Nebeský kalendář
Něco ke čtení
Můj další web
Drobnosti
Najdete nás i na Facebooku
Mějte se krásně

Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

féerie a poučení z nedaleké budoucnosti
(V Kroměříži, Anno Domini MMVIII)
[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]

Demokracie

Demokracie znamená vlastně vládu lidu. Už toto označení ukazuje na nebezpečí, které z tohoto pojmu plyne. Lid je totiž pojem příliš vágní, proto lid nemůže vládnout. Řeči o zástupcích lidu jsou ovšem pouhým blábolem a příliš připomínají prastarý vtip, spočívající v definici, cože to je recepce:

Recepce je akt, při kterém pracující třída ústy svých volených zástupců požívá výdobytky své práce ...

V praxi to potom vypadá tak, že buď dosti despoticky vládnou volení zástupci nebo vládne víceméně luza z ulice.

Demokracii ve skutečnosti nelze dost dobře definovat, protože každý si pod tímto pojmem představuje něco jiného. Zcela stupidní je pojem lidová demokracie, protože to v překladu znamená „lidová lidovláda."

Obecně demokracií rozumíme pokusy různých států o více, či méně spravedlivé uspořádání věcí veřejných. Např. soudobá Česká republika si velice zakládá na tom, že je právním státem, to jest, že je tu dodržován právní řád, nad čímž bdí nezávislé soudy. Jestliže však právní řád je špatný a soudy zkorumpované a líné, jako tomu v současné ČR (2008) je, jsme zhusta svědky toho, že zločinci plesají, protože je soud buď osvobodí nebo propustí na kauci, případně vyváznou s minimálním trestem, resp. se ani k soudu nedostanou - zatím co malému člověku zbudou tak nanejvýše oči pro pláč, protože je soudní mašinérií smeten a rozdrcen. V takových poměrech pak je možno legálně na veliko krást (malého zlodějíčka přirozeně chytnou a zlikvidují), protože lze vždy nalézt díru v záplatovaných zákonech, které navíc sestavovali lidé nemoudří, takže si vyžadují novelizace mnohdy ještě dřív, než spatří světlo světa Sbírka zákonů, ve které jsou publikovány.

Demokracie se pak stává bezbřehým chaosem, kde všichni mohou všechno, protože jsme si všichni rovni. Někteří jsou si však rovnější a ti mohou ještě více než všechno. V socialismu to byli věrní trabanti partaje, nyní to jsou většinou titíž lidé, vystupující nyní ovšem jako zbohatlíci, kteří si mohou demokracii koupit za nakradené peníze, což státu ani soudům nevadí, protože dotyční si dílem své peníze nakradli poctivě, to jest neporušili žádný zákon, anebo ho porušili, ale věděli, který čas je správný na to, aby do správných rukou vložili obálku se správným obsahem - a dílem dotyční zločinci sedí buď ve vládnoucích strukturách nebo v soudech.

Současná společnost - kdekoli v tzv. demokratických státech - je ryze konzumistická, to jest - vše je podřízeno vyšší spotřebě čehokoli, s heslem „po nás potopa". Bráno objektivně - je pojem demokracie pustě nesmyslný - a bude do té doby, než budou dnešní konzumní demokracie nahrazeny jinou formou uspořádání věcí veřejných, založenou na bezvýhradné nadřazenosti Božích zákonů nad zákony lidskými, a to tak, aby bylo zajištěno úplné a dobrovolné dodržování těchto zákonů a zákonitostí. Pak bude ovšem i víceméně lhostejná forma státního zřízení - a vláda osvíceného krále bude vhodnější formou státního zřízení, než svěření vlády do rukou nehomogenní skupiny některé politické strany, či pofidérní koalice, jak se dnes většinou děje...


[<<< Předchozí kapitola] [Obsah] [Následující kapitola >>>]