Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Peníze jsou důležitým faktorem ve vzájemném hospodářském styku. Peněžnictví, tak jak bylo aplikováno v minulosti - což přetrvává dosud - je však ukázkou temného díla. Skupiny ziskuchtivců dokáží vždy znovu a znovu manipulovat - s cílem zajistit svůj prospěch - penězi tak, že to přináší hospodářský rozvrat, těžké hmotné ztráty, duševní i hmotnou nouzi a ožebračování statisíců, ať již formou měnových reforem, inflace, burzovními machinacemi nebo jakkoli jinak.

Jedinou možnou cestou nápravy je - zabezpečit dodržování Božích = přírodních zákonů i ve finančním světě.

Peněžnictví a hospodářský život se bude muset především přizpůsobit zákonu nutného vyrovnání mezi dáváním a braním.

Jako příklad těžké disharmonie lze uvést např. tzv. pyramidální hry: Pošli na první adresu tolik a tolik peněz, rozmnož text a nakonec se napiš ty. Za nějaký čas obdržíš sumu mnohonásobně převyšující kapitál, který jsi do hry vložil. Tento princip je ovšem natolik stupidní, že i podprůměrně inteligentní člověk si dokáže spočítat, že byl vymyšlen pouze pro obohacení svých autorů, kteří figurují na předních místech tabulky. Pomocí kupeckých počtů si totiž lze spočítat, že již po několika kolech by museli mnozí „hrát" podruhé nebo i častěji - neboť jinak by nestačil počet všech obyvatel města, regionu, státu či zeměkoule. Přesto na tyto průhledné triky nalétlo již mnoho lidí, toužících po bezpracném zisku. V Albánii dokonce podobné hry probíhaly se státním souhlasem, což později vedlo k těžkým nepokojům, které vyvrcholily ozbrojenými srážkami, při kterých tekla krev.

Mnohem seriózněji se tváří metoda MLM - multi level marketing. Dealer, dříve podomní obchodník, vám nabídne nějaký tovar. Máte prostě obrovské štěstí, je to jen pro vás, mimořádná příležitost, vynikající kvalita - a způsob prodeje mimo zavedené obchody byl zvolen výhradně z lásky výrobce (potažmo prodejce) ke spotřebiteli, protože jen MLM zajišťuje dokonalou informovanost zákazníka, kterou nelze v obchodní síti zabezpečit. Kromě toho je MLM způsob, který výrazně zlevňuje nabízený tovar, protože zboží se dodává na objednávku, takže odpadnou sklady, obchodní marže, náklady na reklamu - atd. atd. Až podlehnete a koupíte, tak zjistíte, že nabízený tovar je průměrný nebo přímo šmejd a metodou MLM se prodává nejspíš proto, že za uvedenou cenu by se v žádném obchodě neprodal, zvláště když by vedle na pultě leželo kvalitnější zboží jiného výrobce za ceny poloviční. Když se nad celou věcí zamyslíme, tak zjistíme, že zboží, prodávané metodou MLM musí být předražené, protože se na něm živí tlupa příživníků, krytá pod důstojnými označeními jako director, manager apod, což jsou bývalí prodejci, kteří byli natolik vlezlí a výmluvní, že měli nejlepší kšefty - to jest okradli nejvíce lidí, takže nyní mohou spát na vavřínech a pobírat prebendy, které ovšem platí zákazníci. Ekonomové spočítali, že při normálním obchodování se tovar, vyrobený za 1 Kč, prodává za 1,50, maximálně za 2,00 - 2,50 Kč. Při metodě MLM se stejný tovar „výhodně" prodá za 3,00 - 3,50 Kč a někdy i více. Toto je problematika jistého proslulého prostředku, který způsobí, že zaručeně zhubnete - o tom, že především finančně, se cudně pomlčí, jistých známých hrnců, kdy stejné a lepší od poctivějších firem získáte vedle v krámě za třetinovou cenu, zázračného, pečlivě vyvíjeného ozdravného superprostředku, jehož vývoj spočívá v nahodilém smíchání několika význačných léčivých bylin do divoké směsice - však si tělo vybere... Neoddiskutovatelnou výhodou zde ovšem je, že vzniklá tekutina je „nealko" a poněvadž je hořká, má i jakýsi fyziologický účinek, který si okradení zákazníci rádi zveličí, aby sami sobě omluvili svou hloupost. Pak bychom také mohli poukázat na jisté superkoncentráty, které jsou sice drahé, áále jáááák účinné. No, nekupte to (když jste pako!)...Víte, že přípravky jsou natolik super a fajn, že jistá paní Š. jich prodala tolik, si vydělala více, než její choť… že, atd. atd.

Toto vše jsou ovšem poměrně průhledné a jemné švindlíky, na kterých - pokud je člověk jen trochu rozumný, nemusí participovat.

Rafinovaněji však člověka okrádá - většinou „oficiální" úvěrová politika finančních jestřábů. Bolí to vždy, ale nejmarkantnější je to u tzv. hypoték, u kterých jde o bydlení. Úrok z úvěru je vždy více nebo méně lichvou - snahou o bezpracný zisk. Výjimkou jsou úroky asi do 1,5 %, které zaručují krytí provozních nákladů a přiměřený zisk ve výši asi 0,5 %.

Z mnoha případů, např. tzv. „asijských tygrů", jako je Malajsie, Singapur nebo Jižní Korea je známo, že když vláda peníze jednoduše natiskne, ale rozvážně je investuje do zvelebení výrobních možností - „kupodivu" nevznikne ani státní zadlužení, ale ani hyperinflace, která by nastala, kdyby se takto nekryté peníze jednoduše rozdaly lidem. Ještě vhodnější metodou pak je vnitrostátní půjčka - vydání státních obligací, kterými si stát vypůjčuje peníze od svých vlastních občanů. Takto získané peníze ovšem musí být opět vynaloženy na rozvoj výroby!

Ostatně, zlatý věk Atén byl založen na tom, že Solón zrušil Drakonovy zákony, které dovolovaly půjčovat peníze na lichvářské úroky a zavedl bezúročnou ekonomiku. Za Drakona byla lichva tak rozbujelá, že se lidem nevyplatilo pracovat - pouze spekulovali a kradli, což potom vyžadovalo velmi tuhá restriktivní = „drakonická" opatření.

Dnes se s despektem díváme na povinnost feudálních „desátků", ale neuvědomujeme si přitom, že erár, jmenovitě bankovní sektor nás daněmi a jinými poplatky odírá daleko víc.

Není náhodou, že v roce 1994 vyprodukovala slovenská výrobní sféra (v Česku to bylo podobné) asi 30 mld korun zisku - a sféra bankovní rovných 39 miliard. Není to nápadné?

Přitom recepty na hospodářský rozkvět jsou známé: třeba hypotéky na stavby rodinných domků nyní (2008) neustále zdražují, takže se pomalu začínají vymykat možnostem středních vrstev. Z „hospodářské reformy ODS v r. 2008 profitují především boháči - a v současných podmínkách se boháčem může stát jedině ten, kdo má nějaké „zázemí". Každý rozumný člověk si lehko domyslí, co je nebo může být tímto zázemím: lehké topné oleje, mafiánské praktiky, tunelování fondů atd. atd.

Mladá fronta Dnes přinesla v září 1997 informaci, že majitel jedné z největších firem v Banské Bystrici tuto věnoval církvi, protože si spočítal, že pod tlakem mafie, proti kterému je policie bezmocná (protože jde o propojení do nejvyšších kruhů), by musel ročně vynaložit na „výpalné" asi 30.000,000 Sk. Tak se raději svého majetku vzdal.

Přitom - např. v otázce hypoték: Slušný rodinný domek lze dnes (2008) postavit na klíč za cca 2 - 2,5 milionu korun. Tyto peníze by bylo možno bezúročně půjčit - z čerstvě natištěných peněz - na 35 let. I kdyby stavebník neměl ani korunu - což jistě není všeobecným předpokladem - potřebných 2,5 milionu by splácel v měsíčních splátkách po 6.000 Kč, což je pro rodinu při soudobých cenových a výdělkových možnostech únosné. Stavební firmy by zaměstnaly více lidí, což by přineslo odbřemenění státní pokladny o část výdajů pro nezaměstnané. Materiály pro stavbu domků by ovšem musely být tuzemské a ne z dovozu. Kupní síla masy obyvatelstva by se vlivem splátek výrazně snížila, což by opět brzdilo inflační tlaky.

Samozřejmě, úvěr by měl být poskytován postupně - každý měsíc by banka proplatila fakturu za skutečně vykonané práce - takže by odpadlo nebezpečí insolventnosti dlužníka - v nejhorším případě by zaplatil rozestavěným nebo již dokončeným domem, který by banka obratem prodala jinému zájemci.

Stejným způsobem by mohly být poskytovány úvěry podnikatelům, na reálné podnikatelské výrobní záměry, které by brzy vynášely další peníze.

Přitom by nevznikaly nekryté peníze, tvořící inflaci - každá koruna by byla kryta hodnotným majetkem nebo výrobním programem.

Dnes ji situace taková, že banka poskytne úvěr jen tomu, kdo může něčím hodnotným ručit - např. podle hesla: „postavte si dům, ručte nám jím a my vám pak na základě majetku půjčíme…“ Protože podobně dopadají i podnikatelé, je ekonomika dušena a menší firmy jedna po druhé krachují. Pak přijde zahraniční „kapitalista" - rozuměj lichvář, levně skoupí trosky firem a podniků, pár dolary nebo eury to uvede do chodu a pokračuje ve skutečném vykořisťování národa. Je lhostejno, že jednou to je národ český, podruhé maďarský, pak slovenský a ještě později třeba mašukulumbský.

V září 1997 prodala česká vláda firmu Becherovka za 2 mld. korun francouzským kapitalistům. PROČ??? Jde o jednu z mála českých firem, vykazujících pravidelné tučné zisky. Proč tyto zisky nemohou zůstat českému státu? Kolik asi zlatých plnících per skončilo v kapsách „údů" příslušných orgánů, kolik asi kont ve Švýcarsku masivně ztučnělo? Plzeňský Prazdroj po řadě obchodních „transakcí“ dnes vlastní nějací černoši z jižní Afriky, kteří toto unikátní pivo klidně vaří už i v Polsku a chystají se s výrobou na Ukrajinu…

Němci nakupují v Česku za eura nebo dolary pozemky, nemovitosti, výrobní zařízení. Česko také nakupuje: mercedesy, žehličky, audiovizuální techniku a kořalku Jágermeister. A dolárky (nebo eura) kolují. Z Čechů se pomalu, ale jistě stávají Indiáni, kteří kupují střípky zrcadélek, ohnivou vodu a pestré třásně a platí za to národním bohatstvím. Co se nepodařilo Bismarckovi a Hitlerovi pomocí kanónů, daří se lehce německým /a nejen německým/ lichvářům pomocí barevných papírků, které ve vhodnou chvíli umístí do vhodných rukou. A český národ k tomu ještě tleská a svobodně volí tu „naši stranu", protože to je ta pravá strana, která nás vyvede z marasmu hospodářské podprůměrnosti.

Mezinárodní měnový fond funguje jako regulátor hodnoty dolaru. Musí udržet jeho příslušnou hodnotu - za každou cenu. Např. několik miliard bylo půjčeno Rusku. Kdyby tyto dolary nekolovaly v Rusku, kolovaly by doma, v USA - a tam by šla nahoru inflace. Jde o nekryté dolary, za které ale jsou v Rusku nakupovány hodnoty. A Ivani běhají s papírky a mají radost, že jsou světoví. Finančníci MMF nám všem hlásají, že hodnotu naší měny musí určit trh - ale hodnotu dolaru trh určovat nenechají. Mají dostatečné páky na to – udržet hodnotu dolaru machinacemi v dohodnutých mezích.

Tento systém, který je založen na takto zločinných praktikách se jednou přirozeně musí zřítit. Okrádat lze jen toho, kdo něco má. Otevření východních trhů na čas finanční kolaps odvrátilo, ale ten den nevyhnutelně přijde. Oni však počítají s tím, že dnes za bezcenné papírky, kdykoliv vytištěné, nakoupí hodnoty - nemovitosti, továrny, doly, naleziště rud - prostě všechno. Až dojde k celosvětovému krachu finančnictví, založeného na takto nezdravém základě - oni budou mít (dříve naše) hodnoty a majetek a my haldy jejich peněz, které v den D nebudou k ničemu.

Je otázka, jak to, že tak nespravedlivé peněžnictví se celosvětově stále drží. Jednak tomu napomáhají různé politické otřesy - např. pád rudého impéria otevřel východní trhy, kde se nyní mohou realizovat nekryté „západní" peníze.

Jenomže ani širé vrstvy pracujících nechtějí, aby se tento systém změnil. Dílem z nevědomosti, dílem z lenosti a lhostejnosti se raději nechají okrádat, než aby se začaly duchovně namáhat. Velká většina okrádaných totiž netouží ani tak po tom, aby se peněžní systém stal konečně spravedlivým, ale spíš po tom, aby mohli přejít z pozice okrádaných do pozice okrádajících. Snem obrovských mas proletariátu je - bezpracný zisk, který tito lidé závidí kapitalistům, jež jej ovšem skutečně získali nepoctivě. Lidé touží vyhrát v loterii, v televizní soutěži, překupničit nebo prostě získat majetek v restitucích či zdědit milion, ten uložit do banky a žít z úroků. Banky a veřejní představitelé tak jenom stojí na špici pyramidy chamtivosti, která se táhne až dolů a zakořeňuje u „obyčejného člověka". Každý rozkradený majetek se okamžitě rozkutálí po nepřehledném řetězu podvodných machinací a nerovných výměn k tisícům podílníků - a drobty padají k nohám stolu, u kterých se plazí ti nejposlednější trabanti chamtivosti. Jsou ještě nějací spravedliví, kteří opravdu touží, aby se tento systém změnil????

Zavedení spravedlivého peněžnictví se již asi v tomto společenském systému nedočkáme. Ale ještě je tu jedna síla, se kterou makléři nepočítají - Bůh. Meč soudu již sviští povětřím a éra skutečného vykořisťování člověka člověkem se již nebude počítat na desetiletí - a pravděpodobně už ani ne na dlouhé roky. Boží zákony člověk nemůže obcházet beztrestně. Ani v peněžnictví!

Shrnutí: