Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Ze stejné kvalitativní kategorie jako blábolení je - žvanění. Lidé rychle vysloví nějaký úsudek o problematice, které vůbec nerozumějí. Z tohoto mínění se pozvolna stává pevný úsudek, který posléze mnozí duchovně líní lidé přijmou jako jisté vědění. Takové pseudovědění tu je a udržuje se s nápadně pevnou houževnatostí, ač nikdo nedovede říci, jak vlastně vzniklo.

Většina lidí se prakticky nezamýšlí nad tím, čemu nerozumí, ale rádi o tom žvaní. Žvaní stále a všude, ze svéhlavosti, ze vzdorovitosti, z lehkomyslnosti, z líné bezmyšlenkovitosti, žvaní jen tak pro ukrácení času a nezřídka také ze snahy, aby jim někdo naslouchal, ba dokonce žvaní i ze zlé vůle. Jen málo lidí neholduje tomuto zlozvyku - žvanit jen z pouhé chuti tlachat.

I tento mor nadbytečného mluvení vyvstal jako následek žalostné nadvlády rozumu. Přílišné mluvení totiž dokonale potlačuje schopnost čistšího vyciťování, která vyžaduje větší vnitřní prohloubení.

Ne bez důvodu nepožívá mluvka důvěry, i když je třeba neškodný. Důvěře se těší jenom ten - kdo umí mlčet.

Žvanily v pravém slova smyslu jsou však především ti, kteří mají rychle po ruce slova, když se jedná o něco, čemu nerozumějí. Tito lidé si zhusta ani neuvědomují, že svou žvanivostí mohou způsobit mnoho zla a utrpení. Střežme proto svá slova! Zbytečná slova člověka táhnou dolů, protože všechno zbytečné je ve stvoření rušivé - a všechno rušivé klesá - dle zákona tíže - dolů.

Kdo nebude již chtít mluvit nic neužitečného, stane se mlčenlivějším a zdrženlivějším a znásobí v sobě síly, jaké umí produkovat jen mlčení!

Kdo bude dodržovat známé Ježíšovo ponaučení - vaše řeč budiž ano - ano a ne - ne, ten vyplní mluvením sotva třetinu doby, kterou dnes ještě k mluvení používá.

Člověk však většinou dosud dává přednost lehkovážnému žvanění před ušlechtilým mlčením a tím mnohdy zcela zbytečně klesá...