Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Muž se v průběhu vývoje snížil na otroka svého vlastního rozumu, žena však poklesla mnohem více. Žena má podstatně vyšší citlivost než muž, a skrze ni mají do hmotnosti proudit záplavy světla. Žena je schopna svým chtěním prakticky sama určovat duchovní kvalitu přicházejícího potomstva. Tím má vliv nejen na svou rodinu, ale i na svůj národ, ba dokonce na celé Stvoření.

Východiskem její síly a moci je její domov a domácnost. Z tichého, milovaného domova má pronikat její vliv rozhodujícím způsobem do přítomnosti i budoucnosti. Pravé ženství umí beze slov vychovávat muže, který by mohl nebesa dobývat, jsa podporován tímto tichým působením, skrývajícím netušenou moc. Takový muž se pak bude snažit z přirozenosti svého nitra chránit pravou ženskost, a to ochotně a radostně.

Dnešní žena však je pouhým paskvilem pravého ženství. Snaží se o „emancipaci", chce se rovnat muži, chce plnit jeho úkoly a své ženské poslání zašlapává. Odložila stud, cudnost, věrnost. Stydí se nosit dlouhé šaty, jestliže móda předepisuje nošení šatů krátkých, ale pranic se neostýchá kdykoliv a kdekoliv se obnažovat. Žena obětovala ješitnosti své nejušlechtilejší cítění a tím potupila úkol, svěřený jí Stvořitelem, takže se dá říci, že žena zaujímá ze všech tvorů ve Stvoření nejméně to místo, které zaujímat má!

Žena představuje pasivní část bytosti, tedy část, naladěnou na příjem - Boží síly. Přijímá sílu, transformuje ji a předává výkonné, aktivní části bytosti - tedy muži. Se silou ovšem i přijímá Boží vůli. Nelze tedy nikdy hovořit o ženě jako o „slabším" pohlaví. To snad platí - a ještě jenom částečně - o síle fyzického těla. Žena je určující částí, muž je částí prováděcí! Dalo by se to i říci tak, že žena je cennější, protože je Bohu blíže a je schopna lépe vycítit jeho vůli. Proto ona musí určovat směr, kterým se má člověk ubírat - a muž má pouze určovat, jakým způsobem se ono ubíráni provede.

Pozemská žena, která se podrobuje nadvládě rozumu, zatlačuje tím do pozadí pravou ženskost. Taková žena se obyčejně příště vtělí jako muž. Její podstata se však ani v mužském těle nedá zcela „zazdít" a tak tohoto nepravého muže přitahují opět muži. Přirozeně tomu může být i naopak a muži, chovající se zženštile, se napříště mohou vtělit do těla ženského.

Čistota pravého ženství se projevuje ve věrnosti - věrnosti svému poslání. V pozemském bytí má žena vést domácnost a vytvářet domov v pravém slova smyslu. Svůj domov učiní pravá žena svatyní. Muž ovšem nesmí bezohledně narušovat pořádek a řád v domácnosti, protože jeho práce je stejně hodnotná jako činnost ženy v domácnosti. Žena si má vážit mužovy práce a nemyslet si, že důležitou je jen její činnost. Obě strany mají ve své činnosti vzájemně navazovat ve stejnoměrném zachvívání. Jedna strana nesmí rušit druhou. Svůj úkol na Zemi nemůže ženství splnit ješitností, která vždy vede k nestoudnosti, nýbrž jedině půvabem, který jí byl propůjčen jako nejkrásnější duchovní dar. Každý její pohled, každé její slovo by mělo nést pečeť duchovní ušlechtilosti. V tom spočívá její úloha, její moc i její velikost!