Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Známe biblický citát, pravící…“…nesuďte, abyste nebyli souzeni, neboť jakou mírou budete měřiti, takovou bude naměříno i vám …“

Abd-ru-shin říká:

Jedním z důležitých příkazů, které nám vyplývají z duchovních zákonitostí jest - zásadně se zdržovati úsudku o jiných - protože nikoho neznáme tak dokonale, abychom mohli posuzovat jeho úmysly. Proto takové posudky nejsou nikdy objektivní a tudíž ani pravdivé - a nemohou nás tedy povznášet, chceme-li jít za Pravdou ...

Znamenají snad tyto výroky, že jejich autoři zcela odmítají tvůrčí úlohu konstruktivní kritiky, a nabádají nás, abychom zásadně zaujímali konformně změkčilé stanovisko, které nádherně shrnul Karel Havlíček Borovský: „nechceš-li si hubu spálit, musíš ji držet nebo chváliti?!“

Zcela jistě nikoli! Ve smyslu noetickém je kritickým do jisté míry každý rozumný člověk. Kdo si uvědomí, že hůl do vody ponořená, vypadá jako zalomená, ač tomu tak ve skutečnosti není nebo že odplouvající paroloď je trvale stejně veliká, ač se ji vidíme stále jasně menší a menší - ten projevil schopnost opravovat silou rozumu nebo zkušeností omyly svého poznávání tím, že je podrobil kritice a stal se tedy kritikem.

Kritiku rozlišujeme na konstruktivní, prostou, a destruktivní.

Nejcennější je kritika konstruktivní, která nejen napadá špatná řešení, ale současně i navrhuje způsob nápravy Méně žádoucí je prostá kritika, která poukazuje - in bona fide, čili v dobré víře - na jednotlivé nešvary, nesprávnosti a nespravedlnosti, ale nijak se nezabývá jejich řešením. Zcela nežádoucí je pak kritika destruktivní, která zlovolně napadá, zveličuje drobné chyby atp. - avšak ne proto, aby problému pomohla, ale aby osočila, pošpinila nebo jinak ohrozila kritizovaného.

Biblická slova mají zde podstatně hlubší význam. Vztahují se na tisíce událostí, jevů - a z nich vyplývajících soudů v běžném životě:

Někdo se rozvádí - a lid má hned po ruce svůj úsudek o špatnosti toho, či onoho, té či oné, aniž by znal hlubší pozadí rozvráceného vztahu. Jiný jede rychle autem a obecný názor jej ihned posune do kategorie šílenců a potencionálních zločinců, aniž by připustil, že dotyčný tak činí proto, že veze do nemocnice těžce nemocné dítě, pro které nepřijela sanitka. Třetího označí veřejné mínění za zloděje a vyděrače, předražujícího své služby - aniž by si ověřilo:

Tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. Takové a podobné úsudky a „soudy" bychom nikdy neměli činit a vypouštět z úst, protože opravdu nevíme, opravdu neznáme.

Naproti tomu - jsou situace zcela jiného charakteru, kdy je naopak morální povinností každého člověka - a hledajícího tím spíše - nemlčet!

Jestliže budeme vidět, že někdo týrá zvíře (zvířata), musíme jej napomenout, nebo dle možností mu v této činnosti zabránit, či alespoň jeho činnost ohlásit orgánům činným v trestním řízení. Jestliže uvidíme kapsáře, jak okrádá spolubližního a máme možnost jej zadržet, musíme tak učinit, případně alespoň svědčit v případě potřeby, je-li nám kapsář znám, resp. pokud jsme ho bezpečně poznali. Jestliže někdo hlásá, že pomocí tzv. siderického kyvadélka, či jiného hmotného nástroje (např. virgule, tužky při tzv. „automatické kresbě" apod.) je schopen zájemci „zjistit" např. jeho „duchovní úroveň", nebo dokonce je schopen se „napojit na Ježíše a pohovořit s ním o problémech dotyčného zájemce", případně se „spojit se světlými bytostmi z Jupiteru" - pak by hledající (pokud není úplným začátečníkem v hledání Pravdy), který ví, že pomocí těchto hmotných struktur je možno se „napojit" pouze do bezprostředního jemnějšího okolí Země, kde se vyskytují převážně lidští duchové, málo pokročilí ve vývoji, kteří se dosud nebyli schopni odpoutat od Země, případně jim úrovní podobné astrální bytosti - informace, která má jen minimální hodnotu a často je nebezpečná tím, že je zavádějící, ba i záměrně špatně podaná (čímž nechceme říci, že tyto bytosti nemohou někdy podat dobrou informaci -ale to je spíše výjimkou) - měl proti takovému balamucení méně pokročilých, ale vážně hledajících spolubližních velmi ostře kriticky vystoupit, a to bez ohledu na to, zdali autor podobných blábolů je profesionální darebák, který chce vydělávat na důvěřivosti lidí, nebo zbloudilec, který si myslí, že je povolán spasit svět, či „jen" jinak poctivý hledající, který pouze přecenil z nevědomosti své možnosti, které se mu při letmém nahlédnutí do záhrobního světa zdály být tak nebetyčné ...

Ostatně, např. v Novém Zákoně máme řadu míst, kdy Ježíš, případně jeho apoštolově nešetří oprávněnou kritikou. Jen namátkou: Matouš 23 - Varování před zákoníky, Marek 11 - Očištění chrámu, Lukáš 10 - Běda nevěřícím městům, Jan 13 - Označení zrádce, Skutky 22 - Pavel před veleradou, 1. Korinstským 3 - Pravý pohled na Boží služebníky, 2. List Petrův 2 - Výstraha před lživými učiteli ....