Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

Podívejme se nyní spolu, co je po člověku požadováno, má-li se ještě zvednout. Je to jakési minimum poslední záchrany:

Hledající bezpodmínečně musí přejít od víry v Boha k vědění o Bohu. Víra snad stačila v minulosti, ale dnes člověk už musí vědět alespoň to, co vlastně je a kam kráčí.

O českém národě média ráda tvrdí, že jsme nejateističtějším národem v Evropě. Samozřejmě to není pravda. Primitivních ateistů, kteří nevěří v nic vyššího, ale jen tomu, na co si mohou sáhnout, je kupodivu v našem národě minimum. To jsou ti nejhloupější. Většina abonentů, kteří se „jako“ hlásí k ateismu, jsou lidé, kteří nejsou v žádné církvi, protože tyto je nedokáží nijak oslovit, ale věří v „nějakou řídící složku tam nahoře“. Tito lidé mají na prozření velikou šanci. Pak je tu ovšem také tupá šedá masa lidí, kteří v nic vyššího nevěří jednoduše proto, že jim to je jedno a jsou naprosto líní myslet. To nejsou ateisté, ale jde o tzv. dysteisty. O takových Ježíš kdysi řekl, že vlažní jsou horší, než studení. Tito lidé neprozřou buď vůbec nebo až tak pozdě, kdy náprava již nebude možná – a skončí jako nepotřebný a nepoužitelný stavební materiál v jámě na odpadky. O mnoho lépe se ale nepovede „věřícím“ církevníkům. To jsou lidé zpravidla neschopní vlastního myšlení, kteří věří „předežvýkaným“ církevním báchorkám a také tomu, že si mohou koupit odpustky, např. formou tzv. „svaté zpovědi“ a následného „svatého přijímání.“ Tito se probudí buď příliš pozdě anebo se dokonce neprobudí vůbec.

Nejsilnější církví je u nás církev katolická. Za své přebohaté dějiny uskutečnila mnoho dobrých a bohabojných činů – např. když plánovitě pomáhala a pomáhá těm nejchudobnějším. Na straně druhé má na rukou mnoho krve a existuje mnoho duší, které zavedla svým bludným učením do záhuby nebo na samý její okraj.

Často se v tomto smyslu vzpomínají tzv. křížové výpravy a působení tzv. svaté inkvisice. Je jen velmi obtížné si představit, že lze snadno odpustit nehorázné zločiny, které inkvizice napáchala. Nicméně, šlo především o zločiny církevních jednotlivců. Kdyby se ve funkci inkvizice ocitla třeba NSDAP nebo KSČ, mohlo to být ještě mnohem horší.

Největší zločinnou chybou církve však byla, resp. stále je skutečnost, že v 6. století, za pontifikátu slabého papeže Vigilia I. dopustila, resp. zařídila, že z Bible byly – z politických důvodů !!! - odstraněny sebemenší zmínky o reinkarnaci a od této doby církev pošetile trvá na jediném životě, což je absolutní nepravda.

Pokud bychom připustili platnost církevních tézí o jediném životě, museli bychom současně připustit nespravedlnost a nedokonalost Boha – a než takový Bůh, pak opravdu raději spíše, aby nebyl žádný… Naštěstí to není pravda. Všechno živé ve hmotném vesmíru se re-inkarnuje, tedy obnovuje. To se týká i lidského života. Hlavní je duch, který se musí dlouhodobě vyvíjet. A jeden krátký život k tomu nemůže stačit. Čas od času je třeba „vyměnit kabát“, tedy přijmout nové tělo – a zkusit zase jiné životní podmínky. Jen takový stav vede k vývoji. Smyslem tohoto vývoje je sebeuvědomění. Až se duch stane sebe-vědomým a naučí se žít v rámci Božích zákonů, z reinkarnačního koloběhu se postupně vymaní – a může žíti v rajské duchovní říši, kam méně vyvinuté duše – zatím - nemají přístup.

Dobře, ale tedy co má hledající činit konkrétně ? Myslím že absolutně nejdůležitější, vedle poznání, že to hlavní v člověku je duchovní podstata a fyzické tělo je vlastně jen nejzevnější obal, tedy jakýsi kabát – je poznání hlavních duchovních zákonů, zákonitostí a pravidel. Je jich malá přehršel, takže bude snadné je poznat. Složitější arciť – zavést je do svého žití tak, abychom podle nich opravdu žili:

Duchovní zákony

Mohli bychom ovšem stejně tak dobře hovořit o základních zákonech Univerza. Jednotná aplikace těchto tří základních zákonů na všechna životní dění přináší odpověď na všechna naše zvídavá nebo i zoufalá PROČ?

I. Zákon přitažlivosti stejnorodého

II. Zákon příčiny a následku (též Zákon zvratného působení nebo Zákon koloběhu)

III. Zákon tíže

Zákon přitažlivosti stejnorodého je vlastně vyjádřen ve známé lidové moudrosti: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá!

Působení tohoto zákona je velmi hluboké. Jeho vlivem si duše, chystající se znovu k narození na hrubohmotný svět, vybírají své rodiče. Vybírají si rodiče i životní prostředí stejnorodé. Jen takové podmínky jim umožní nejlepší vývojové možnosti. Vybírají si ovšem citem, nikoliv rozumem. Ze zdravotního hlediska se potom působení tohoto zákona promítne jako genetická dědičnost. Zdědíme-li po svých rodičích nějakou chorobu nebo jen sklon k ní, je tomu tak proto, že máme s nimi přibližně stejné dluhy a tedy i chyby. To arciť nemůže být jejich vina, ale vždy jde jen a jen o následek našeho vlastního rozhodování. Lidský duch má svobodnou vůli k rozhodování (viz také toto heslo), ale následky tohoto rozhodnutí si musí každý sám prožít podle vesmírových zákonů. Zákon přitažlivosti stejnorodého nás neomylně přivede k setkání se stejnorodými lidmi. Jeho působením se stejnorodé myšlenky soustřeďují do éterických útvarů, které zase mohou ovlivňovat stejnorodě smýšlející jedince, pokud mají nějakým způsobem narušenu ochranu před jemnějšími sférami.

Jednou z možností narušení ochrany je např. těžší opilost, případně hypnóza!!! Představme si modelovou situaci: Lidé rádi, „nezávazně a nevinně" civí na pornografické filmy v televizi nebo na videu. Jejich myšlenky, které jsou přirozeně stejnorodě „porno" vytvoří fantom, trvale napájený a dobíjený dalšími a dalšími diváky podobného žánru. Nyní z večírku kráčí domů spořádaný občan. Je ovšem značně opilý, jak se sluší po účasti na večírku 10 let po maturitě. Není to žádný násilník, to ne, leč děvčata jsou jeho slabou stránkou. Když v lesíku poblíže svého bydliště uhlídá lepé děvče, zatouží po „lásce". Děvče je ovšem proti a snaží se utéci, mužská převaha ale vítězí. Náš borec v opilosti přitáhne k sobě stejnorodý fantom „porno", (kdyby nebyl opilý, jeho myšlenky by naopak příslušný fantom napojily) který vytvořili počestní tatíci a jejich moderní partnerky „nevinným a nezávazným" sledováním pornofilmů. Takto posílen, sáhne ruče k dílu - a výsledkem je znásilnění, případně i smrt vzpouzející se dívčiny. „Hlas lidu" má pro delikventa jednoznačné odsouzení, ale některé údy tohoto „hlasu lidu", tedy lidé, kteří příslušný fantom svým myšlením vytvořili se budou jednou velmi divit, až jim po smrti bude sděleno obvinění proti přikázání NESESMILNÍŠ, případně i NEZABIJEŠ - řečeno suchými slovy pozemského práva - „pro spoluúčast!"

Zákon zvratného působení je dostatečně vyjádřen známým biblickým výrokem Jak zaseješ, tak sklidíš! Každá myšlenka, každé slovo, každé rozhodnutí k činu - znamenají setbu, kterou bude nutno dříve, či později sklidit. Sklizeň je ovšem vždy bohatší, než setba, protože působením již dříve diskutovaného zákona přitažlivosti stejnorodého se vše stejnorodé vzájemně podporuje a proto - v čase - neustále mohutní. Každý čin začíná nejprve myšlenkou. Tím více pak vynikne síla a průbojnost každé myšlenky, kterou v sobě živíme po delší dobu. Proto je udržování čistoty myšlení nejdůležitějším příkazem nejen k zachování životní mravnosti, ale - přeneseně - i k zachování duševního a tělesného zdraví. Děj však lze i obrátit - takže už se nemusíme divit síle víry nebo spíše důvěry při léčení nemocí, třeba navenek vyhlížejících i beznadějně.

A můžeme později opakovat s Ježíšem „Vstaň a choď! Víra tvá tě uzdravila!!“ Ne, takový děj neodporuje přírodním zákonitostem, protože síla víry, podložená dobrým chtěním vytváří podmínky pro okamžité vyrovnání karmy, tedy jednorázové „splacení dluhu". Ostatně, hovoříme-li s lidmi, kteří se „zázračně" uzdravili v Lurdech, v Medžugorje, či třeba na Thurzovce, brzy zjistíme, že bez výjimky všichni se nejprve uzdravili v duši, to jest zcela přehodnotili svůj život a přeměnili hierarchii uznávaných hodnot - a teprve potom přišlo zdraví tělesné.

Zákon tíže známe všichni ze středoškolské fyziky - jeho důsledkem je gravitace, která způsobila pád jablka ze stromu na Newtonovu hlavu. V jemnějších sférách působí tento zákon tak, že po smrti rozvrství všechny duše přesně dle jejich stejno-rodosti tak, že „nejtěžší", tedy „nejhříšnější" jedinci (správněji bychom měli říci - duchové méně vyvinutí, tropící více přestupků proti kosmickému řádu) budou „dole", tj. v oblastech více vzdálených od Světla. Tedy - lepší, kvalitnější a tudíž éteričtější duše stoupají v pomyslném éteru tak dlouho, až se jejich „hustota" přesně vyrovná s hustotou okolního prostředí - a naopak, totéž se týká „poklesu" horších duší, kdy vlastně platí rovnost „horší" = „hutnější", čili více k hmotě připoutaný. Z tohoto malého znázornění snad názorně vyplyne nebezpečí připoutání se k Zemi prostřednictvím nějaké hloupé závislosti, ať je to na čemkoliv! Přitom platí, že nebezpečnější jsou „méně hmotné" závislosti. Duchovně je nebezpečnější závislost na ženě a dětech, než závislost na hracích automatech, či alkoholu. Těm posledním závislostem totiž propadne opravdu jen pitomec, kdežto těm ušlechtilejším závislostem může propadnout i duch jinak již dosti pokročilý. Současně tu vidíme nový fenomén - v „záhrobí" se lidské duše nacházejí výhradně ve stejnorodém prostředí, kdy rovný rovného si hledá. Nemusíme mít ani velikou fantazii, abychom rázem pochopili velikost Božího plánu: peklo není prostor, ale stav - a ten není a nemůže být věčný:

Asi není třeba příliš rozvádět fakt, že směrem „nahoru" kvalita prožívání výrazně stoupá. Ideálem a cílem je a musí být, vymanění se z koloběhu životů na Zemi a překročit pomyslnou hranici do duchovní říše, do ráje, do naší domoviny. A opět záleží na každém jedinci, jak dlouhý čas zvolí pro své putování. Stoupat lze strmě, ale přímo nebo pomalu, po klikatých chodníčcích, kdy cestu lemují desítky „reparátů" v podobě (trochu zbytečných) pozemských inkarnací.

Ze tří základních zákonů můžeme odvodit celou řadu principů, zákonitostí a pravidel vedlejších, jejichž důležitost není však proto menší:

I. Princip moudrosti

Vede duchovní bytosti k poznání působení nejvyšší tvůrčí inteligence, jako absolutního zdroje života. K poznání a respektování Božských zákonů i k duchovnímu sebezdokonalování, k předávání Pravd o existenci Nejvyšší Inteligence.

II. Princip duality

Vyjadřuje vzájemnou rovnost protikladů. Mnoho jin je jang a mnoho jang je jin.

III. Princip svobodné vůle

Poskytuje duchovním bytostem volnost rozhodování, ale nezbavuje je prožívání následků jejich rozhodování!

1. Zákonitost harmonie příjmu a výdeje

Ve vesmíru panuje přísná energetická harmonie, kterou je třeba dodržovat na všech úrovních. Kdo chce dostávat, musí nejprve - obrazně řečeno - vytvořit prostor, aby bylo kam dostávat, musí tedy napřed dávat!

2. Zákonitost harmonie všeho dění

Navazuje bezprostředně na zákon předchozí. Všechno dění ve vesmíru je účelné a vede k vytvoření konečné harmonie.

3. Zákonitost převahy silnějšího

Je přímým důsledkem zákona přitažlivosti stejnorodého. Stejnorodé myšlenky se scházejí ve stejnorodých centrech - fantomech. Silné centrum lehko přitáhne slabší stejnorodou myšlenku. Větší hmota přitahuje menší hmotu.

4. Zákonitost neustálého vývoje

Panta rhei! Vše je v pohybu! Vývoj, koloběh, pohyb - to je věčné. Zastavit se jen na okamžik znamená smrt a rozklad. Dění je vždy účelné a směřuje ke zdokonalení!!!!

5. Zákonitost jednotnosti

Pro všechny formy života v celém Univerzu platí jednotné zákony. Jednou z moudrostí, které vyjadřují platnost tohoto zákona, je proslulá Smaragdová deska

- Tabula Smaragdina Herma Trismegista. Jak nahoře, tak dole! - aneb - pro mikrokosmos a makrokosmos platí stejné zákonitosti. Oběh planetárních soustav je přesnou obdobou dějů na molekulární úrovni. Z toho mimo jiné i vyplývá, že nemohou existovat Marťané, coby zelení mužíčkové s chobotem a tykadélky.

6. Zákonitost přednosti bezúhonného

Všechny formy života směřují k naplnění svého určení. Čím více se některá forma odklání od řádu, tím více bude její cesta svízelnější a komplikovanější. Lidský duch, který dodržuje řád, se do své domoviny - duchovní říše - dostane podstatně rychleji, tedy za menší počet inkarnací, než duch, častěji řád porušující.

7. Zákonitost jednoduchosti

Jen to má naději na úspěch, na co lze napřít všechny síly. Co je složité, na to nelze síly dostatečně usměrnit. Proto se nakonec vždy prosadí nejjednodušší forma.

8. Zákonitost míry věcí

Není ničeho ve vesmíru, čeho by se nemohlo užívat k tomu, k čemu bylo stvořeno. Musíme však poznávat smysl a účel všech věcí a nic nepřehánět. Vyjádřil to třeba proslulý léčitel, farář Sebastián Kneipp svým proslulým „Všeho s mírou a dobrého pomalu!" Musíme být pány a ne služebníky věcí a žádostí. Typickým příkladem je otázka pohlavnosti. Tzv. „čistota", tedy život bez pohlavního styku je věcí nepřirozenou a tedy škodlivou. Pohlavní styk a s ním spojený orgasmus má být ovšem oslavou lásky a života mezi dvěma milujícími se bytostmi. Pak je i zdrojem sil a pramenem inspirace. Zdravé tělo, vedené bystrým duchem o tuto sváteční příležitost nebude žádat příliš často, protože jinak by poklesl význam tohoto posvátného aktu. Naproti tomu promiskuita, jak je dnes více, či méně skrytě propagována, je ohavným výplodem nejnižších pudů, které člověka srážejí do hlubin.

9. Zákonitost lásky

Prvním základním krokem k otevření se Boží lásce je obětavost a nezištnost v denním životě. Láska je nejsvětějším citem, kterého je člověk schopen dosáhnout.

10. Zákonitost životní síly

Všechny nemoci jsou v podstatě projevem disharmonie v oblasti životní síly - vitality

11. Zákonitost podobnosti

Každá bytost je vyjádřena určitou jedinečností a originální schopností projevu. Lež ovšem vyjadřuje se vždy lží a pravda jinou formou pravdy.

1. Pravidlo organizace

Každý jedinec, vyjma Absolutna povstává z organizace nižších jedinců a je členem organizace vyšších jedinců. Zeměkoule je tvořena z molekul, molekuly z atomů. Směrem nahoru je Zeměkoule členem sluneční soustavy, s ní pak členem, Galaxie etc.

2. Pravidlo statičnosti

Statičnosti je dosahováno sudou skladbou jedinců

3. Pravidlo dynamičnosti

Dynamičnosti je dosahováno lichou skladbou jedinců

4. Pravidlo prospěchu

Prospěchem je zvyšování kvality v okruhu dění.

5. Pravidlo dobra

Dobrem je dosahování nejvyššího prospěchu nejnižším zasahováním do svobody dění

6. Pravidlo zla

Zlem je dosahování nejmenšího prospěchu nejvyšším zasahováním do svobody dění.

7. Pravidlo protiv

Každá vesmírová skutečnost má svůj opak! Regulace je dosahováno konkurencí protiv!

8. Pravilo obdoby

Ve vrcholných stavech dosahují protivy účinků opačných. Mnoho jangu je jin – mnoho jinu je jang !