Nebeský kalendář
Něco ke čtení
Můj další web
Drobnosti
Najdete nás i na Facebooku
Mějte se krásně

Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

féerie a poučení z nedaleké budoucnosti
(V Kroměříži, Anno Domini MMVIII)
[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]

Entropie

Entropie je matematická a fyzikální veličina, vyjadřující směr energetických přeměn zkoumaného systému. Původně byla tato hodnota formulována v termodynamice. Definoval ji německý fysik Rudolph Julius Emmanuel Clausius (1822 - 1888) v roce 1850 (pojmu „entropie" použil Claussius poprvé v roce 1865). Od té doby byl pojem několikrát redefinován a podrobněji popisován různými fyziky, ale základní význam se přirozeně nemění. Entropie vyjadřuje tendenci systému přecházet - při nevratně probíhajících, tedy samovolných dějích - ze stavu méně pravděpodobného a tedy více uspořádaného do stavu více pravděpodobného a tedy méně uspořádaného, pokud tomu nebrání přísun energie do systému - zevně.

Čím se systém více blíží ke stavu chaosu, tím více jeho entropie stoupá. Podle původního kosmologického modelu, zastávaného Claussiem a následovníky, lze energii ve Vesmíru se nacházející, pokládat...za konstatní. Tomu by odpovídal trvalý postupný růst entropie.

Vědci později své názory několikráte revidovali, protože podle předpokládané doby, která uplynula od „velkého třesku", by musila být entropie zřejmě podstatně vyšší, než je tomu v současnosti, což by ovšem znamenalo přítok energie zvenčí. Jedná se však o přísně teoretické otázky, které za současného stavu astrofyziky není možno jednoznačně zodpovědět.

Z těchto teoretických závěrů však pro nás vyplývá velmi zajímavý závěr: Pokud si Boha zrovna nepředstavujeme jako fousatého dědečka plujícího někde na obláčku - můžeme konstatovat, že fyzika vlastně nepřímo prokázala jeho existenci!

Pokud bychom připustili jako skutečnost, že energie vesmíru je konstatní a entropie tudíž neustále roste, lze mít současně za prokázané, že do vesmíru musela být kdysi vložena jakási startovní energie, kterou se původní chaos proměnil v současně známý, uspořádaný vesmír.

V případě, že platí názory říkající, že entropie vesmíru nevzrůstá nebo vzrůstá pomaleji, než by dle zákonů termodynamiky měla - musí nezbytně platit, že do vesmíru trvá přítok energie zvenčí.

V obou případech jde o prokázání energetického centra mimo náš Vesmír, protože jistě ani ten největší marxista nepředpokládá, že by se energie brala „sama od sebe", nebo dokonce - že by ji do Vesmíru z nějaké vnějšího ostrůvku „pumpoval" třeba soudruh Lenin nebo některý jiný z materialistických velikánů ...


[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]