TAO-TE-ŤING
Kniha o TAO a Cestě ke Ctnosti

Staří Číňané vázali ze slámy věchty, kterým říkali „slamění psi“ – a používali je k obětinám; po skončení rituálu se tyto slámové figury, resp. to co z nich zbylo, staly bezcennými a lidé se k nim chovají lhostejně. Tím Lao-c´ chtěl vyjádřit skutečnost, že prostor mezi nebem a zemí je sice prázdný, ale tato prázdnota je plna dění a vůbec života. Člověku, která zná přírodní a duchovní zákony Univerza – a je tedy vědoucí – je nutně povznesen nad nedokonalé lidské úmluvy, protože ví, že lidé své názory často mění a trvalé jsou pouze výše uvedené zákony. Lidské názory a úmluvy jsou proto opravdu pouze jako třtiny, zmítající se ve větru. Prázdnota mezi nebem a zemí je už nyní téměř nekonečná – a čím se zvětšuje, tím více může obsáhnout dění. Číňané kladli velký zřetel na zákonitost „míry věcí,“ která říká: není ničeho ve Vesmíru, čeho by se nemohlo využívat k tomu, k čemu bylo stvořeno. Musím však poznávat smysl a účel všech věcí a nic nepřehánět. V novější době to koncem 19. století skvěle vyjádřil „vodní doktor“ – farář Šebastián Kneipp, když řekl: „Všeho s mírou, a dobrého pomálu !“ Člověk by měl být pánem a nikoliv služebníkem věcí a žádostí. Typickým příkladem zde může být otázka pohlavnosti. Tzv. „čistota,“ čili život bez pohlavního styku je záležitostí nepřirozenou a tedy škodlivou, protože právě spojení milujících se duší má být oslavou lásky mezi milujícími se bytostmi. Pak je zdrojem sil a pramenem inspirace. Zdravé tělo, vedené bystrým duchem o tuto sváteční příležitost nebude žádat příliš často, protože jinak by poklesl význam tohoto posvátného aktu. Naproti tomu promiskuita, jak ji dnes pozorujeme víceméně všude, je ohavným výplodem nejnižších pudů, které člověka sráží do hlubin.

Stejně tak člověka oslabuje přílišné mluvení – „mlčeti zlato“ – říká staré české přísloví – i v řeči bychom se měli „zákona míry věcí“ přesně držet...