Nebeský kalendář
Něco ke čtení
Můj další web
Drobnosti
Najdete nás i na Facebooku
Mějte se krásně

Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

féerie a poučení z nedaleké budoucnosti
(V Kroměříži, Anno Domini MMVIII)
[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]

Část 2., kapitola I.:

Další životní prožívání Toníka, Magdy, Vaška – a vůbec všech, kteří přežili – budou alespoň zpočátku velmi krušná. Jde o stav, o kterém Bible praví – že „živí budou záviděti mrtvým…

Item – zanechme je jejich neveselým osudům a vraťme se zpět k dnešku…

*********

V současnosti, tj. v roce 2008 můžeme říci, že doba je těhotná převratnými změnami, které mají a zcela jistě budou v nedaleké budoucnosti přicházet. Kdo má uši k slyšení, oči k vidění a srdce otevřené, cítí to už po delší dobu, ostatní lidé to však začínají vyciťovat a tušit také. Přibývá živelných katastrof i nejrůznějších nemocí, Země je ohrožena, především tedy člověkem; je drancována a zneužívána – citlivější se ptají jak dlouho to ještě bude Bůh trpět, a i cynici cítí, že pokud se v dohledné době něco nějak nezmění, člověk bude schopen nádhernou Zemi zničit a takříkajíc rozebrat na náhradní díly.

Hovoří se o Vodnářském Věku, který má teoreticky započít v roce 2012 – nebo taky někdy jindy, protože neznáme přesně vstupní data. Dále se hovoří o druhém příchodu Krista – jedni říkají, že určitě přijde, druzí zase, že už na Zemi je – snad v Německu, snad v Korei – a malý český člověk je přesvědčen, že vzejde z našeho národa a bude žít – jak také jinak – v Praze. Ještě jiní jej viděli v Rudolfu Steinerovi a další zase v Oskaru Ernstu Bernhardtovi, vystupujícímu pod – kupodivu – arabským pseudonymem Abd-ru-shin, který zemřel v prosinci 1941. Zcela jistě není v mé kompetenci vyslovit v této závažné otázce nějaké konečné stanovisko.

Bůh nám, pozemským lidem, od nepaměti pomáhal a pomáhá vysíláním různých pomocníků – proroků či různých vyspělých duchů, kteří jako velikáni dějin – posouvají lidského ducha v jeho vývoji dál. Z velikánů světového formátu to byl v našem národě naposledy Jan Amos Komenský. A poslední prorok s velkým P byl právě Abd-ru-shin. Ponechme nyní stranou, zda byl, či nebyl Synem Člověka, tedy vlastně druhým příchodem Krista – pravdou je že jeho stěžejní dílo „Ve světle pravdy“ neboli „Poselství Grálu“ je největším literárním počinem XX. století, které hledajícího člověka dostatečně hluboko informuje o důležitých otázkách a problémech bytí. Na druhé straně dost dobře nelze souhlasit s tvrzením, že v Poselství je úplně všechno. Zdaleka tam není všechno, ale nic lepšího, resp. hlubšího, či podrobnějšího nebo jak bych to nazval - zatím nebylo člověku svěřeno. Za téměř 20 let, co je u nás (víceméně) svoboda tisku vyšlo bezpočet duchovně laděných publikací – ale ve všech případech, při srovnání s Poselstvím šlo jen o slabý odvar.

Poselství ovšem není obyčejná kniha, ale je to kniha – řekli bychom – zapečetěná. Kdo neprojeví dostatek pokory v srdci a opravdu celým srdcem netouží po pravém poznání, tak knize nemůže dost dobře porozumět a brzy ji – jako nepoužitelnou – odkládá. Kniha je v současnosti běžně na trhu a když ji nenaleznete ve vašem knihkupectví, můžete si ji nechat zaslat poštou z adresy: Integrál, s. s r. o. – Topolky 26, 616 00 Brno.

Z Abd-ru-shinových předpovědí se čtenář dozví, že se blíží jisté, pro člověka velmi rozhodující dění, které bylo do Stvoření Tvůrcem vloženo jako jakýsi pojistný ventil. Přišlo by tedy v každém případě. Kdyby bylo lidstvo na mnohem vyšší úrovni, než je, lidé by toto dění vnímali jako velmi příjemné a posilující. Kdyby bylo lidstvo na ještě nižší úrovni, než se nyní nachází, šlo by o dění zničující a bylo by vnímáno krušně a tragicky. Protože lidstvo je takové, jaké je, má dění být „naporcováno,“ každému podle jeho duchovního stavu v den D, hodinu H. Dění k Zemi přinese hvězda, kometa, či snad jen záření vzdálené hvězdy, která má hlubokou příbuznost ku hvězdě betlémské, která zvěstovala narození Ježíše Krista.

Uvážíme-li duchovní úroveň nebo spíše neúroveň současného lidstva – a přitom z Bible víme, jak Bůh „zatočil“ se Sodomou a Gomorrhou, pak můžeme očekávat, že dění nebude příjemné,, protože lze oprávněně předpokládat, že obyvatelé těchto měst byli pouze ubohými žabaři ve srovnání s neřestností většiny současně žijících lidí.

Ve féerii, kterou jste přečetli, je nastíněn jeden z možných horších scénářů, ale od Abd-ru-shina víme, že až do posledních chvil dne D, hodiny H je vše otevřeno. Zatím tedy ještě můžeme – jako lidstvo – opravit, resp. korigovat chod blízkých budoucích dějin. Ale čas k opravě, či korekci se valem krátí a zatím u většiny lidí nelze pozorovat jakoukoli snahu k nápravě.

Je přislíbeno, že transformační dění v každém případě povznese Zemi, a s těmi lidmi, kteří budou mít požadovanou duchovní úroveň, do vyšších sfér, takže lze předpokládat, že budoucí lidstvo dostane ještě šanci k vyšší vývojové epoše. Ze současného lidstva to však bude ten a jenom ten, který už nyní splňuje „kvalifikační předpoklady,“ tedy půjde o lidi, kteří už nyní hledají Pravdu a usilují ke Světlu. Ostatní budou a musí být bez milosti smeteni, protože se opakovaně neosvědčili – a není do nekonečna možné tolerovat jejich brždění vývoje lidstva jako celku a rozvratnou činnost.

Je velmi smutné, že žádná církev se nevyprofilovala jako společnost zdravého vývoje a všechny trvají na starých, dávno překonaných dogmatech a tím vlastně strhávají hodně dobrých, ale málo přemýšlejících lidí dolů ke zmaru.

Podle posledních informací opravdu dobrých jasnovidů – uvádím „opravdu dobrých“ – protože blouznivce, kteří přijímají informace tu z Plejád, tu ze Síria, nelze v žádném případě brát vážně. Jsou to nešťastné truchlivé a blbé postavy, jejichž žalostné konce jsou na dohled.

Tedy - podle dobrých jasnovidů se v naší, tj. lidstvu známé oblasti Vesmíru nachází, resp. nacházelo celkem 7 obydlených planet = světových obcí – jejich jména jsou i v biblickém Zjevení svatého Jana. Jsou to: Ephesus, Philadelphia, Pergamos, Smyrna, Thiathyra, Laodiceia a Sardes. Ephesus jsme uvedli jako první, anžto jde o část Vesmíru, ve které se nachází Země. Tyto světové obce se vyvíjí zcela samostatně a nezávisle na druhých, protože nejsou mezi sebou fyzicky dosažitelné. Asi nejlépe je na tom lidstvo na Philadelphii, kterému se podařilo vybudovat jakýsi ráj už na své mateřské planetě. Záhrobní svět je pro tyto světy společný, ale každý lidský duch přichází dozrávat vždy na svou planetu. Nejhorší situace byla v obci Sardes. Úroveň jejího lidstva postupně klesala tak, že nepomohla žádná opravná opatření, pročež po mnoha staletích musel tvůrce přistoupit ku stažení této planety z oběhu. Její mateřské Slunce se stalo „novou“ - tedy vybuchlo a planeta se během několika dalších hodin roztavila. Její obyvatelé skončili většinou v rozkladu, jako materiál pro další výstavbu. Nicméně absolutní Boží spravedlnost vylučuje možnost nespravedlivého dění. Tak se stalo, že nejlepší z nejhorších Sarďanů byli zachováni, ale zůstali v bardu, tedy v záhrobí víceméně zaseknuti, protože neměli kam jít se dále vyvíjet. Jak ale postupně klesala duchovní úroveň pozemského lidstva, došlo na přelomu 19. a 20. století pozemského času k neblahé situaci, že nejhorší pozemšťané se ocitli zhruba na úrovní nejlepších Sarďanů – a tak podle zákona přitažlivosti stejnorodého dostávali postupně ti nejlepší (Sarďané) příležitost inkarnovat se náhradně na Zemi. Jejich přítomností se situace na Zemi dále zhoršovala, také i proto, že Sardes byla planeta mnohem větší, než Země, takže „zachráněných obyvatel“ bylo mnoho. Stalo se, co se stalo, a již před polovinou XX. století pozemského času se stav Sarďanů a Pozemšťanů na Zemi vyrovnal a dnes je stav natolik neutěšený, že Sarďanů, čili mimozemšťanů, je na Zemi více, než původních obyvatel. Zemi může být pomoženo jedině tak, že tyto nechutné zjevy zase zmizí do svých duchovních močálů, kam patří; byť tedy někteří z nich chytli poslední příležitost za pačesy a „dovyvinuli“ se na slušnou duchovní úroveň – ale to jsou spíše výjimky…

Pokud si někdo po přečetní těchto řádek myslí, že by mohl Sarďany hledat především mezi obecně nepříliš oblíbenými a všeobecně spíše parazitujícími komunitami – je třeba ho vyvézt z omylu. To jsou většinou poctiví flákači tuzemského původu. Sarďané jsou paraziti mnohem sofistikovanější a zhusta je zapotřebí hledat hodně vysoko, pokud se s nimi obyčejný pozemský červ chce setkat – a obyčejně se mu to ani nepodaří…

Upřímně vzato, nemohu ani přiložit papír s kulatým úředním razítkem, dosvědčující, že mluvím pravdu a nic než pravdu…

Takže nám, hledajícím pozemšťanům musí být jasné, že očista Země se nemůže obejít bez tíživého dění; proto nežehrejme na strázně, které nám z toho vzejdou, ale spíše na kolenou děkujme, že jsme vůbec dostali příležitost se takto očistit…


[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]