Nebeský kalendář
Něco ke čtení
Můj další web
Drobnosti
Najdete nás i na Facebooku
Mějte se krásně

Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

féerie a poučení z nedaleké budoucnosti
(V Kroměříži, Anno Domini MMVIII)
[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]

Teogenní zlo

Vedle bezbřehého materialismu a s ním ruku v ruce jdoucího ateismu může hledajícího zmást ještě jiný fenomén, který je v moderní společnosti rovněž poměrně rozšířen, a tím je - programový neboli fundamentalistický anti-teismus.

Ateismus je vírou nebo někdy i přesvědčením, že Bůh prostě neexistuje. Všechno kolem vzniklo jako souhra náhodných jevů a případných anomálií. Tento typ víry vyžaduje primitivní typ myšlení, bez jakékoli snahy proniknout jen trochu pod povrch věcí. Důkazů - byť přirozeně nepřímých - o existenci vyšší inteligence, která veškerenstvu dala vzniknout a takovým nebo onakým způsobem je řídí, je bezpočet. Vždyť např. již jen pouhý počet pravděpodobnosti prakticky zcela vylučuje „náhodný" vznik vesmíru a života. Být dnes přesvědčeným ateistou vyžaduje již opravdu notnou dávku hlouposti a ignorantství, takže můžeme konstatovat, že lidí tohoto ražení není zase až tak moc a zdá se, že jich i ubývá.

Mnohem více je tzv. dysteistů. To jsou ti vlažní, kteří jsou ovšem horší než studení. Dysteistovi je otázka Boží existence víceméně šumafuk - hlavně, že má peníze a jídlo - musí se přece starat o rodinu atd. atd. Dysteisty můžeme zařadit spíše mezi materialisty, než mezi ateisty, ale každopádně mezi lidi především lhostejné.

V poslední době však lze pozorovat formování sílící skupiny fundamentalistických anti-teistů. Lidé tvořící tuto skupinu, bývají obvykle přemýšliví a hloubaví a jsou si vědomi, že Bůh, jakožto forma vyšší tvůrčí a řídící inteligence, nutně existuje. Nejsou však s jeho působením „spokojeni". Citová a myšlenková kapacita těchto truchlivých postav obvykle není sto vyrovnat se s problémy všedního života - a pochopit některé hlubší problémy, např. otázku utrpení. Mají za to, že pokud by byl Bůh opravdu tak dobrý, za jakého jej vydávají snad všechna světová náboženství, nemohl by připustit utrpení všeobecně a už vůbec ne utrpení „nevinného" člověka.

Hledající tak může slyšet nejrůznější myšlenkové konstrukce: „Bůh nás stvořil jako zmetek, prostě jsme se nepovedli. Já jako dělník, když udělám zmetek, musím ho zdarma opravit. Bůh nejen že s červenejma ušima nad takovým tvořením nikam ve studu nezaleze, ale ještě klidně toho zmetka trestá za to, že ho tak mizerně stvořil, že ho vlastně vodflák..“. Existují i jiné obmyslné úvahy, ale zde uvedená sentence je velmi reprezentativní, takže tyto myšlenkové formy není třeba dále nějak hlouběji rozvádět.

Žádný, kdo takto mluví nebo uvažuje, nemůže být, není a nikdy nebyl hledajícím, protože hledání vyžaduje nezaujaté a přísné zkoumání a zvažování - zde naopak slyšíme jen povrchní úvahu pivně - hospodského typu a pozorujeme velkou horu nepochopení a nevědění. Je zajímavé sledovat, že většina takto uvažujících lidí vychází z překrouceného katolického podání. Tito lidé béřou katolické vysvětlování skutečnosti za bernou minci a ostře proti němu vystupují, aniž by si uvědomili, že u věřících lidí může existovat i jiné nazírání na duchovní problematiku, než je zkostnatělá interpretace zatuchlých katolických dogmat.

Anti-teisté jsou si tedy vědomi, že Bůh existuje, ale označují jej víceméně za příčinu všeho zlého. Zlo dělí na antropogenní, tedy zlo vysloveně zapříčiněné člověkem - ale toho je málo - a na teogenní, tedy na zlo, zapříčiněné Bohem. Plné teogenní zlo vzniká např. zemětřesením. Jestliže Bůh stvořil Zemi tak nedokonalou, jaká je, Zemi, která se občas zatřese nebo občas na ní vybouchne sopka, a tato přírodní katastrofa je příčinou utrpení přírody (stromů, rostlin, živočichů, lidí) - je to jasná vina Boha, za kterou by měl být postaven před řádný soud. Jestliže je všemohoucí, mohl to zařídit tak, aby se takové věci prostě nestávaly. Teprve pak by se dalo poznat, zdali má člověka opravdu rád. Zprostředkované teogenní zlo vzniká tehdy, když např. selže člověk a třeba někoho praští klackem a zabije ho. I to je vlastně vina Boha. Měl člověka stvořit jinak! Možností na to bylo dost.

Předním zastáncem a koryfejem anti-teismu u nás je pensionovaný lékař Josef Halata, kterému zdatně sekunduje jeho choť Alena. Z jejich publikační činnosti např. lze uvést: Teogenní zlo - Otcova úkladná synovražda spasila svět - Teogenní zločiny /ne/zapomenuty a /ne/odpuštěny - Čím méně mohu - tím více musím…

Argumentace pana doktora je prostá: vychází z Bible, a baví ho zřejmě především Starý Zákon. Jeho pasáže béře doslova, a tak poukazuje třeba na to, jak neadekvátní je Boží trest Evě a Adamovi, potažmo celému lidstvu, za pitomé ukradené jablko.

Za vrchol Boží potměšilosti a špatnosti pokládá pan doktor třeba skutečnost, že (Bůh) klidně nechá umřít naprosto nevinnou, krásnou a přirozeně hodnou holčičku v pěti letech na leukemii. Dále pan doktor dovozuje, že i antropogenní zlo je vlastně podmíněno prvotním zlem Božím. Aby mohl člověk páchat zlo, musel mu přece Bůh napřed pro to páchání vytvořit podmínky - nebo to snad není pravda???

Na těchto myšlenkových šarádách je jasně patrné, že vznikly na základě nepochopení křesťanské nauky a doslovného chápaní symbolických biblických údajů na straně jedné - a neschopnosti si představit jinou, než křesťansko - katolickou interpretaci skutečnosti, včetně jejích mnohdy zmatených, mnohdy zmatečných pojmů a dogmat. Jelikož autor uvádí, že vyrůstal v hluboce katolické rodině a studoval na přísně katolickém gymnáziu, se navíc ještě zdá, že současným pomlouváním Boží činnosti si léčí nějaký svůj mindrák z dávné puberty. Třeba musel při náboženství klečet na hrachu.

Jsem přesvědčen, že poctivě hledající bude dříve či později umět bezpečně si odpovědět na otázku pro mnohé tak tíživou: proč vlastně Bůh utrpení a další osudové rány na člověka vůbec dopouští?

Zcela jistě nejde o teogenní zločiny, jak se to čtenářům svých prostoduchých brožur snaží namluvit manžele Halatovi. Každý hledající by měl být však na podobné názory připraven - jednak, aby je uměl věcnou argumentací vyvrátit nebo se o to alespoň pokusit, a také proto, aby jej tyto humánně se tvářící bláboly neodradily od dalšího poctivého hledání...


[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]