Nebeský kalendář
Něco ke čtení
Můj další web
Drobnosti
Najdete nás i na Facebooku
Mějte se krásně

Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

féerie a poučení z nedaleké budoucnosti
(V Kroměříži, Anno Domini MMVIII)
[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]

Znalosti

Jak mnoho lidí je hrdo na své znalostí. Ale naučené znalosti ještě netvoří vědění.

Pravé vědění totiž není výsledkem píle, ale zcela osobního aktu poznání. Stává se tak vždy, za všech okolností, výsledkem vlastní zkušenosti - a proto nemůže být ani odnikud převzato, ani nikam (na jiné osoby) přeneseno. Pravé vědění tedy není sdělitelné! Můžeme se tisíckráte snažit své vědění předat - nikdo nám nebude rozumět!

Všemu, co převezmeme od druhých, můžeme nanejvýše věřit - ale nebudeme vědět!

Víra - znamená v zásadě - něco považovat za možné. Kdybychom pochybovali, že je něco možné, nemohli bychom o tom nabývat žádných zkušeností.

Věřit - a vědět, jsou tedy dva zásadně odlišné pojmy, které se však podmiňují a oba mají své opodstatnění.

Vědění je tedy vždy jen záležitostí jednotlivce - znalosti může mít i dav. Pravé vědění působí spíše v ústraní a má snahu se moc nepropagovat. Zcela absurdní je pak představa, že by se pravé vědění snažilo získávat nové stoupence, protože stoupenec a vědoucí jsou značně rozdílné entity

Tendence k utajování pravého vědění nemá ovšem nic společného s tajnůstkářstvím, vznikla spíše spontánně. Pravé vědění totiž nepotřebuje samo sebe utajovat. Člověk je schopen porozumět určitým skutečnostem tehdy a jen tehdy, jestliže stav jeho vědomí je alespoň přibližně adekvátní poznání těchto skutečností. Na chemických vzorcích není nutno před laiky nic utajovat, beztak tomu nerozumí. Pokud si dotyčný člověk chemii důkladně neosvojí, zůstanou pro něho chemické vzorce neproniknutelným tajemstvím.

Pravé vědění tu v zašifrované podobě je odedávna a stále přicházejí jeho nové a nové verze. Každý je však nemůže poznat. Abychom mohli vidět, musíme se napřed naučit dívat!!!

Vědění tedy není soustavou vědomostí, které je možno se nabiflovat. Vědění je spíše cestou nebo stezkou - a cesta vždy vede k nějakému cíli. Cesta pravého vědění vede k poznání smyslu života a k Bohu!!!

Jít po této cestě ovšem znamená, že všechny, třeba i ty nejmenší získané vědomosti, dlužno ihned uplatňovat v „obyčejném" životě!!! Své zážitky, chování a postoje je tak nutno trvale měnit, být stále jiný, nový! Všechno musí být nové!!! Protože vědění - to je především vývoj!!!

Vědění se tak stává pro svého nositele závazným. Vědění si vynucuje změnu postojů ke Světu a k Vesmíru a má za následek, že dosavadní zvyky se stávají neudržitelnými.

Kdo např. opravdu pochopí astrologii, tak již nemůže hledat viníky ve vnějším světě, vést majetkové procesy, rozčilovat se nad neschopností politických vůdců apod... (POZOR: Zabývat se astrologií a pochopit astrologii - jsou dva zcela rozdílné pojmy).

Současná věda a náboženství nechápou, že veškeré vědění je tu přítomno. Učenci se mylně domnívají, že na základě „nových objevů" se trvale přibližujeme k Pravdě, a že je tedy pouze otázkou času, kdy budeme vědět všechno.

Leč - je tomu právě naopak: Vědění je tu trvale přítomno, ale my se musíme trvale vyvíjet, abychom byli schopni je poznávat...

Inu, jak říkal Vendelín Balcar onehdá svému synovi: „Vědomosti jsou opravdu moc. Pamatuj si – vědět, vědět, vědět ! Hlavně na každýho něco…“


[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]