtvý
element.
- Z této situace však lidem nepomůže žádný
spasitel, každý člověk sám musí chtít a svou vůlí se musí do života
probudit.
-
- Ne, neztratil jsem vůbec s Ježíšovou smrtí
souvislost. Jen jsem se pokusil objasnit, že z pohledu lidské spravedlnosti
se Ježíšova smrt jeví jako jasný zločin a to dokonce zločin justiční.
- Ale Boží Spravedlnosti se nikdy nic takového
nemůže stát!
- Ježíš byl v souladu s Boží vůlí a
Spravedlností usmrcen.
- Kain zabil a Ježíš musel být zabit!
- To jen abychom viděli jak vzdálená je představa
lidské spravedlnosti od Spravedlnosti Božské.
-
- Vidím, že toho, čeho jsem se nejvíce obával
je již tady. A není to nikdo z těch, které jste čekali. Věděl
jsem od začátku, že se musí zákonitě objevit. Kde jinde by se měla
vtírat tak neodbytně, než právě zde na Golgotě. Ano, kdo jiný než
ONA. Věčně sporná a diskutovaná otázka.
-
- Proč
se dobrým lidem dějí zlé věci?!
-
- Kladou si ji lidé co je lidstvo lidstvem, bez
ohledu na náboženství či barvu pleti. Je noční můrou v každé církvi,
od posledního kněze po nejvyššího hodnostáře.
- Lidé po utrpení I. světové války přicházeli
do kostelů a ptali se PROČ?! Kde byl Bůh,
jak to mohl dopustit?! A zanedlouho II. světová válka přinesla ještě
větší utrpení. Když nedostali poprvé uspokojivou odpověď, přestalo
mnoho lidí už vůbec chodit.
- Ale ke své škodě pokud přestali hledat odpověď.
- Nejsou jen hrůzy války, ale i životní rány,
že věřícím to otřese a nutně si klade otázku. Proč právě já?! A
není vyjímkou, že opustí víru v Boha.
- Po tom všem co jsme spolu poznali, je tato
otázka již z větší části vyřešena. Ale bude dobře začít odpovědí,
kterou dal Ježíš před 2.000 lety.
-
- Právě
tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž
krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: „Myslíte,
že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli
vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně
zahynete. Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe
a zabila je, byli větší viníci než obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím
vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.
/Luk. 13, 1-5/
-
- Pravda, otázka sice nemá podobu v jaké
se k nám vetřela, ale z odpovědi je zřejmé, že lidé se
ptali na totéž. PROČ?! Jaká je v tom
spravedlnost?! Podle naléhavosti lze soudit, že galilejci se stali
obětí masakru. Pro nás je ale nejpozoruhodnější, že Ježíš vůbec
nečiní rozdíl mezi obětí masakru a obětí tzv. nešťastné náhody.
- Všichni jsou stejní hříšníci a všichni musí
činit pokání.
- Něco takového je pro lidský rozum omezený pouze
na pozemské bytí a jeden život naprosto nestravitelné. My však víme
že jde o kolizi lidské představy o spravedlnosti se Spravedlností.
To co lidé vnímají jako nespravedlnost, neštěstí, křivdu děje se
ve skutečnosti podle Spravedlnosti, kterou ale ignorujeme.
-
- Jak již bylo Ježíšem řečeno v podobenství
„O zlých vinařích“, všichni do jednoho jsme zlí a ani Ježíš
nebyl vyjímka! Ježíš nemohl být dobrý,
to by odporovalo Spravedlnosti, aby se dobru
dělo zlo. Potvrzuje to i sám Ježíš.
-
- Když
se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl
před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl
na věčném životě?“ Ježíš mu řekl: „proč mi říkáš dobrý? Nikdo není
dobrý, jedině Bůh. /Mk.10,17-18/
-
- Ježíš se teprve DOBRÝM
měl stát. A po tom co se stal dobrým a usedl po pravici Otce, nemůže
se sem do tohoto světa vrátit, neboť by jej nic dobrého nečekalo,
a to Spravedlnost nesmí nedopustit! Proto Ježíš na místo sebe slíbil
příchod Přímluvce.
- A proto to říkám už teď, předem, abyste se
zase nelekli, kdo že tím Přímluvce bude. Nemůže to být nikdo dobrý,
naopak musí být disponován podobným zlem, jako byl disponoval KAIN.
-
- A nyní lze činit pouze jediný závěr. Lidé,
kteří se jeví jako DOBŘÍ jsou ve skutečnosti
pouze HODNÍ!!
-
- Jde nyní o to, proč člověk, ač zlý, proč je
HODNÝ?
- Mezi zvířetem a člověkem není rozdílu. Tygr
je hodný pokud je přežrán, nezasahujete do jeho teritoria a nerušíte
jeho klid.
- A tak člověk pokud jsou uspokojena jeho PRÁVA
je HODNÝ stejně jako tygr.
- Rozdíl je toliko v tom, že člověk má podstatně
větší počet a rozsah práv než tygr. A je jedno, zda porušíte jedno
ze tří práv tygrovi nebo jedno ze sta práv u člověka, v tu
ránu si člověk se zlým tygrem v ničem nezadá.
- Je proto zbytečné komentovat proč má v Ústavě
dominantní postavení Listina práv a svobod.
- A ať nikoho ani nenapadne prstem ukazovat,
kde je nejvíce lidských práv, protože tam se soustředí ten nejvyšší
potenciál lidského zla!
-
- A když už Ježíš hovoří o nutnosti pokání je
dobré si i v tomto udělat jasno. K tomu nejlépe poslouží
podobenství „O farizeu a celníkovi“
-
- O
těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními
pohrdali, řekl toto podobenství: „Dva muži vstoupili do chrámu,
aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeu se postavil
a takto se sám u sebe modlil: ,Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní
lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho co získám.´Avšak
celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout;
bil se do prsou a říkal: ,Bože, slituj se nade mnou hříšným.´ Pravím
vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus.
Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude
povýšen./Luk.18,9-14/
-
- Ty, kteří vydrželi se mnou až sem nemám odvahu
urážet nějakým výkladem. Člověk se těžko brání tomu aby se nesrovnával
s druhými. Je vzdělanější, majetnější než druzí a to zákonitě
dává i více práv. Ale ono je tomu naopak. Všichni máme před Bohem
jednu jedinou povinnost a pokud máš více práv, pak tím větší je
tvá povinnost. V tom se již dokážete rozebrat.
- Jestliže podobenství „O zlých vinařích“
bylo vyjímečné tím, že spojovalo minulost a budoucnost, pak toto
podobenství má „věčnou platnost.“ Doporučuji jeden osvědčený
tah, na místo ctihodného farizea dosadit Američana
a roli opovrhovaného celníka může docela dobře zastoupit Čech.
Bude to Ježíšovo podobenství „O Američanu a Čechovi“
A rázem máte zcela jasno, jak na tom je celý dnešní
svět.
-
- Ne že bych čekáním ztrácel trpělivost. Ale
hledím do hvězd a vidím, že čas se mi povážlivě krátí. A beztak
mi dochází i dech. Jen jednou jsem se mohl nadechnout a jedním dechem
musím psát. Proto než Vás věrné budu muset opustit, řeknu na koho
se máte připravit.
-
- Nevím z které světové strany je vhodné slavobránu
Přímluvci postavit, ani jaká bude jeho
pleť. Neznám jméno, které dostane jeho forma. Možná
to bude Sergej, Georg či Franc. Celé jméno zná jen Otec a Kristus.
My známe jen poslední jeho část.
-
- JIDÁŠ
IŠKARIOT.
-
- Zase určitě nevěříte, a přitom o tom musel
Ježíš rozhodnul již před 2000 lety.
-
- Nezapomínejte, že to byl plán Boha-Otce a že
proto musel být absolutně dokonalý! Ježíš přece svým věrným říká,
že nikoliv oni jeho, ale on si je vybral za učedníky. A to si je
pouze přivolal, neboť je dostal od Otce. Od Otce dostal tedy i Jidáše!!
-
- A kdo chce dál tvrdit, že Jidáš je zrádce,
ten Otce obvinil, že svému milovanému synu na místo chleba dal kámen!
- Na místo ryby že mu dal hada, zrádce!?
- Teď hned dva kroky vpřed!!
- Žádné, že Bible to říká! Bez vytáček.
- Pěkně nahlas před tváří Boží to může každý
opakovat.
-
- Přisuzujete lidem takovou moc, že by mohli
zmařit plán Otce?
- Nebo jen nechápete, že tak jako pro Boha nebyl
žádný div aby Sára v 90. letech měla syna, zrovna tak nebyl div
aby Jidáš sehrál roli zrádce za 30 stříbrných.
- Pro Ježíše to nebylo vůbec lehké aby ze 12
nejbližších vybral jednoho, který roli zrádce sehraje.
-
- Ale byl to velevážení a chytří dalekosáhlý
plán!
- Jestliže 11 učedníků mělo vykonat něco bezprostředně
po smrti Ježíše, pak Jidáš jako Přímluvce, až bude třeba a přijde
čas!!
- Neboť Ježíš, poté co se stal DOBRÝM
se již nemůže vrátit.
-
- Proto čtěte dobře poslední Ježíšova k Jidášovi!
-
- A
hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře, a políbil
ho. Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol!“ Tu přistoupili
k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho. Jeden z těch,
kdo byl s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal
mu ucho. Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo
se chápou meče, mečem zajdou.“/Mt.
26, 49-52/
-
- To nikoho nenapadne ptát se kdo to byl, jenž
mu ten úkol dal?! V okamžik, kdy ta slova Jidáš slyšel, vůbec nic
nechápal, vůbec nevěděl o čem je řeč. Jako netušil co za úkol by
měl vykonat, tak ani netušil, že Ježíše zradil.
- Ne bez příčiny jej Ježíš oslovuje PŘÍTELI.
- Jako Kain v době činu netušil co činí,
stejně Židé dožadující se Ježíšova ukřižování ani Jidáš netušil,
že činí vůli Otce.
- Když si vše uvědomil spáchal sebevraždu. Odměnou
a spasením mu bude role Přímluvce.
- A taky nepřehlédněte maličkost, jak Ježíš
nabádal učedníky respektovat Spravedlnost. Kdo bere meč, mečem zajde!
-
- Nemělo by být již pochyb o tom, že Bůh-Otec
v zájmu nás lidí obsadil svého milovaného
syna do té nejtěžší role. Ale není od věci zamyslet se nad tím,
co vlastně obětoval Ježíš.
- Ježíš poprvé obětoval Bohu na poušti, když
byl pokoušen Ďáblem. Dostal od Otce veškerou moc nad všemi lidmi.
Ale ani jednou ji nepoužil na ochranu svých lidských práv. Respektoval
Spravedlnost a vůli svého Otce.
- Dnes dokážeme na kamení obilí pěstovat a tak
kamení v chleba proměnit. Klaníme se těm, kteří dokázali veškerou
světovou moc ve svých rukou soustředit a je našim snem slávu a bohatství
okusit, nebo aspoň podíl na tom všem mít. Lze si na nejvyšší vrcholky
hor zaletět, ze Země na Měsíc odskočit a vrátit se zase bezpečně
zpět.
-
- Ano, Ježíš na poušti obětoval to, po čem lidé
stále více dychtí. Ježíš však přemohl tento svět.
-
- Před 2.000 lety budil Ježíš velké pozdvižení
příslibem, že království nebeské se přiblížilo. Lidé byli neodbytní,
stále se ptali kde je. Po všem co jsme poznali není pochyb, že království
nebeské je stále na svém místě, nepřiblížilo se ani nevzdálilo,
to jen Ježíš jej lidem učinil dostupným!
Je řada podobenství vztahujících se ke království nebeskému, pro
nás jsem vybral na pochopení to nejméně náročné, podobenství „O
dělnících na vinici“
-
- Neboť
s královstvím nebeský je to tak, jako když jeden hospodář hned
ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky
denár na den a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině,
viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, a řekl jim: „Jděte i vy
na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé. Oni šli. Vyšel
opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě
tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak
tam stojí a řekl jim: Co tu stojíte celý den nečinně? Odpověděli
mu: Nikdo nás nenajal. On jim řekne: Jděte i vy a mou vinici. Když
byl večer, řekl pán vinice svému správci: Zavolej dělníky a vyplať
jim mzdu, a to od posledních k prvním! Tak přišli ti, kteří
pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. Když přišli ti
první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru.
Vzali ho a reptali proti hospodáři. Tihle poslední dělali jedinou
hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne
a vedro! On však odpověděl jednou z nich: Příteli, nekřivdím
ti. Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si co ti patří, a
jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem
udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý? Tak budou
poslední první a první poslední.“/Mat.20,1-16/
-
- Pokud by se někdo snažil vykládat toto podobenství
pouze v podmínkách tohoto pozemského světa, nikdy se nepřiblíží
tomu co sledoval Ježíš. Ježíš je přesný a podává standardní scénu.
Vinicí je tento svět a na onom světě Bůh najímá ty kdo mají zájem
pracovat na jeho díle. Z jiného podobenství víme, co je třeba
dělat na tomto světě. Činit pokání.
- Při vyplácení odměny dochází ke kolizi. Není
to opět nic jiného než kolize lidské představy o spravedlnosti a
Spravedlnosti Boží. Ti, kteří pracovali celý den se domnívají, že
jejich odměna bude větší jak těch co pracovali jen hodinu. Ale jen
Bůh ví kdy a na jak dlouho je třeba koho povolat k pokání.
- Proto je nad slunce jasnější, proč jako první
k vyplacení jsou povoláni ti, kteří pracovali nejkratší dobu.
K odčinění, pokání toho měli nejméně. A proč ti, co dřeli od rána,
celý den v žáru slunce, jsou přizváni k výplatě až jako
poslední. K odčinění, pokání toho měli nejvíce.
- Odměna je pro všechny stejná.
- Jeden
denár-spasení!
- A je opět paradoxem, že právě ti, kteří by
měli raději mlčet nejvíce se dožadují spravedlnosti.
- Jen pokud budete mít toto vše na zřeteli, a
že jde o vztah dvou světů, pak pochopíte, proč první jsou poslední
a poslední první.
- Tomu našem vládne Spravedlnost, v království
nebeském Láska.
-
- Ze srdce přeji každému, aby dosáhl odměnu
jednoho denáru.
-
- Čas se naplnil a zvedám k nebi zrak.
- Stále otevřena kniha je lidmi nepřečtena.
- Lépe mlčet, ale hvězdy bijí na poplach!
- Přišel čas jak řekl Daniel.
-
- Mnozí z těch, co dosud spí v prachu
země, procitnou. Jedni k slávě věčné, druzí k zatracení.
Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají
k Spravedlnosti, jako hvězdy, navěky
a navždy.
-
- Věřím,
že byl smazán starý hřích
-
Old hřích
-
- D.Zálezly
6.8.2001
- 05.46
hodin CEDT
-