Nebeský kalendář
Něco ke čtení
Můj další web
Drobnosti
Najdete nás i na Facebooku
Mějte se krásně

Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

féerie a poučení z nedaleké budoucnosti
(V Kroměříži, Anno Domini MMVIII)
[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]

Ješitnost

Ješitnost, někdy též definovaná jako samolibost nebo domýšlivost, je jedním z největších břemen, které na sebe člověk dobrovolně uvalil. Většina lidí tuto vlastnost používá jako ochranný štít a zahalující pláštík pro všechny své nedostatky.

Právě ješitnost nacházíme u kořenů závisti, nenávisti, pomluv a touhy po pozemských statcích a výhodách.

Pravou příčinou je povýšení rozumu na modlu, od které se odvíjí všechno další dění. Postupujícím vývojem zakrněl zadní mozek přijímající duchovní impulsy a na jeho úkor se rozvinul mozek přední, rozumový - a tak během tisíciletí člověk vlastně ztratil možnost duchovního vyciťování a chápání.

Kdo jen trochu o této problematice přemítá, musí brzy zjistit, že člověk sice dosáhl nejvyšší hranice myšlení - ale že je to stále hranice žalostně nízká - a nad ni dále již rozumem nelze jít. Proto je žalostné dívat se a slyšet lidské červy, jak požadují racionální důkazy toho či onoho jevu nebo děje, který přesahuje jejich primitivní chápání jen proto, že jde o děj z oblasti jemnější hmotnosti, kterou lidský rozum není schopen pochopit.

Disharmonie v činnosti mezi předním a zadním mozkem mj. působí také to, že podání médií a jasnovidců jsou časově méně přesná a méně srozumitelná, než by tomu bylo za normálních, harmonických okolností.

Ješitnost nechce nikdy dovolit poznání Pravdy. Vezměme např. život Ježíšův. Ryzí a veliká prostota tohoto života lidské ješitnosti nepostačovala. Věřící chtějí mít svého Spasitele, dle svého myšlení - a proto jeho cestu přizdobují všelijakými nicotnostmi, dle jejich přízemního názoru „velikými". Přejí si mít Ježíše nadpřirozeného. Po tom, který přišel, aby naplnil všechny zákony Boha Otce chtějí, aby tyto zákony přestupoval konáním „zázraků". Neuvědomují si přitom, že velikost je jedině v dokonalostí - a kde je dokonalost, tam musí být i bezvýjimečná platnost zákonitostí!!

Existuje např. legenda tvrdící, že ptáčci, které dítě Ježíš uplácal z hlíny, náhle ožili a za radostného zpěvu se vznesli k obloze. Takový děj je ovšem nemožný, protože odporuje všem přírodním zákonům! Kdyby to bylo možné, mohl Bůh Otec poslat na Zemi Ježíše již „hotového" a bylo by možno se vyhnout problémům se zrozením atd.

Pro Ježíše však bylo mnohem obtížnější dobrovolně se - vtělením - podřídit všem hrubohmotným přírodním zákonitostem.

Pro velkou ješitnost lidé nepochopili a neviděli poslání Kristovo v tom, že přinesl Slovo! Ne, to se lidské ješitnosti zdálo příliš málo - muselo přijít něco „většího". A tak lidská ješitnost začala rozšiřovat názor, že Ježíš vlastně nechtěl sestoupit z kříže, protože se rozhodl svou smrtí smýt hřích celého světa. Z této odporné myšlenkové akrobacie nakonec vznikl názor, že smrt Kristova na kříži vlastně byla nutná a jako taková již dávno předurčená a kvůli tomu vlastně Ježíš přišel. Nezbývá, než provolat slávu Jidášovi - zachránci lidstva, neb nebýt toho, Ježíš nemusel zemřít na kříži a nebohé lidstvo by čekalo na spasení dodnes.

Vlivem ješitnosti se člověku dneška nelíbí prostá Pravda, protože je příliš jednoduchá a dává proto přednost tajemné mystice. Touha po mystice není ani z pokory, ani z potřeby hledání a poznávání Pravdy – je tu opět vidět vliv zhoubné ješitnosti…


[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]