Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Většina lidí, hledající nevyjímaje, se domnívá, že mentální manipulace nebo psychické programování myšlení jsou záležitostí destruktivních kultů, používajících hypnózy a jiných specielně vypracovaných technik, aby do člověka vložily pokyny, by činil to nebo ono. Takto „programovaný" člověk jedná otrocky ve shodě s instrukcemi - a přitom je přesvědčen o své naprosté svobodě a o spontánnosti svých myšlenkových pochodů.

Žel, s psychickým programováním je možno se setkat i bezděčně, s plným vědomím - takříkajíc „za plného slunečního světla". Člověk se může určitým způsobem naprogramovat i sám - a rozpoznat takto programované myšlení je poměrně obtížné, protože postižený jedinec to skrývá - ať již záměrně nebo spontánně.

Právě hledající jsou na své cestě tomuto nebezpečí velmi blízko - a paradoxně právě v období, kdy se domnívají ze už „TO" konečně našli!

Jak je tedy možné programované myšlení identifikovat?

1. Programovaně myslící člověk je především naprosto oddán „své" autoritě. Takový člověk se nejdříve ptá, KDO něco říká a teprve potom ho zajímá, CO se říká! Informace o zdroji myšlenek je pro něho tak důležitá proto, že ji užívá jako kritérium pravdy. Své autoritě věří úplně všechno a nemá buď žádné nebo jen nepatrné minimum názorů, které by se lišily od pravd hlásaných autoritou!
2. Programovaně myslící člověk není vůbec schopen postřehnout vnitřní rozpornost tezí, které hlásá (on a tím pádem především jeho autorita). Pokud něco řekne „jeho autorita," je to pro něj takříkajíc „svaté a Boží" a tudíž je to pravdivé, rozpornost - nerozpornost.
3. Programovaně myslící člověk je schopen až neuvěřitelných změn zastávaných názorů, aniž by u něho tyto změny zviklaly autoritu jeho autority. V praxi to potom vypadá tak, že hledající, který „už našel", všechno další prožívání poměřuje konfrontací s tezemi své autority. Jestliže autorita prohlásí, že 10. října roku 2012 bude konec světa, potom programované myslící člověk bude každého, kdo řekne něco jiného, odsuzovat, pokládat za kacíře, blázna atd. atd. Když potom příslušné datum proběhne nezávadně, programovaně myslícího občana nenapadne, že se jeho autorita mýlila a už vůbec ne, že to tedy asi nebude ta pravá autorita nebo dokonce, že by to mohl být podvodník - ale ruče se vytasí s novými argumenty, proč prognóza nevyšla: (nehodící se škrtněte!) lidstvo zklamalo, takže konec světa se odkládá, ale bude o to hroznější - lidstvo nezklamalo, ale naopak se zlepšilo, Bůh se rozhodl ještě pár dnů přidat - autorita vlastně tuto předpověď nevydala, ale spletl to její tajemník - autorita úmyslně dala nesprávné datum, aby lidstvu ukázala... atd. atd. Uvedený příklad je typický pro Svědky Jehovovy - nebožáci se na konec světa ve svých dějinách připravovali asi desetkrát - ale vždy se s nadějí chápou dalšího, stejně nesmyslného termínu.

Podobně se ale chovají i příznivci politických stran. Před mimořádnými českými volbami v červnu 1998 ODS hrdě hlásala: S Klausem nebo doleva. Po volbách se díky uzavřené „opoziční smlouvě" s ČSSD jelo fakticky dle (nevyřčeného) sloganu - Doleva s Klausem, ale nezdá se, že by tento veletočový kotrmelec řadové členy strany nějak rozházel - jede se dál, močálem černým podél bílých skal, hlavně když jsme aspoň drápkem u moci.

Proto dlužno každého hledajícího varovat: i když se nám zdá, že jsme našli „tu pravou cestu," hledejme dál a neuzavírejme se ničemu novému. Panta rhei - vše je v pohybu, volali staří Rekové a měli pravdu. V pohybu je i naše poznání a rozšiřování vědění, takže po létech se může stát, že nad svou „nejsvatější pravdou" z mládí se budeme jen hořce usmívat...