Nebeský kalendář
Něco ke čtení
Můj další web
Drobnosti
Najdete nás i na Facebooku
Mějte se krásně

Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

féerie a poučení z nedaleké budoucnosti
(V Kroměříži, Anno Domini MMVIII)
[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]

Žvanění

Ze stejné kvalitativní kategorie jako blábolení je - žvanění. Lidé rychle vysloví nějaký úsudek o problematice, které vůbec nerozumějí. Z tohoto mínění se pozvolna stává pevný úsudek, který posléze mnozí duchovně líní lidé přijmou jako jisté vědění. Takové pseudovědění tu je a udržuje se s nápadně pevnou houževnatostí, ač nikdo nedovede říci, jak vlastně vzniklo.

Většina lidí se prakticky nezamýšlí nad tím, čemu nerozumí, ale rádi o tom žvaní. Žvaní stále a všude, ze svéhlavosti, ze vzdorovitosti, z lehkomyslnosti, z líné bezmyšlenkovitosti, žvaní jen tak pro ukrácení času a nezřídka také ze snahy, aby jim někdo naslouchal, ba dokonce žvaní i ze zlé vůle. Jen málo lidí neholduje tomuto zlozvyku - žvanit jen z pouhé chuti tlachat.

I tento mor nadbytečného mluvení vyvstal jako následek žalostné nadvlády rozumu. Přílišné mluvení totiž dokonale potlačuje schopnost čistšího vyciťování, která vyžaduje větší vnitřní prohloubení.

Ne bez důvodu nepožívá mluvka důvěry, i když je třeba neškodný. Důvěře se těší jenom ten - kdo umí mlčet.

Žvanily v pravém slova smyslu jsou však především ti, kteří mají rychle po ruce slova, když se jedná o něco, čemu nerozumějí. Tito lidé si zhusta ani neuvědomují, že svou žvanivostí mohou způsobit mnoho zla a utrpení. Střežme proto svá slova! Zbytečná slova člověka táhnou dolů, protože všechno zbytečné je ve stvoření rušivé - a všechno rušivé klesá - dle zákona tíže - dolů.

Kdo nebude již chtít mluvit nic neužitečného, stane se mlčenlivějším a zdrženlivějším a znásobí v sobě síly, jaké umí produkovat jen mlčení!

Kdo bude dodržovat známé Ježíšovo ponaučení - vaše řeč budiž ano - ano a ne - ne, ten vyplní mluvením sotva třetinu doby, kterou dnes ještě k mluvení používá.

Člověk však většinou dosud dává přednost lehkovážnému žvanění před ušlechtilým mlčením a tím mnohdy zcela zbytečně klesá...


K Sokratovi přiběhl rozčilený muž a volal:
„Sokrate, představ si, že ..."
„Moment, příteli", přerušil ho Sokrates laskavě,
„přesil jsi to, co mi chceš říci, přes tři síta?"
„Přes tři síta?I" - nechápal návštěvník…

„Je ta zpráva dobrá?"
„To teda není, ale..."

„Nu, je ta zpráva důležitá?"
„No, moc důležitá není, ale myslel jsem..."

„A je ta zpráva určitě pravdivá?"
„To nevím, ale na bazaru říkali, že ..."

„Ale, ale příteli!" –
děl Sokrates, tentokráte přísně,
„když ta zpráva není ani dobrá,
ani důležitá
a asi ani pravdivá,
proč mi to vlastně chceš vykládat?
Zkus svoji energii věnovat něčemu užitečnějšímu..."


[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]